ECLI:CZ:US:2022:3.US.2030.22.1
sp. zn. III. ÚS 2030/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2022 č. j. 5 To 99/2022-31 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 16. března 2022 č. j. 1 Nt 1401/2022-17, za účasti Okresního soudu v Blansku a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dne 7. 2. 2022 stěžovatel podal návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci, která skončila vydáním pravomocného trestního příkazu, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem dle §148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen "tr. zákoník") a byl mu uložen podmíněný šestiměsíční trest odnětí svobody a dva roky zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Návrh na povolení obnovy řízení stěžovatel odůvodnil tvrzením, že se objevily nové skutečnosti a důkazy, jejichž provedení navrhuje, a tvrzením, že trestní příkaz byl doručen nesprávně nikoliv stěžovateli, ale jeho příbuznému.
3. Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") stěžovatelův návrh dle §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zamítl, když shledal, že návrh na povolení obnovy není důvodný. Dospěl totiž k závěru, že z hlediska stěžovatelem navrhovaných tvrzení nových skutečností a důkazů žádný z nich není důkazem novým a nejedná se o nové skutečnosti, které by odůvodnily povolení obnovy řízení.
4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, neboť ji shledal jako nedůvodnou. Krajský soud uvedl, že okresní soud se podrobně zabýval všemi důvody, které stěžovatel uvedl v návrhu na obnovu řízení (kromě tvrzení o údajném nedoručení trestního příkazu stěžovateli, kterému se však následně podrobně věnoval sám), a že odůvodnil, proč stěžovatelem navrhované důkazy nejsou skutečnostmi, které by mohly ve spojení s již známými skutečnostmi a důkazy odůvodnit jiné rozhodnutí soudu o vině či trestu. K tvrzení o údajném nedoručení trestního příkazu stěžovateli krajský soud uvedl, z jakých skutečností dovodil, že předmětný trestní příkaz byl stěžovateli řádně doručen.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že mu trestní příkaz v jeho trestní věci nebyl řádně doručen, a že mu nebylo umožněno podat odpor v zákonem stanovené lhůtě, čímž nebylo možno uplatnit jeho základní právo na obhajobu. Stěžovatel má za to, že důvody, pro které byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, jsou příliš strohé, a že odůvodnění trpí vadami spočívajícími v nepřezkoumatelnosti. Uvádí, že navrhoval výslech R. Š., předjížděné osoby, svědka J. Z. a V. Z. a dalších osob, které byly na místě, výpověď poštovního doručovatele, výpověď stěžovatele a znalecký posudek z oboru dopravy. Soud dle stěžovatele pochybil, když se nezabýval žádným z těchto navrhovaných důkazních prostředků a nedostatečně vysvětlil, proč nebyly provedeny tyto důkazy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud předně posuzoval splnění procesních podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle §29 až §31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, došlo-li k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
8. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích žádné pochybení, které by odůvodňovalo jeho kasační zásah. Soudy se podrobně vypořádaly se stěžovatelovými návrhy a dospěly k závěru, že navrhované důkazy nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí soudu o vině či trestu; krajský soud pak podrobně popsal, z čeho dovodil, že stěžovateli byl trestní příkaz řádně doručen. Krajský soud v odst. 4 napadeného usnesení uvádí, že "[n]avrácený lístek této doručenky je pak řádně založen na č. l. 68 přiloženého spisu sp. zn. 14 T 219/2020", a že při srovnání podpisu osoby, která zásilku dne 14. 12. 2020 převzala, s podpisy stěžovatele na záznamu o sdělení podezření (č. l. 9) a na protokolu o výslechu podezřelého (č. l. 10 - 12) nemá žádných pochybností o autentičnosti tohoto podpisu jako pravého podpisu odsouzeného. Vzhledem k tomu, že tyto závěry stěžovatel v ústavní stížnosti nikterak nezpochybňuje, Ústavní soud nemá důvod pochybovat o jejich správnosti.
9. Ke stěžovatelovým důkazním návrhům na provedení svědeckých výpovědí (kromě výpovědi poštovního doručovatele) se okresní soud i krajský soud podrobně vyjádřily. Okresní soud ke stěžovatelovu návrhu, aby byla jako nový důkaz provedena jeho výpověď, uvedl, že ze spisového materiálu bylo zjištěno, že v původním řízení byl odsouzený jako podezřelý vyslechnut při dodržení všech ustanovení trestního řádu a k trestné činnosti se v plném rozsahu doznal a popsal skutkový děj ve shodě s výrokem následného rozhodnutí. Okresní soud proto shledal, že rozhodnutí stěžovatele o tom, že chce změnit svoji výpověď, nemůže být důvodem obnovy řízení. Krajský soud k tomu dodal, že nelze přisvědčit námitkám stěžovatele, že "v souvislosti s postupným vzpomínáním na nehodu mohlo dojít k jinému pohledu odsouzeného na dopravní nehodu, kdy chtěl toto před soudem dokázat, toto mu však nebylo umožněno", když v tomto směru krajský soud odkázal na omluvu a žádost stěžovatele o konání veřejného zasedání dne 16. 3. 2022 v jeho nepřítomnosti a na skutečnost, že procesní výslech stěžovatele byl proveden dne 23. 10. 2020, téměř 3 měsíce po předmětné dopravní nehodě. Okresní soud dále uvedl, že stěžovatelem navrhované svědecké výpovědi jsou již ve spise obsažené, korespondují spolu a prokazují ve výroku rozhodnutí uvedený skutkový stav. Za dané situace nemůže být dle okresního soudu novým důkazem, který by odůvodnil obnovu řízení, ani znalecký posudek, neboť se v řízení ani nevyskytují žádné skutečnosti, které by měly být znalecky přezkoumávány. S tímto závěrem se ztotožnil i krajský soud (viz bod 5 napadeného usnesení krajského soudu). Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí, včetně objasnění úvah, jimiž se soudy řídily, jsou logická, podrobná, srozumitelná a jednoznačná v souladu s ustanovením §134 tr. řádu. Nedostatek v odůvodnění okresního soudu napravil krajský soud v podrobném odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se vypořádal s celou stěžovatelovou argumentací. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem trestního řízení sama o sobě není důvodem pro povolení obnovy řízení.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
předseda senátu