ECLI:CZ:US:2022:2.US.1457.22.1
sp. zn. II. ÚS 1457/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti společnosti Solanisus Praga, s. r. o., sídlem Husinecká 903/10, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 98/2020-35 ze dne 28. dubna 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Af 41/2018-30 ze dne 10. března 2020, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 37627/18/5100-41451-711647 ze dne 22. srpna 2018 a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 3450939/17/2003-52521-110324 ze dne 20. 4. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 6. 2022 Ústavní soud obdržel blanketní ústavní stížnost sepsanou advokátkou Mgr. Magdalénou Poncza, kterou bylo jménem společnosti Solanisus Praga, s. r. o., navrženo zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 98/2020-35 ze dne 28. 4. 2022. V ústavní stížnosti bylo uvedeno, že bude doplněna do 30 dnů. V uvedené lhůtě, kterou si advokátka sama vytyčila, k odstranění vad podání nedošlo.
K blanketní ústavní stížnosti byly přiloženy dvě nedatované plné moci. První z nich byla udělena "ke všem právním úkonům ve věci podání za Zmocnitele žaloby u věcně a místně příslušného krajského soudu, proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 37627/18/5100-41451-711647 ze dne 22. 8. 2018, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 3450939/17/2003-52521-110324 ze dne 21. 4. 2017, zejména k podání žaloby proti shora uvedenému rozhodnutí správního orgánu, zastupování Zmocnitele v řízení o této žalobě, podání kasační stížnosti proti rozhodnutí věcně a místně příslušného krajského soudu o této žalobě a podání ústavní stížnosti v této věci".
Druhá plná moc byla formulována obdobně, měla se však týkat úkonů "ve věci podání za Zmocnitele žaloby u věcně a místně příslušného krajského soudu, proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 3 č. j. 3210300/18/3212-800365, kterým byl zamítnut návrh Zmocnitele na odložení daňové exekuce nařízení exekučním příkazem na prodej movitých věcí č. j. 528251/17/2003-00540-110077 ze dne 26. 1. 2017".
Dne 7. 7. 2022 byla advokátce doručena výzva k odstranění vad ústavní stížnosti. V této výzvě Ústavní soud uvedl, že ústavní stížnost jakožto blanketní postrádá náležitosti §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud dále upozornil, že přiložená plná moc nesplňuje zákonné požadavky, jak je vyložil v usnesení sp. zn. III. ÚS 403/01 ze dne 22. 10. 2001.
Dne 14. 7. 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti (jejího petitu i argumentace), jímž bylo navrženo krom rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 98/2020-35 také zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Af 41/2018-30 ze dne 10. 3. 2020, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství č. j. 37627/18/5100-41451-711647 ze dne 22. 8. 2018 a rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu č. j. 3450939/17/2003-52521-110324 ze dne 20. 4. 2017. Na výzvu k odstranění vad plné moci reagováno nebylo.
Účastníci řízení musejí být před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, který své oprávnění zastupovat stěžovatele prokazuje speciální plnou mocí, na níž musí být výslovně uvedeno, že je udělena k zastupování před Ústavním soudem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). K zastupování v řízení před Ústavním soudem nepostačuje generální plná moc a stejně tak nepostačuje plná moc udělená ještě předtím, než došlo k tvrzenému zásahu orgánu veřejné moci, proti kterému ústavní stížnost směřuje (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 403/01 ze dne 22. 10. 2001 publikované pod U 39/24 SbNU 557).
K ústavní stížnosti přiložené plné moci nebyly datovány, přičemž z jejich formulace lze za této situace usuzovat, že byly uděleny ještě předtím, než došlo k vydání napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť jsou uděleny k podání žaloby proti rozhodnutím správních orgánů z let 2017 a 2018 (na tom nic nemění, že doplněním ústavní stížnosti byly napadeny i další akty orgánu veřejné moci včetně předmětných správních rozhodnutí). Plné moci ostatně ani neidentifikují akty orgánu veřejné moci, které by měly být u Ústavního soudu napadeny, nýbrž se omezují na obecné konstatování, že jsou uděleny k "podání ústavní stížnosti v této věci".
Požadavky na plnou moc mimo jiné reflektují, že řízení před Ústavním soudem je samostatným řízením, které není pouhým instančním pokračováním řízení před obecnými soudy. Plná moc udělená k podání správní žaloby advokáta neopravňuje k podání ústavní stížnosti proti jakýmkoli v budoucnosti vydaným aktům, které budou s žalobou napadenými rozhodnutími správních orgánů nějak souviset. Z plné moci musí být patrné, že byla udělena po vydání napadených aktů orgánů veřejné moci.
Ústavní soud na tyto nedostatky a pochybnosti o plné moci advokátku upozornil a poskytl lhůtu k nápravě. Ve stanovené lhůtě (ani poté) však tyto vady odstraněny nebyly a na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad plné moci nebylo reagováno ani jiným způsobem. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka