ECLI:CZ:US:2022:2.US.3160.21.1
sp. zn. II. ÚS 3160/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky města Aše, sídlem Kamenná 473/52, Aš, zastoupené JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Jateční 6, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021 č. j. 25 Cdo 2594/2020-1017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokátky a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a také právo na ochranu majetku zaručené čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelka dle rozhodnutí obecných soudů je povinna uhradit poškozenému cyklistovi náhradu škody na zdraví a majetku, která mu vznikla pádem do nezabezpečeného a neoznačeného výkopu na cyklostezce. Stěžovatelka ve veřejném zakázkovém řízení vysoutěžila zhotovitele stavebních prací i technický dozor stavby. Po dokončení stavby byly zjištěny vady, proto byl subdodavatelem zhotovitele díla proveden výkop na cyklostezce, který však nebyl označen a zabezpečen. Do tohoto výkopu následně spadl poškozený a utrpěl vážná zranění. Technický dozor stavby byl trestním soudem odsouzen za těžkou újmu na zdraví. Obecné soudy v řízení o náhradu škody na zdraví a majetku rozhodly, že stěžovatelka je společně se zhotovitelem stavby vázána k úhradě 70 % škody společně a nerozdílně (30% byl podíl poškozeného), neboť nese odpovědnost za škodu dle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Dle obecných soudů stěžovatelka porušila své povinnosti vlastníka, investora a stavebníka a v příčinné souvislosti s tím vznikla poškozenému škoda, přičemž této odpovědnosti se nelze zprostit poukazem na to, že si sjednala k provedení stavby další subjekt. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.
3. Stěžovatelka namítá, že si neobjednala ani nepoužila osoby, které výkop provedly a neoznačily, takže za ně nenese právní odpovědnost. Výkop provedli subdodavatelé zhotovitele, který by měl nést plnou právní odpovědnost a také plnou náhradu škody.
4. Ústavní soud má pravomoc k přezkumu rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Jde vždy jen a pouze o to, zda obecné soudy porušily ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatelky nebo nikoliv. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatelka nesouhlasí. Stížnost, ve které stěžovatelka namítá pouze pochybení obecného soudu při zjišťování skutkového stavu či při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnila, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat jako zjevně neopodstatněnou.
5. Již ze samotné argumentace stěžovatelky je zřejmé, že nesouhlasí s výkladem podústavního práva. Ačkoli stěžovatelka používá argumentaci odkazem na svá základní práva, vyjadřuje nesouhlas s právními závěry Nejvyššího soudu, jejichž přehodnocení se fakticky dožaduje.
6. Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (odkazuje přitom na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 482/2005 ze dne 31. 8. 2005 nebo sp. zn. 25 Cdo 896/2009 ze dne 22. 9. 2010), podle níž dopadá §420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na případy, kdy konkrétní činnost, při níž vznikla škoda, nevykonává podnikatel sám, ale prostřednictvím jiných osob, které buď zaměstnává, nebo jejich práci ke své činnosti využívá.
7. Ústavní soud v tomto případě neshledal ze strany Nejvyššího soudu žádné pochybení. V dané věci obsahuje rozhodnutí dostatečné, konkrétní a logické odůvodnění úvah, které se opírají o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Rozhodnutí přesvědčivě reaguje na všechny námitky a tvrzení stěžovatele a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudku.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu