ECLI:CZ:US:2022:3.US.994.22.1
sp. zn. III. ÚS 994/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., t. č. ve Věznici v Pardubicích, P.O.BOX 18, Pardubice, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Celnarem, advokátem se sídlem nám. T. G. M. 10, Břeclav, proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 2. 2021 č. j. 2 T 137/2019-814, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021 č. j. 3 To 149/2021-870 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 7 Tdo 1118/2021-906, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, rozsudkem nalézacího soudu byl stěžovatel shledán vinným přečinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázaní podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za tyto přečiny a za sbíhající se trestnou činnost byl odsouzen podle §214 odst. 2, za užití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a půl roku ve věznici s ostrahou. Dále mu soud uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let, trest propadnutí věci a rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Krajský soud jeho odvolání zamítl a následné dovolání Nejvyšší soud odmítl.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že byl nalézacím soudem uznán vinným v bodech 1.-4. rozsudku jiným trestným činem, než pro jaký byl obžalován, přičemž ho soud na změnu kvalifikace trestného činu neupozornil, a tím porušil jeho právo na účinnou obhajobu. Dále stěžovatel namítá, že nalézací soud své skutkové závěry neučinil na základě důkazů, nýbrž na základě domněnek. Z důvodu tzv. důkazní nouze proto překvalifikoval původně žalovanou krádež na podílnictví.
4. Ve své rozhodovací praxi dává Ústavní soud setrvale najevo, že ochrana právům - v oblasti trestního soudnictví vymezená jeho účelem, tj. požadavkem náležitého zjištění trestných činů a podle zákona spravedlivého potrestání jejich pachatelů - je ústavně svěřena obecným soudům, jimž je současně uloženo, aby při výkonu spravedlnosti postupovaly zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů o vině pachatele trestného činu a o uloženém trestu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru nepřehodnocuje důkazy obecnými soudy provedené. Je nicméně oprávněn posoudit, zda postup soudů nevybočil v konkrétním případě z ústavních mezí a zda nebyly takovým vybočením porušena stěžovatelova základní práva a svobody.
5. Z uvedených východisek a mezí přezkumné činnosti Ústavního soudu je nutno vycházet i v nyní posuzované věci, kdy stěžovatel stejně jako v průběhu celého trestního řízení vznáší námitky, jimiž se z podnětu jím podaných opravných prostředků zabývaly krajský soud a v rámci svých kompetencí i Nejvyšší soud, shledávajíce je nedůvodnými. Stěžovatel navzdory tomu setrvává v přesvědčení o věcné nesprávnosti vydaných rozhodnutí, jež se stížnostní argumentací snaží zvrátit ve svůj prospěch, čímž ovšem staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak již dal shora najevo, nepřísluší.
6. Argumentaci obecných soudů týkající se dokazování průběhu zločinů, kterých se stěžovatel dopustil, i jejich kvalifikaci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a úvahy soudů neshledal ani extrémními ani nepřiměřenými. Obecné soudy se námitkami stěžovatele řádně a zákonu odpovídajícím způsobem zabývaly a své právní závěry dostatečně a srozumitelně odůvodnily; uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel se u Ústavního soudu domáhá přehodnocení právních závěrů obecných soudů. Pokračuje dále v polemice s obecnými soudy, a především opakuje a rozvádí tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy náležitě vypořádaly.
7. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu