ECLI:CZ:US:2022:2.US.830.22.1
sp. zn. II. ÚS 830/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele P. S., t. č. Věznice Karviná, P. O. BOX 42, Karviná, zastoupeného Mgr. Jiřím Klegou, advokátem, sídlem Bohumínská 1553, Rychvald, proti usnesení Okresního soud v Karviné ze dne 14. prosince 2021 č. j. 5 PP 54/2021-29 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2022 č. j. 47 To 540/2021-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem na zahájení řízení ze dne 23. března 2022 brojil stěžovatel proti shora uvedený soudním rozhodnutím s tím, že jimi mělo být, mimo jiné, porušeno jemu ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, a domáhal se jejich zrušení postupem dle ust. §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Výzvou, která byla stěžovateli doručena dne 7. dubna 2022, byl stěžovatel postupem dle ust. §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyzván k odstranění vad jeho návrhu a Ústavním soudem mu k tomuto byla určena dvouměsíční lhůta.
3. Následně byl stěžovateli Českou advokátní komorou určen k poskytnutí právní služby spočívající v zastoupení v nyní vedeném řízení před Ústavním soudem shora uvedený advokát, který založil do spisu u Ústavního soudu řádnou plnou moc pro zastupování v řízení vedeném o návrhu stěžovatele.
4. Dne 7. června 2022 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání sepsané určeným advokátem, jímž došlo k odstranění vad původního návrhu.
5. Napadeným usnesením Okresního soud v Karviné došlo k zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody, v němž je pro opakovanou drogovou trestnou činnost. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě byla zamítnuta stížnost navrhovatele podaná proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí postupem dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
6. Stěžovatel proti napadeným rozhodnutím brojí tak, že je označuje za "nesprávná" s tím, že obecnými soudy neměl být v potřebném rozsahu dostatečně zjištěn skutkový stav a dále jimi nemělo být dostatečně přihlédnuto ke skutečnostem, které svědčily ve prospěch vyhovění žádosti navrhovatele o podmíněné propuštění. Stěžovatel se v ústavní stížnosti soustředí především na líčení okolností, které měly svědčit naplnění tzv. třetí zákonné podmínky pro podmíněné propuštění, tj. očekávání, že v budoucnu povede řádný život. Ve své podstatě stěžovatel polemizuje se soudní interpretací podmínek podmíněného propuštění.
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že po odstranění vad původního návrhu ústavní stížnost splňuje zákonné podmínky pro její projednání, neboť je podána oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je rovněž řádně zastoupen advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovateli zákon již další prostředky k ochraně práva neposkytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který není další instancí v systému všeobecného soudnictví. Na postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, proto reaguje pouze tehdy, vyvolává-li reálné negativní dopady na ústavně zaručená základní práva nebo svobody účastníka řízení. V nyní posuzované věci se proto Ústavní soud (v souladu s obsahem ústavní stížností) zaměřil na posouzení ústavní konformity interpretace podmínek podmíněného propuštění provedené obecnými soudy a dále na splnění základních procesních náležitostí týkajících se odůvodnění soudních rozhodnutí.
9. Ústavní soud se seznámil s obsahem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, které jako jediné stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Co se týče stěžovatelem vytýkané "nesprávnosti" rozhodnutí, pak v tomto směru Ústavní soud ve věci neshledává žádné ústavně relevantní deficity. Jak uvedl Krajský soud v Ostravě (viz zejm. body 11 a 17 napadeného usnesení), v tomto případě nebylo žádných podstatných pochyb o tom, že stěžovatel ještě nenaplnil ani tzv. druhou podmínku pro podmíněné propuštění (tj. polepšení odsouzeného, které by mělo být patrné z jeho chování a plnění povinností během výkonu trestu), a proto nebylo možno jeho žádosti o podmíněné propuštění vyhovět již z tohoto důvodu. Tento závěr je z pohledu Ústavního soudu opřen o přiměřené odůvodnění, zejm. co do jeho logiky, srozumitelnosti a podrobnosti - k tomu viz body 8 až 10 napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, v nichž je dostatečně popsán jeho celkově laxní a podprůměrný přístup k plnění povinností odsouzeného a dále celá řada jeho kázeňských provinění po dobu výkonu trestu, včetně pozitivních testů v rámci drogového monitoringu a poškození majetku Vězeňské služby ČR. Z hlediska procesních požadavků týkajících se zjišťování skutkového stavu pak Ústavní soud konstatuje, že k objasnění skutkových okolností potřebných pro posouzení naplnění této druhé podmínky pro podmíněné propuštění bylo během veřejného zasedání před soudem prvního stupně vedeno dokazování v rozsahu, který jistě nelze označit za nedostatečný: byl proveden výslech stěžovatele a vězeňské vychovatelky a byly provedeny listinné důkazy zprávou od Probační a mediační služby ČR a hodnoceními stěžovatele z pobytu ve věznicích Valdice a Karviná. Ani samotné vyhodnocení tohoto dokazování se nejeví jako zkreslené, jednostranné či jinak zdeformované. Ostatně proti závěru obecných soudů o jeho nepolepšení stěžovatel žádné konkrétní a věcné námitky nevznáší - tedy vyjma obecné poznámky o tom, že "jeho kázeňské prohřešky vznikly z důvodu nepříznivých vlivů v prostředí věznice", což na úrovni ústavního přezkumu soudního rozhodnutí zjevně není ani jen potenciálně kvalifikovaná argumentace, jíž by se Ústavní soud měl a mohl zabývat. Stejně tak i stěžovatelem namítaná nesprávná rekapitulace kázeňských odměn v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě je v kontextu věci pouhou jednotlivostí, která nemůže mít vliv na ústavnost napadených rozhodnutí, i pokud by tato výtka byla odůvodněná. Ústavní soud sice přitakává stěžovateli v tom směru, že v daném ohledu není napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zcela jasné, když z něj není zřejmé, v které věznici a kdy měl stěžovatel tu kterou kázeňskou odměnu obdržet, ale tento (povahou spíše formální) nedostatek odůvodnění nemůže být sám o sobě s ohledem na zbytek argumentace důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.
11. Celkově tedy Ústavní soud shrnuje, že výklad podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a jejich vztáhnutí na poměry projednávané věci shledává z pohledu ústavních kautel za uspokojivé. Dospěly-li obecné soudy ústavně konformně k závěru o tom, že polepšení stěžovatele v dané věci prozatím prokázáno nebylo, nejsou již jeho další tvrzení obsažená v ústavní stížnosti, jenž se týkají naplnění tzv. třetí podmínky pro podmíněné propuštění, relevantní. Při splnění všech zákonných podmínek pro podmíněné propuštění z výkonu trestu ničeho nebrání stěžovateli v podání nové žádosti v budoucnu.
12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by obecné soudy stěžovatele v jeho zaručených právech postupem popsaným v ústavní stížnosti zkrátily, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu