ECLI:CZ:US:2022:3.US.2579.22.1
sp. zn. III. ÚS 2579/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 3 As 151/2022-19 a 3 As 152/2022-18, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelky, označené jako ústavní stížnost, a směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu. V tomto podání stěžovatelka rovněž uvedla, že odmítá "všechny soudce Ústavního soudu", neboť jsou důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a spravedlivého procesu.
Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků. Zejména z něj není zřejmé, čeho se domáhá a z jakých důvodů (§34 ve spojení s §72 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem rovněž zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožným stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, pokud se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V nyní posuzovaném případě Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce dostalo opakovaně již v řadě řízení. Byť přitom stěžovatelka podala již desítky ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla právně zastoupena advokátem. Za daného stavu věci proto lze dovodit její dostatečnou informovanost o podmínkách řízení o ústavní stížnosti a nové poučování by bylo ryze formalistické a bezpředmětné.
Stěžovatelka sice podala ústavní stížnost "s výhradou doplnění, upřesnění a odstranění vad ČAK objektivně důvodně jí ustanoveným advokátem", ovšem z takto formulované věty nelze dovodit, zda se stěžovatelka na Českou advokátní komoru v této věci skutečně obrátila, kdy a případně s jakým výsledkem. Vzhledem k tomu, že se tato věta objevuje v podáních stěžovatelky pravidelně, aniž by měla z její strany jakékoli vyústění, není důvod nesetrvat na závěru, že rovněž tato ústavní stížnost vykazuje stejné vady jako v řadě předchozích případů, a nezbývá proto než ji odmítnout.
K námitce podjatosti lze uvést, že pokud ji stěžovatelka uplatňuje vůči všem soudcům Ústavního soudu, nemá o této námitce v rámci Ústavního soudu, jakožto vrcholného orgánu ochrany ústavnosti, kdo rozhodnout. Stěžovatelka by ostatně měla zvážit racionalitu svého postupu, kdy se domáhá ochrany svých základních práv u Ústavního soudu, přičemž však současně zpochybňuje nepodjatost všech rozhodujících soudců. Pokud by proto zdejší soud této námitce vyhověl, nastala by paradoxní situace, kdy by nemohl o její ústavní stížnosti vůbec nikdo rozhodovat a poskytnout ochranu jejím tvrzeným právům.
Ústavní soud proto ústavní stížnost pro neodstraněné vady přiměřeně podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj