ECLI:CZ:US:2022:2.US.2397.22.1
sp. zn. II. ÚS 2397/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Müllera, zastoupeného Mgr. Otakarem Janebou, advokátem, se sídlem U Železné lávky 568/10, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2022 č. j. 25 Cdo 1144/2021-184, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2020 č. j. 30 Co 362/2020-148 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. srpna 2020 č. j. 27 C 258/2019-89, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy zrušení shora uvedených rozhodnutí. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 362/2020-148 jako soudu odvolacího byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 8. 2020 č. j. 27 C 258/2019-89, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal na svém někdejším právním zástupci zaplacení částky 1 210 318 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené advokátem při výkonu advokacie. Dovolání stěžovatele v dané věci bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2022 č. j. 25 Cdo 1144/2021-184.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že se svým někdejším právním zástupcem uzavřel ústní formou smlouvu o poskytování právních služeb, na základě které mu udělil procesní plnou moc k jeho zastupování v pracovněprávních sporech vedených s jeho tehdejším zaměstnavatelem. Dne 9. 1. 2017 obdržel stěžovatel od zaměstnavatele opakovanou výpověď z pracovního poměru datovanou dne 6. 10. 2016, a to z důvodu nadbytečnosti. Ve výpovědi zaměstnavatel odkazoval na existenci předchozí výpovědi z pracovního poměru a dále i na skutečnost, že o tom, zda již pracovní poměr stěžovatele skončil na základě předchozí výpovědi z pracovního poměru či zda tento pracovní poměr stále trvá "bude patrně rozhodnuto" v soudním řízení.
3. Následně někdejší právní zástupce stěžovatele uplatnil nárok na neplatnost této opakované výpovědi z pracovního poměru u příslušného soudu žalobou. Soudní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 105/2017. V průběhu tohoto řízení namítal stěžovatel nejen formální nedostatky výpovědi z pracovního poměru, tj. že podmíněné odůvodnění výpovědi z pracovního poměru, kdy jsou účinky vázány pouze na případ, že pracovní poměr stěžovatele nadále trvá a že předchozí výpověď z pracovního poměru by byla neplatná, je zmatečné. Současně stěžovatel namítal i účelovost opakované výpovědi a rozpor se skutečností. Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 105/2017-9 ze dne 13. 2. 2018 byla žaloba stěžovatele o určení neplatnosti opakované výpovědi z pracovního poměru zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel prostřednictvím svého přechozího právního zástupce odvolání. Kromě jiného stěžovatel namítal, že jeho pracovní pozice nebyla zrušena s tím, že tvrzení zaměstnavatele shledával pouze jako účelové. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 105/2017-114 ze dne 14. 3. 2018 byl stěžovatel, prostřednictvím svého bývalého právního zástupce, vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za podané odvolání. Úhradu soudního poplatku měl dle pokynu stěžovatele zajistit právě tehdejší právní zástupce s tím, že tento hotový výdaj následně přeúčtuje stěžovateli. Usnesením Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 105/2017-115 ze dne 9. 4. 2018 však bylo odvolací řízení zastaveno, a to z toho důvodu, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě uhrazen. V důsledku tohoto pochybení tehdejšího právního zástupce tak bylo stěžovateli znemožněno domoci se změny zamítavého rozsudku, tj. určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a v návaznosti na to bylo stěžovateli znemožněno i úspěšné uplatnění jeho nároku na náhradu mzdy z titulu neplatné výpovědi z pracovního poměru dle ust. §69 odst. 1 zákoníku práce. Proto se stěžovatel domáhal na svém někdejším právním zástupci zaplacení částky 1 210 318 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené advokátem při výkonu advokacie, soudy mu však, jak výše uvedeno, nevyhověly.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ve zkoumaném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu dovodil, že je povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, vyřešit jako předběžnou otázku, zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a obdržel by od protistrany plnění, které na ní požadoval. Jak konstatoval Nejvyšší soud, v projednávané věci to znamená, že ve sporu o náhradu škody proti advokátovi může být žalobce (stěžovatel) úspěšný, jen pokud by bylo možno dovodit, že zaplatil-li by jeho zástupce soudní poplatek, žalobce by v odvolacím řízení uspěl. Tak tomu však v dané věci nebylo a s uvedenými závěry se lze ztotožnit i z ústavněprávního hlediska.
6. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo provádět dohled nad jejich rozhodovací činností, do které je povinen zasáhnout pouze tehdy, pokud zásahem orgánu veřejné moci dojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost spočívá v polemice stěžovatele s uvedenými a řádně zdůvodněnými právními závěry soudů. Námitka stěžovatele ohledně porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod tak nemůže obstát. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a rozsudek je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování, jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic vytknout.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu