ECLI:CZ:US:2022:4.US.1250.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1250/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele S. P., zastoupeného Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. dubna 2022 č. j. 5 Nt 15001/2022-8, za účasti Okresního soudu ve Strakonicích jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 7. 2022 stěžovatel dodatečně požádal, aby jeho věc byla projednána přednostně.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 4. 2022 č. j. 5 Nt 15001/2022-8 byl podle §283 písm. b) trestního řádu zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 3 T 154/2014.
4. Stěžovatel uvádí, že si je vědom, že ústavní stížnost podává, aniž by vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, nicméně činí tak podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu s tím, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť postupem obecných soudů hrozí, že bude nucen nastoupit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody místo toho, aby došlo k požadované obnově řízení.
5. Přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 9. 2022 stěžovatel Ústavní soud dodatečně informoval, že Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") již rozhodl o jeho stížnosti proti usnesení okresního soudu, přičemž ji zamítl.
6. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Zásadu subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
8. V posuzované věci nutno konstatovat, že proti usnesení soudu prvého stupně, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy trestního řízení, je podle §286 odst. 3 trestního řádu přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Ústavní stížnost podanou přímo proti uvedenému typu rozhodnutí je tak třeba považovat za nepřípustnou.
9. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je sice ústavní stížnost přípustná i tehdy, pokud navrhovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky, jestliže "stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele", nicméně z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je použít jen v mimořádných případech. Tato mimořádnost může být dána např. potřebou zrušení neústavního právního předpisu, nebo tím, že se jedná o věc, jež se svou povahou týká mnoha obdobných případů a její řešení by odstranilo větší množství soudních sporů, nebo je pociťována potřeba dodržení mezinárodní smlouvy či potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu (viz též usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 361/11 in http://www.usoud.cz). O takovou situaci však v případě stěžovatelovy věci zjevně nejde.
10. V nynější situaci, kdy krajský soud již rozhodl o stěžovatelově stížnosti proti usnesení okresního soudu, nadto stěžovateli nic nebrání, aby proti takovémuto rozhodnutí krajského soudu podal ústavní stížnost.
11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud považuje ústavní stížnost za nepřípustnou a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
12. Co se týče stěžovatelovy žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti podle §39 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, postupoval v řízení tak, aby věc byla posouzena co nejrychleji.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj