ECLI:CZ:US:2022:3.US.2069.22.1
sp. zn. III. ÚS 2069/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti 1/ Ing. Karla Vaňka a 2/ Jany Stachové, obou zastoupených JUDr. Karlem Vlčkem, Ph.D., advokátem se sídlem U Hostavického potoka 787/37, Praha 9 proti výroku II. usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 1. 2022 č. j. 3 C 103/2020-198 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2022 č. j. 21 Co 90/2022-224, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelé se žalobou domáhali uložení povinnosti žalované zdržet se přivádění odpadní vody z čistírny odpadních vod Měšice na pozemek stěžovatelů. Podáním ze dne 11. 10 2021 vzali stěžovatelé žalobu zpět v plném rozsahu z důvodu vydání rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, dne 8. 9. 2021, kterým bylo požadavku stěžovatelů vyhověno. Okresní soud řízení zastavil a rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni uhradit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 13 068 Kč (výrok II). Dle soudu, v daném případě nelze dojít k tomu, že byla žaloba podána důvodně a ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalovaného. Krajský soud usnesení okresního soudu ve výroku II. potvrdil a dále stanovil povinnost stěžovatelům uhradit žalované náhradu nákladů ve výši 2 178 Kč.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti výše uvedeným rozhodnutí soudů s tím, že nesouhlasí s výrokem soudů, že vydání rozhodnutí krajského úřadu není vázáno na vůli žalovaného, i když z právní úpravy vyplývá opak a s vyhodnocením, že žaloba nebyla důvodná. Soudy dle stěžovatelů založily svůj závěr pouze na formalistickém porovnání dat vydání rozhodnutí.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. V nyní projednávané věci byl veden spor o částku ve výši cca 15 000 Kč, tedy o bagatelní částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. S ohledem na výši žalované částky a okolnosti případu je zřejmé, že se jedná o věc bagatelní, která zpravidla pro nikoliv zcela zásadní faktické (kvantitativní) dopady na osobu stěžovatele, resp. na jeho majetkové poměry, ústavněprávní roviny nedosahuje (usnesení ze dne 13. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1367/13). Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k tomu, jak intenzivně jejich eventuální pochybení zasahují do sféry stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Je totiž veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tím zároveň zajišťuje, že se bude moci plně soustředit na plnění své úlohy v rámci ústavního pořádku. Řízení o ústavní stížnosti v případech, kdy se jedná o bagatelní částky, by totiž bezúčelně, v rozporu s principem minimalizace zásahů, vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.
6. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu