ECLI:CZ:US:2022:3.US.879.22.1
sp. zn. III. ÚS 879/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky H. S., zastoupené Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem, sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava - Moravská Ostrava, proti části výroku III., stanovující náhradu nákladů řízení stěžovatelky, a proti výroku V. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2022 č. j. 57 Co 203/2021-301, ve znění opravného usnesení téhož soudu z téhož dne č. j. 57 Co 203/2021-309, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Předmětem přezkumu Ústavního soudu jsou výroky rozsudku Krajského soudu v Ostravě o náhradě nákladů řízení stěžovatelky. Sazba tzv. mimosmluvní odměny advokátů neodráží podle stěžovatelky reálný nárůst cenové hladiny, proto její aplikace v napadeném rozsudku zasahuje do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s právem na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a s ochranou vlastnického práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka požaduje zrušení části výroku III., stanovující náhradu jejích nákladů řízení, a výroku V. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2022 č. j. 57 Co 203/2021-301 ve znění opravného usnesení téhož soudu z téhož dne č. j. 57 Co 203/2021-309. Současně se domáhá zrušení §7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, dne 27. 6. 2017 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro přečin podvodu, který měla spáchat v jednočinném souběhu se zločinem zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě a přečinem zneužití pravomoci úřední osoby. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2018 č. j. 10 T 142/2017-1177 byla stěžovatelka zproštěna obžaloby, neboť se skutek kladený jí za vinu nestal. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 29. 11. 2018 č. j. 5 To 351/2018-1286 odvolání státního zástupce zamítl.
4. V roce 2019 nejdříve stěžovatelka uplatnila u vedlejší účastnice řízení nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Vedlejší účastnice vyjádřila omluvu za nezákonné trestní stíhání, žádosti o peněžní satisfakci však nevyhověla. Poté se stěžovatelka domáhala žalobou u Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") náhrady nákladů obhajoby a nemajetkové újmy.
5. Rozsudkem ze dne 1. 4. 2021 č. j. 25 C 379/2019-208 okresní soud rozhodl, že vedlejší účastnice řízení je povinna stěžovatelce zaplatit částku 140 000 Kč z titulu nemajetkové újmy, zamítl však žalobu opírající se o stejný titul ohledně částky 360 000 Kč. Rovněž uložil vedlejší účastnici (ve spojení s opravným usnesením), aby stěžovatelce zaplatila částku 111 963 Kč jako náklady obhajoby. Závěrem okresní soud rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice řízení zaplatit náhradu nákladů řízení stěžovatelky ve výši 72 850 Kč.
6. K odvolání stěžovatelky a vedlejší účastnice řízení krajský soud napadeným rozsudkem v části zastavil odvolací řízení, ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud změnil pouze jeho nákladový výrok a uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení (ve spojení s opravným usnesením) částku 96 763 Kč (výrok III.). Závěrem rozhodl, že vedlejší účastnice zaplatí stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 073 Kč (výrok V.).
7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že soudy neměly při stanovení náhrady nákladů řízení nalézacího a odvolacího aplikovat §7 advokátního tarifu, ale mělo jí být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši adekvátní cenové hladině v době řízení. Toto ustanovení advokátního tarifu odráží cenovou hladinu z roku 2006 a moc výkonná ani zákonodárná nejsou schopny zajistit nápravu daného stavu. Uvedené argumenty stěžovatelka předkládala krajskému soudu, ten na ně ale nereagoval.
8. Stěžovatelka dále doplňuje, že náhrada nákladů za právní zastoupení musí být přiznávána v přiměřené výši, jež odráží skutečné náklady úspěšného účastníka. Jinak nebudou náklady adekvátně kompenzovány a osoba hodlající domoci se svých práv u soudu bude postavena před volbu, zda vůbec ztrátový spor vést. Naopak dlužníkovi bude zřejmé, že náhradu, kterou bude v případě neúspěchu povinen hradit protistraně, adekvátně finančně nepocítí. Stěžovatelka uzavírá, že v některých oblastech legislativa zohledňuje nárůst cenové hladiny, v případě §7 advokátního tarifu tomu tak není. Jeho aplikace proto popírá právo na přístup k soudu, právo na právní pomoc a představuje rovněž zásah do vlastnického práva. Protože §7 advokátního tarifu neumožňuje ústavně konformní výklad, podává současně návrh na jeho zrušení.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Její ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
11. Ústavní soud je ve své rozhodovací praxi pravidelně konfrontován s problematikou nákladů řízení, přičemž se k ní obvykle staví zdrženlivě a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ačkoli totiž i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o náklady řízení většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 777/12 ze dne 15. 10. 2012 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Na druhé straně otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní roviny v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémního vykročení z pravidel upravujících řízení (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 1862/13 ze dne 10. 6. 2014), a i na něj proto dopadají postuláty spravedlivého procesu. Ústavní soud se v minulosti mnohokrát vyjadřoval ke stanovení odpovídající výše odměny různých profesí včetně advokátů. Řadou svých rozhodnutí rušil pasáže advokátního tarifu upravující odměňování advokátů jmenovaných či ustanovených (např. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 či sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020).
12. Těžištěm ústavní stížnosti je námitka stěžovatelky, že sazba tzv. mimosmluvní odměny advokátů stanovená advokátním tarifem neodráží reálný nárůst cenové hladiny. Ústavní soud však musí předeslat, že na rozdíl od výše zmíněné judikatury nebyl stěžovatelce advokát ustanoven ani jmenován, sama se pro advokáta dobrovolně rozhodla. Bylo tedy na jejím volném uvážení, zda si vůbec advokáta vybere a na jakém způsobu výpočtu odměny za poskytnuté služby se spolu domluví. Sazba mimosmluvní odměny stanovená v §7 advokátního tarifu, dle níž krajský soud uložil nahradit náklady řízení v jejím případě, je dlouhodobě známá a kalkulace očekávané náhrady je čitelná a předvídatelná.
13. Stěžovatelka blíže neupřesnila, jakým způsobem bylo do jejího práva na právní pomoc a na přístup k soudu zasaženo. Služby právní pomoci jí byly poskytnuté jí zvoleným advokátem a soudy rozhodly o náhradě za vynaložené náklady. Částku náhrady krajský soud pečlivě odůvodnil a zvýšil oproti rozhodnutí okresního soudu. Stejně tak stěžovatelka podrobněji neodůvodnila porušení práva vlastnit majetek. Nejedná se, obdobně jako u výše jmenovaných práv, o právo absolutní a zásahy do něj jsou přípustné. Stěžovatelka nicméně vede svou polemiku zcela v abstraktní rovině, nijak nekonkretizuje, jak bylo její vlastnictví omezeno či majetek umenšen.
14. S ohledem na výše uvedené neshledal Ústavní soud v napadeném rozsahu rozsudku krajského soudu žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z výše vymezených hledisek chápáno jako porušení základních práv stěžovatelky a jež by mělo vést k jeho kasaci.
15. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítaná porušení základních práv stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Spolu s ústavní stížností odmítl Ústavní soud i návrh na zrušení §7 advokátního tarifu, neboť je ve vztahu k ní návrhem akcesorickým.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 2022
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu