ECLI:CZ:US:2022:3.US.1994.22.1
sp. zn. III. ÚS 1994/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. N., zastoupené JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem, sídlem Na Boubín 203, Písek, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2022 č. j. 11 To 43/2022-4282 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2022 č. j. 20 T 16/2022-4239, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelka je spolu s dalšími čtyřmi obviněnými trestně stíhána pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"). Usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 27. 5. 2021 č. j. 11 Nt 2301/2021-24 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 6. 2021 č. j. 3 To 281/2021-69 byla vzata do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád").
3. Dne 22. 4. 2022 podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajské státní zastupitelství) ke krajskému soudu obžalobu na pět obviněných, jíž stěžovatelku viní ze spáchání zločinu, pro který byla stíhána. Napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto podle §72 odst. 3 tr. řádu o ponechání stěžovatelky ve vazbě s tím, že vazební důvody podle §67 písm. a) a c) tr. řádu nadále trvají. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nebylo přijato převzetí záruk za další chování stěžovatelky jako náhrada za její vazbu, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebyl přijat písemný slib stěžovatelky jako náhrada za její vazbu a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nebyl stanoven ani dohled probačního úředníka nad stěžovatelkou, jako náhrada za vazbu.
4. Stížnost stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka s odkazem na řadu nálezů Ústavního soudu vydaných ve vazebních věcech napadá přístup soudů k možnosti nahrazení vazby jiným opatřením, k posuzování důvodnosti dalšího trvání vazby, jakož i k délce jejího trvání.
6. Konkrétně stěžovatelka namítá, že soudy bez jakéhokoliv vlastního uvážení a přesvědčivého zdůvodnění odkázaly pouze na trestní sazbu, která je vyšší než osm let, přičemž pominuly, že má v péči dvě děti, a že nemá finanční prostředky ani vazby na zahraničí. Neuvedly žádné konkrétní důvody, z nichž dovodily, že by mohla uprchnout nebo se skrývat a nijak se nevypořádaly s tvrzením stěžovatelky, že se nikdy trestnímu stíhání nevyhýbala ani je nemařila.
7. Stěžovatelka dále uvádí, že je ve vazbě již déle než rok, soudy však tuto skutečnost nijak nezohlednily, byť delší trvání vazby musí být ospravedlněno dalšími závažnými důvody.
8. K vazbě předstižné se stěžovatelka nevyjadřuje, neboť k ní podle jejího názoru absentuje řádné odůvodnění napadených rozhodnutí. Klade si otázku, jak by mohla pokračovat v trestné činnosti bez hlavního organizátora, který je rovněž ve vazbě.
9. Podle stěžovatelky v napadených rozhodnutích chybí řádné zdůvodnění, proč nepostačují instituty nahrazující vazbu.
10. Soudy také pominuly jeden z ústavních aspektů uvalení vazby, a to střet veřejného zájmu na dosažení účelu trestního řízení s ústavně zaručeným rodičovským právem. Dle jejího názoru měly zohlednit a upřednostnit zájem jejích dětí a stěžovatelčino právo na rodinný život.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
13. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (č. 163/2010 Sb., N 89/57 SbNU 167)]. Obsah institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
14. Vzhledem k obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud přezkoumal, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení osobní svobody vazbou nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, včetně práva na soudní ochranu.
15. Obecně platí, že posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §67 tr. řádu.
16. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http:/nalus.usoud.cz).
17. Pro posouzení dané věci je relevantní, že o dalším trvání vazby stěžovatelky bylo rozhodováno ve stádiu řízení před soudem, kdy již byla dne 22. 4. 2022 podána ke krajskému soudu obžaloba. Podání obžaloby představuje z hlediska vývoje trestního řízení zlomový moment, kdy se po skončení přípravného řízení vede řízení před soudem. Krajský soud měl tedy pro své rozhodování k dispozici kompletní spisový materiál z přípravného řízení, včetně obžaloby. Shledal-li trestní stíhání stěžovatelky pro závažnou trestnou činnost nadále za důvodné, přičemž jeho důvodnost posílila právě skutečnost, že na ni byla již podána obžaloba, nelze jeho postupu z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Ústavní soud nemůže přisvědčit stěžovatelce v tom, že krajský soud neměl pro své rozhodnutí dostatek důkazů, neboť v napadeném usnesení je odkazováno na konkrétní důkazy vedoucí k závěru, že ve věci existuje důvodné podezření, že se stěžovatelka drogové trestné činnosti popsané v obžalobě dopustila.
18. Nelze přisvědčit námitce, že soudy neuvedly konkrétní skutečnosti odůvodňující trvání vazby útěkové a předstižné. Již z napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že se soud náležitě věnoval všem okolnostem a hlediskům, které jsou rozhodné pro závěr o trvání vazebních důvodů, a své rozhodnutí odůvodnil přezkoumatelným způsobem. Stěžovatelka je v posuzované věci obžalována ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a, odst. 3 písm. c) a odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v případě uznání viny je tak ohrožena trestní sazbou v rozpětí od deseti do osmnácti let. Není přitom pravdou, že by byla hrozba uložení vysokého trestu jedinou relevantní skutečností. Krajský soud případně poukázal na existenci dalších rizikových faktorů, zesilujících obavu z útěku či skrývání se, když upozornil na dosavadní způsob života stěžovatelky a absenci stabilního zaměstnání, z něhož by jí plynul pravidelný příjem, přičemž ani existence nezletilých dětí jí nebránila v tom, aby se v posledních letech opakovaně dopouštěla úmyslné trestné činnosti, kvůli níž již byla ve výkonu trestu odnětí svobody. Lze se ztotožnit se závěrem vrchního soudu, že tyto skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o důvodnosti trvání vazby stěžovatelky podle §67 písm. a) tr. řádu. Soudy se zabývaly i tím, zda skutečnost, že má stěžovatelka dvě nezletilé děti, je okolností, která může obavy z jejího útěku či skrývání dostatečně snížit, přičemž právě s ohledem na její bohatou trestní minulost spojenou i s výkony trestu odnětí svobody důvodně nepovažovaly uvedenou skutečnost za natolik významnou a silnou, aby rozptýlila obavy z naplnění útěkového jednání, či aby bylo možné považovat za dostatečné vazební důvody nahradit jinými zákonnými opatřeními.
19. Krajský soud se přezkoumatelným způsobem vyjádřil i k existenci důvodů vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. řádu a vrchní soud jeho úvahy potvrdil, když stěžovatelku označil za osobu bez dlouhodobých návyků z pracovního prostředí, bez legálního zdroje příjmů, uživatelku drog, jejichž výrobě a distribuci se věnovala delší dobu, přičemž do roku 2020 byla odsouzena již desetkrát, což bylo správně vyhodnoceno jako reálné rizikové faktory. I z těchto důvodů nelze vazbu stěžovatelky nahradit nabídnutým písemným slibem, dohledem probačního úředníka či zárukou za její další chování. Dospěly-li oba soudy k závěru, že existuje důvodné podezření, že by stěžovatelka mohla drogovou trestnou činnost, pro niž je obžalována, opakovat, nelze ani tomuto závěru z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
20. Poukazovala-li stěžovatelka opakovaně na dvě děti, které má ve své péči, a na ústavněprávní aspekty chránící rodinné vztahy a práva rodičů, i touto okolností se oba soudy zabývaly, přičemž důvodně dosažení účelu trestního řízení upřednostnily před zdržením se zásahu do rodičovských práv. Nelze sice zlehčovat nepříznivé dopady vazby na psychický stav stěžovatelky, která nemůže být se svými dětmi, i na samotné děti, které jistě svou matku postrádají, avšak je nutno přihlédnout ke zjištění, že vzhledem k věku nezletilých se o ně jsou schopni postarat blízcí rodinní příslušníci stěžovatelky, a že výchovné prostředí, které svým dětem poskytovala stěžovatelka coby osoba pravidelně užívající drogy, kriminálně závadová, zadlužená a bez zaměstnání, závislá na příspěvcích od rodinných příslušníků či odměnách za sexuální služby, muselo být minimálně nevhodné, přičemž o jejím postoji k dětem svědčí i její předešlé chování, na něž soudy upozornily.
21. Lze uzavřít, že námitky obsažené v ústavní stížnosti nemohou zpochybnit ústavní konformitu napadených rozhodnutí. Pochybení takového charakteru, které by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu ve vazebním řízení, shledáno nebylo. Postup soudů vedoucí k vydání rozhodnutí o ponechání stěžovatelky ve vazbě, žádné protiústavní nedostatky nevykazuje.
22. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu