ECLI:CZ:US:2022:3.US.1348.22.1
sp. zn. III. ÚS 1348/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, směřující proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality ve věci vedené pod sp. zn. KRPB-149526-38/TČ-2021-06068, vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Hodoníně č. j. ZN 1856/21-21 ze dne 1. března 2022 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 KZN 1029/2022-21 ze dne 12. dubna 2022, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality, Okresního státního zastupitelství v Hodoníně a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Oddělení hospodářské kriminality v Hodoníně (dále jen "policejní orgán") ve věci vedené pod sp. zn. KRPB-149526-38/TČ-2021-06068 byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se domáhá toho, aby Ústavní soud policejnímu orgánu přikázal umožnit stěžovateli nahlédnout do spisu vedeného pod sp. zn. KRPB-149526-38/TČ-2021-060681. V ústavní stížnosti stěžovatel dále uvádí, že postupem policejního orgánu, Okresního státního zastupitelství v Hodoníně (dále jen "okresní státní zastupitelství") a Krajského státního zastupitelství v Brně ("dále jen krajské státní zastupitelství") došlo k porušení jeho práva na účinné vyšetřování. Z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel brojí proti označeným vyrozuměním státních zastupitelství, která stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z přiložených dokumentů plyne, že stěžovatel podal v červenci roku 2021 trestní oznámení, které se týkalo hospodaření tělovýchovné organizace, ve které dříve působil. Dne 31. 1. 2022 bylo stěžovateli k jeho podnětu doručeno vyrozumění policejního orgánu o odložení věci dle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"). Dne 11. 2. 2022 stěžovatel podal žádost o možnost nahlédnout do spisu, vedeného policejním orgánem. Dne 14. 2. 2022 bylo stěžovateli doručeno sdělení, že mu právo na nahlédnutí do spisu nenáleží. Policejní orgán uvedl, že dle §65 tr. řádu do spisu mohou nahlížet osoby v postavení obviněného, poškozené, zúčastněné osoby a jejich zákonný zástupce či opatrovník, a dodal, že jiným osobám nahlédnutí do spisu lze umožnit jen v případě, že je toho třeba k uplatnění jejich práv (např. v případě, že jiná osoba než obviněný, žádá vyjmutí věci ze zajištění, zájmové sdružení občanů nebo důvěryhodná osoba nabízí převzetí záruky za obviněného, atd.). S ohledem na skutečnost, že stěžovateli nepřísluší žádný uvedený důvod, dospěl policejní orgán k závěru, že nahlédnutí do spisu nelze stěžovateli umožnit.
3. Stěžovatel podal dne 24. 2. 2022 Okresnímu státnímu zastupitelství v Hodoníně (dále jen "okresní státní zastupitelství") podnět k výkonu dozoru, na jehož základě vydalo okresní státní zastupitelství vyrozumění ze dne 1. 3. 2022, ve kterém uvádí, že v postupu policejního orgánu neshledává pochybení. Státní zástupce okresního státního zastupitelství uvádí, že pokud by právo na nahlížení do spisového materiálu ve smyslu §65 odst. 1 tr. řádu náleželo každému, postrádalo by dané ustanovení trestního řádu smysl, s tím, že kontrola veřejnosti je vtělena do práva obětí trestných činů. Stěžovatel následně podal ke krajskému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu dle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství.
4. Státní zástupkyně krajského státního zastupitelství vyhodnotila stěžovatelův podnět k výkonu dohledu jako nedůvodný, přičemž shrnula, že stěžovatelova věc směřuje ve své podstatě pouze k otázce náhrady škody, resp. otázce majetkového vypořádání s tělovýchovnou organizací, které označený subjekt uplatňuje v civilněprávním řízení vůči stěžovateli v důsledku jeho jednání v době výkonu funkce starosty daného subjektu. V tomto směru zdůraznila, že majetkové nároky soukromoprávní povahy lze řešit toliko prostředky civilního práva v občanskoprávním řízení, a že trestní právo nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti soukromoprávních vztahů. Podnět k výkonu dohledu byl krajským stáním zastupitelstvím odložen jako nedůvodný.
5. Stěžovatel namítá, že tím, že mu nebylo umožněno nahlížet do spisu, bylo porušeno jeho právo na účinné vyšetřování. Stěžovatel je toho názoru, že i právo na ochranu majetku ve vztahu k členské základně spolku zasluhuje rovněž ochrany tohoto základního práva. Dále uvádí, že právo na nahlížení do spisu dle §65 odst. 1 tr. řádu koresponduje s požadavkem na kontrolu veřejnosti. Závěrem odkazuje na rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Ogur proti Turecku ze dne 20. 5. 1999 č. stížnosti 21594/93, a na požadovanou kontrolu ze strany veřejnosti, kdy právě z tohoto institutu lze dovodit, že součástí předmětné kontroly je i umožnění přístupu do spisu, což bylo doposud stěžovateli odepřeno.
6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že úprava práv v trestním řádu nezakládá - v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy - žádné základní právo na to, aby proti jinému byla uplatněna trestněprávní sankce [srov. např. usnesení ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. I. ÚS 84/99 nebo usnesení ze dne 26. 2. 1997 sp. zn. II. ÚS 361/96 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavnímu soudu proto nepřísluší z podnětu oznamovatele (poškozeného) trestného činu přezkoumávat samotné rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, například pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení, či naopak nezahájení trestního stíhání, ale může pouze přezkoumat, zda postup orgánů činných v trestním řízení, kterým ke svému rozhodnutí dospěly, byl v souladu s požadavky na účinné vyšetřování.
8. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že požadavek účinného vyšetřování je pouze procesní povinností tzv. náležité péče [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91) či nález sp. zn. IV. ÚS 1993/21 ze dne 26. 4. 2022] a nikoliv povinností na výsledek; navíc se důsledně dotýká pouze nejzávažnějších trestných činů. V případě stěžovatele však zjevně nedošlo k porušení práva na život, zákazu mučení, nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu, zákazu otroctví a nucených prací, dokonce ani práva na osobní svobodu či na respektování soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy. Tvrzený trestný čin a s ním spojené tvrzené porušení práva stěžovatele na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny totiž významem svých dopadů nejsou srovnatelné s výše uvedenými právy. Právo stěžovatele na účinné vyšetřování tak vůbec nemohlo být porušeno, neboť povinnost vést účinné vyšetřování je pozitivní povinností státu na ústavní rovině pouze v případě trestných činů, v jejichž důsledku bylo porušeno některé z výše uvedených nejzávažnějších základních práv (právo na život, zákaz mučení a špatného zacházení, zákaz nucených prací a otroctví apod.).
9. V projednávané věci jde navíc pouze o přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení, týkající se nahlížení do spisu, neboť stěžovatel se svou žádostí podanou policejnímu orgánu domáhal toliko toho, aby mu ve věci bylo (jako oznamovateli) umožněno do něj nahlédnout. Policejní orgán v předmětném sdělení rozsáhle uvedl, kterým osobám dané právo v průběhu trestního řízení svědčí, zároveň shledal, že nahlížení do spisu nelze stěžovateli umožnit z důvodu, že stěžovatel není osobou, které je nahlížení ze zákona umožněno, a že stěžovateli nesvědčí postavení osoby, pro kterou by nahlížení do spisu bylo třeba z důvodu uplatnění jejích práv. Okresní i krajské státní zastupitelství pak podrobně reagují na stěžovatelovy námitky. Použít závěry rozsudku velkého senátu ESLP ve věci Ogur proti Turecku ze dne 20. 5. 1999 č. 21594/93 není v této věci případné, neboť (jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí) trestní oznámení směřovalo toliko k prověření hospodaření tělovýchovného spolku, přičemž závěry předmětného rozsudku ESLP se týkají vyšetřování vedené vnitrostátními orgány ve věci usmrcením syna stěžovatelky (nočního hlídače) policejními složkami, v objektu, v němž se měli skrývat údajní teroristé. Požadavek kontroly ze strany veřejnosti se uplatní ve všech případech, na které dopadá povinnost účinného vyšetřování, včetně situací způsobení smrti či ohrožení života z nedbalosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691)], nedopadá však na stěžovatelovu věc, týkající se převodu pozemků původně ve vlastnictví tělovýchovné organizace. Na tuto skutečnost již stěžovatele upozorňuje i krajské státní zastupitelství (viz str. 7 vyrozumění krajského státního zastupitelství), které podrobně rozebírá i další aspekty předmětné věci, např. zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení nejsou povinny ani oprávněny zajišťovat stranám ve sporu občanskoprávního charakteru jakékoli důkazní prostředky použitelné v civilním sporném řízení, což by v takovém případě jednoznačně znamenalo zvýhodnění jednoho účastníka sporného řízení před druhým. Ústavní soud tak uzavírá, že orgány činné v trestním řízení se podnětu stěžovatele podrobně věnovaly, a že porušení stěžovatelových základních práv neshledal.
10. Z hlediska eventuálních majetkových práv stěžovatele pak Ústavní soud připomíná, že se stěžovatel může domáhat jejich ochrany v řízení před civilními soudy. Má tedy nadále k dispozici další procesní prostředek.
11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu