ECLI:CZ:US:2022:2.US.936.22.1
sp. zn. II. ÚS 936/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Moravská Ostrava, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 8. 2021 sp. zn. 19 P a Nc 331/2020 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021 sp. zn. 22 Co 233/2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodního soudu bylo o návrhu stěžovatele na snížení vyživovací povinnosti k nezletilému synovi L. K. na částku 500 Kč měsíčně rozhodnuto tak, že se zamítá (výrok I.). Výrokem II. bylo k návrhu matky nezletilého rozhodnuto tak, že od 1. 9. 2020 se dosavadní výživné ve výši 4 000 Kč zvyšuje na částku 4 500 Kč měsíčně. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném ve výši 6 000 Kč a výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
K odvolání obou účastníků rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že se výrok I. nalézacího soudu potvrzuje. Výroky II. a III. změnil odvolací soud tak, že dosavadní výživné ve výši 4 000 Kč zvýšil od 23. 2. 2018 do 31. 8. 2020 na částku 8 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2020 dále na částku 10 000 Kč měsíčně. Současně uložil stěžovateli zaplatit k rukám matky nedoplatek na výživném 210 800 Kč.
Stěžovatel v ústavní uvedl, že od roku 2018 do roku 2021 je veden na úřadu práce a nepobírá žádnou podporu a nemá žádný cenný movitý či nemovitý majetek. Obecné soudy ve svém rozhodování vyšly ze zjištění, že stěžovatel obdržel v letech 2013-2019 částku cca 7 mil. Kč, a to z prodeje nemovitostí. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že obecné soudy při hodnocení jeho majetkových poměrů nevzaly v potaz jeho životní náklady a investice, které v průběhu let do nemovitostí učinil. Blíže se ke svým nákladům vyjádřil v doplnění odvolání, které bylo obvodnímu soudu doručeno dne 7. 12. 2021, přičemž městský soud rozhodl o odvolání dne 9. 12. 2021, a to bez toho, aby se doplněním odvolání seznámil. Stěžovatel má za to, že v řízení před obecnými soudy nebyl řádně poučen ve smyslu §5 o. s. ř. o tom, že ke svým majetkovým poměrům má sdělit nejen své příjmy, ale též výdaje. Jejich výši stěžovatel sice ve svém odvolání doplnil, ovšem odvolací soud se s tímto již neseznámil. Z pohledu stěžovatele se tak jedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 569/2003. V případě, že by obecné soudy pracovaly se všemi navrhovanými důkazy, musely by podle stěžovatele dospět k odlišným závěrům. Pokud by se stěžovateli dostalo řádného poučení, mohl v rámci soudního řízení prokázat své náklady k jednotlivým bytům.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím byly porušeny základní práva a svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se dovolával ochrany svého základního práva stanoveného Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející. Na základě písemných materiálů, které měl Ústavní soud k dispozici, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Namítá-li stěžovatel, že nebyl řádně poučen ve smyslu §5 o. s. ř. a tudíž nevěděl, že má v soudním řízení uvést i výši svých výdajů, lze jej odkázat na jeho odvolání. Z něj se mimo jiné podává, že stěžovatel chce v budoucnu informovat odvolací soud o výši nákladů na energie a o nákladech na výživné na nezletilého syna. Není tedy pochyb o tom, že stěžovatel si byl svých práv dobře vědom.
Stěžovatel vytkl odvolacímu soudu, že se nezabýval doplněním jeho odvolání ze dne 5. 12. 2021, které bylo doručeno nalézacímu soudu dne 7. 12. 2021, přičemž odvolací soud rozhodl dne 9. 12. 2021. Z blízké časové souslednosti doplnění odvolání a rozhodnutí soudu je zřejmé, že odvolací soud rozhodoval bez toho, aniž by se s doplněním odvolání seznámil, resp. aniž by měl možnost se s ním seznámit. Zákonná lhůta k podání odvolání je 15 dnů od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně. Po jejím uplynutí, je-li odvolání podáno, odvolacímu soudu nic nebrání v tom, aby ve věci rozhodl. Doplnil-li stěžovatel své odvolání po více než dvou měsících od doby, kdy měl možnost se s napadeným rozsudkem seznámit, nelze klást odvolacímu soudu k tíži, že se s doplněním odvolání neseznámil. Je věcí účastníka řízení, kdy a zda vůbec podání odvolání doplní. Z uvedeného důvodu pak také nelze považovat návrhy učiněné v doplnění odvolání stěžovatele za tzv. opomenutý důkaz.
Napadené rozsudky vycházejí z relevantních zákonných ustanovení, skutkové i právní závěry jsou v nich dostatečně jasně a srozumitelně vyloženy, a Ústavní soud je neshledal svévolnými či excesivními. Z odůvodnění obecných soudů je zřejmé, že tyto neuvěřily stěžovateli tvrzení týkající se jeho majetkových poměrů, přičemž vyšly z toho, že se stěžovatel vzdal nejen výdělečné činnosti, ale též značného majetkového prospěchu. Závěry obecných soudů jsou řádně odůvodněny a tudíž i ústavně konformní.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu