ECLI:CZ:US:2022:3.US.2534.22.1
sp. zn. III. ÚS 2534/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Metrostav Infrastructure, a. s., se sídlem Koželužská 2246/5, Praha 8, právně zastoupené JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D., advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 555/31, Praha 2, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 2 To 127/2020, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost spolu s návrhem se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím mělo dojít k porušení jejích práv zaručených čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2., čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka byla rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2022 sp. zn. 2 To 127/2020 uznána vinou pro pokračující zločin podplacení podle §332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za což jí byl podle §260 odst. 5 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §21 odst. 1, odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZTOPO"), uložen úhrnný trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu tří let, přičemž dle §21 odst. 3 ZTOPO jí bylo po dobu výkonu uloženého trestu zakázáno uzavírat veškeré smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se veškerých druhů zadávacích řízení podle §3 zákona o zadávání veřejných zakázek a veškerých veřejných soutěží podle jiných právních předpisů. Do trestního řízení vedeného Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 2 To 127/2020 byla přitom stěžovatelka "vtažena" až ve fázi odvolacího řízení, proti čemuž stěžovatelka brojila ústavní stížností odmítnutou pro předčasnost v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 118/22, a rovněž v řízení vedeném Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 436/22.
3. Stěžovatelka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podala dne 19. 8. 2022 dovolání spojené s žádostí o přerušení výkonu trestu podle §265o odst. 1 tr. řádu. Stěžovatelka nebyla o způsobu vyřízení žádosti o přerušení výkonu trestu žádným formálním způsobem vyrozuměna a ani toto vyrozumění nelze od Nejvyššího soudu očekávat. Z trestního spisu stěžovatelka zjistila, že Nejvyšší soud postoupil žádost i dovolání soudu prvního stupně s tím, že o žádosti nemůže rozhodnout, dokud mu nebude předložen celý trestní spis (ten je toho času i nadále u odvolacího soudu), anebo dokud nebude podán návrh předsedy senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. řádu.
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že podáním dovolání spojeným se žádostí o přerušení výkonu trestu vyčerpala poslední možný prostředek včasné ochrany svých ústavně zaručených práv. Vzhledem k tomu, že se Nejvyšší soud žádostí stěžovatelky o přerušení výkonu trestu ani nezabýval, přestože se jí na podkladě samotného dovolání a žádosti o přerušení výkonu trestu zabývat mohl, a tedy i měl, jinak by nemohl dostát soudní moci uložené povinnosti poskytovat ochranu ústavně zaručeným právům, není možné než konstatovat, že v řízení o podaném prostředku ochrany stěžovatelčiných práv dochází k průtahům, které budou bez zásahu Ústavního soudu značné a které stěžovatelce způsobí vážnou a neodvratitelnou újmu (§75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu).
5. Podle stěžovatelky v řízení o podaném opravném prostředku se Nejvyšší soud dopouští zcela neodůvodněných průtahů, neboť mu nic nebrání v tom, aby se žádostí stěžovatelky o přerušení výkonu trestu zabýval. Tyto průtahy je třeba již nyní považovat za značné, a to nikoliv primárně pro samotnou aktuální délku takových průtahů, ale zejména vzhledem k jejich nedůvodnosti a významným dopadům do činnosti a podnikání stěžovatelky. S ohledem na to, že lhůta pro písemné vyhotovení a vypravení napadeného rozhodnutí byla předsedovi senátu již dne 18. 7. 2022 obratem prodloužena až do 31. 10. 2022, tedy o více než tři měsíce, a nelze vyloučit, že bude dále prodlužována, lze konstatovat, že tyto průtahy budou dále narůstat, a tedy bude narůstat i újma, kterou budou tyto průtahy stěžovatelce působit. Stěžovatelce tak nezbývá než se obrátit na Ústavní soud s touto ústavní stížností a současně v ní navrhnout, aby Ústavní soud podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, dokud nebude o její ústavní stížnosti rozhodnuto.
6. Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci se Ústavní soud zaměřil zejména na posouzení otázky, zda ústavní stížnost splňuje podmínky přípustnosti podle zákona o Ústavním soudu.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. V souladu s takto vyjádřenou zásadou subsidiarity ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i v případě některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.); všechna rozhodnutí Ústavního soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. V posuzované věci stěžovatelka podala proti v záhlaví uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání. O tomto opravném prostředku nebylo dosud rozhodnuto. Navíc, jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, nebylo dosud stěžovatelce ani doručeno písemné vyhotovení tohoto rozsudku z důvodu prodloužení lhůty pro jeho vypracování.
10. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Zásadu subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani argumentace stěžovatelky ohledně jejího návrhu na přerušení výkonu trestu v podaném dovolání ani odůvodnění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v ústavní stížnosti. Řízení v této věci probíhá v současné době podle příslušných ustanovení trestního řádu a Ústavní soud proto nemůže v této fázi řízení jeho výsledek nijak ovlivnit ani předjímat.
11. Ze všech těchto důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť před jejím podáním stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky ochrany, které jí zákon k ochraně jejich práv přiznává, a Ústavní soud v její věci neshledal naplnění žádného důvodu pro neodmítnutí ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Právní osud ústavní stížnosti sdílí i všechny návrhy, které s ní stěžovatelka spojila.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2022
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj