ECLI:CZ:US:2022:2.US.1662.22.1
sp. zn. II. ÚS 1662/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel J. T., zastoupeného Mgr. Jakubem Hrubým, advokátem se sídlem Na Hrádku 1940, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 26. dubna 2022, č. j. 13 To 120/2022-4617, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 1. 4. 2022, sp. zn. 2 T 121/2021, nepřiznal stěžovateli nárok na přiznání bezplatné obhajoby. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, napadeným usnesením zamítl. Podle obecných soudů není pro přiznání takového nároku rozhodující jen momentální majetková situace, ale celkové ekonomické a osobní poměry. U osob práce a výdělku schopných není aktuální nedostatek finančních prostředků sám o sobě důvodem pro poskytnutí bezplatné obhajoby. Stěžovatel byl po značnou část dosavadního výkonu trestu pracovně zařazen, důvodem jeho současného pracovního nezařazení je skutečnost, že si doplňuje vzdělání ve školském vzdělávacím středisku. Tato skutečnost jistě není důvodem pro přiznání bezplatné obhajoby. Soud zjistil, že stěžovatel je zdravotně způsobilý k výkonu pracovní činnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní žádný nemovitý majetek a nepobírá důchod ani nemocenské dávky. Po ukončení studia je předpoklad, že bude znovu pracovně zařazen. Skutečnost, že se stěžovatel v minulosti zadlužil, soudy vzhledem k okolnostem nepovažovaly za podstatnou.
3. Stěžovatel namítá, že soudy se nezabývaly jím tvrzenými skutečnostmi. Namísto zohlednění stávající špatné finanční situace založily svá rozhodnutí na spekulacích o budoucnosti. Stěžovatel má pouze základní vzdělání. Kvůli častým eskortám k soudu v trestní věci hrozí, že nestihne závěrečné zkoušky a zůstane nevyučen. S přihlédnutím k záznamu v rejstříku trestů na svobodě obtížně sežene práci. Stěžovatel odhaduje své dluhy na zhruba milion korun. Své závěry soudy postavily toliko na paušálním vyloučení možnosti přiznání bezplatné obhajoby bez zohlednění aktuální situace stěžovatele. Dodává, že hrozí, že bude odsouzen k dalšímu trestu odnětí svobody.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v námitce, že soudy nesprávně zhodnotily jeho aktuální majetkovou a sociální situaci a její vliv na jeho schopnost uhradit náklady spojené s obhajobou. Této námitce Ústavní soud nepřisvědčil.
6. Obecné soudy nepochybily, vycházely-li z principu, že člověk schopný práce a výdělku, které mu v budoucnu mohou zajistit možnost vlastní úhrady poskytnutých služeb, nemá zásadně nárok na bezplatnou obhajobu.
7. Od této zásady se lze podle judikatury Ústavního soudu odchýlit pouze za výjimečných okolností. Takovou okolností může být např. skutečnost, že bylo rozhodnuto o úpadku obviněného (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3966/17), existence závazků v takové výši, že je jejich legální splacení v dohledné době v podstatě vyloučeno [viz např. nálezy ze dne 23. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3966/17 (N 69/93 SbNU 341) nebo ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 3582/20]. Zároveň soudy nesmí budoucnost obviněného hodnotit nereálně optimisticky, například přisuzují-li studentovi s různými omezeními možnosti ideálního uplatnění v jeho oboru [viz např. nález ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2590/19 (N 173/96 SbNU 206)]. Žádná taková výjimečná okolnost však nebyla ve stěžovatelově věci zjištěna. Závěry obecných soudů proto z ústavněprávního hlediska obstojí.
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu