ECLI:CZ:US:2022:3.US.3126.22.1
sp. zn. III. ÚS 3126/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Spotřební družstvo Jednota Kadaň, se sídlem B. Němcové 70, Kadaň, zastoupené JUDr. Dušanem Hebortem, Ph.D., advokátem se sídlem Marie Pujmanové 2447/9, Most, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 9. 2022 č. j. 17 Co 98/2022-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroku I. v záhlaví označeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou ze dne 26. 5. 2022 domáhala zaplacení částky 18 454 Kč s příslušenstvím, jako neuhrazeného nájmu. Žalovaná zaplatila dne 7. 7. 2022 celou jistinu dlužné částky, proto stěžovatelka vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Okresní soud v Chomutově řízení zastavil (výrok I.) a v souladu s §146 odst. 2 o. s. ř. uložil žalované povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 7 480 Kč (výrok II). Žalovaná podala odvolání proti výroku II. Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením výrok II. změnil tak, že žalovaná je povinna uhradit stěžovatelce částku 1 600 Kč (výrok I.) a stěžovatelka je povinna uhradit žalované náklady řízení ve výši 851,31 Kč (výrok II).
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že advokát, který ji v řízení zastupoval, je sice řadovým členem představenstva stěžovatelky, ale zastupování v řízení prováděl na základě plné moci, nikoliv pověření k jednání za stěžovatelku. Z tohoto důvodu měla obdržet stěžovatelka úhradu nákladů řízení dle advokátního tarifu, nikoliv dle paušálu.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení §202 odst. 2 či §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
6. Právě uvedené platí o to více ohledně rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení, jímž se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž však zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. princip minimalizace zásahů a např. nález ze dne 15. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 777/12 (N 173/67 SbNU 111)]. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny zejména v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele.
7. V nyní projednávané věci byl spor veden o částku 1 600 Kč, tedy o částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. Stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny, přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu