ECLI:CZ:US:2022:4.US.1538.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1538/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8 ? Karlín, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. března 2022 č. j. 21 Co 230/2021-262 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. srpna 2021 č. j. 0 Nc 2066/2020-181, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, M. D., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení předmětu řízení
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2022, která splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadá stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť dle stěžovatelova přesvědčení jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva chráněná Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel namítá porušení práva na respektování jeho soukromého a rodinného života dle čl. 8 Úmluvy, porušení jeho rodičovských práv dle čl. 32 odst. 4 Listiny a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
II.
Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje
2. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 0 Nc 2066/2020. Obsah rozhodnutí napadených ústavní stížností, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, Ústavní soud rekapituluje jen stručně, neboť jsou stěžovateli známy.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") bylo rozhodnuto o péči a výživě nezletilé B. M. (dále jen "nezletilá") a o úpravě styku rodiče s nezletilou. Nezletilá byla výrokem I. svěřena do péče matky M. D. (dále jen "matka"), otci byla uložena povinnost přispívat na výživném pro nezletilou částkou 3 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 11. 2020 (výrok II.), nedoplatek na výživném do 30. 8. 2021 ve výši 8 000 Kč je povinen uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Výrokem IV. okresní soud rozhodl, že otec je oprávněn se s nezletilou stýkat v každém lichém týdnu v roce od pátku 16:00 hodin do neděle 18:00 hodin, v každém sudém týdnu v roce od středy 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin, v každém roce v době letních prázdnin po dobu 3 týdnů s tím, že tento styk bude realizován ve dvou na sebe nenavazujících termínech s tím, že jednotlivý kontakt nebude delší než 2 týdny a otec sdělí matce termíny tohoto styku do 30. 3. v každém roce, styk bude realizovat od 9:00 hodin prvého dne styku do 18:00 hodin posledního dne styku, v každém lichém roce v době jarních prázdnin vyhlášených pro okres Hradec Králové od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin posledního dne prázdnin, v každém sudém roce v době podzimních prázdnin od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin posledního dne prázdnin, v každém sudém roce v době velikonočních prázdnin od 9:00 hodin prvého dne prázdnin do 18:00 hodin velikonočního pondělí, v době vánočních prázdnin v lichém roce od 25. 12. od 16:00 hodin do 28. 12. do 18:00 hodin, v sudém roce od 28. 12. od 16:00 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hodin. Výrokem V. matce uložil povinnost nezletilou ke styku řádně připravit, otec je povinen dceru ve stanovenou dobu převzít a předat v místě bydliště matky. V době speciální úpravy o prázdninách neplatí běžná úprava styku v průběhu týdne v roce (výrok VI.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).
4. Stěžovatel proti rozsudku okresního soudu podal odvolání a požadoval svěření dcery do střídavé péče a nesouhlasil s rozsahem styku, který mu umožňuje matka. Oba rodiče podali návrhy na vydání předběžného opatření, kterým okresní soud nevyhověl. Následně okresní soud rozhodl o návrhu matky na vydání předběžného opatření usnesením ze dne 9. 2. 2021 č. j. 0 Nc 2066/2020-131 výrokem I. otci uložil povinnost strpět péči matky o nezletilou, výrokem II. matce uložil povinnost strpět kontakt otce s nezletilou v každém lichém týdnu v roce od pátku od 16:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, v každém sudém týdnu od středy od 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin s tím, že otec dceru vyzvedne a vrátí ve stanovenou dobu v místě bydliště matky. Matka dceru ke styku řádně připraví.
5. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") po doplnění dokazování a projednání věci dopěl k závěru, že odvolání stěžovatele je zčásti opodstatněné, proto změnil výrok III. a část výroku pod bodem IV. Rozhodl o nedoplatku na výživném pro nezletilou za dobu od 1. 11. 2020 do 28. 2. 2022 v částce 9 600 Kč, kterou uložil otci zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku. V každém sudém roce je otec oprávněn se stýkat s nezletilou od úterý 16:00 hodin do čtvrtka 18:00 hodin. Ve zbývajících výrocích pod body I., II., V., VI. a ve zbývajícím rozsahu výroku IV. se rozsudek okresního soudu potvrzuje. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem a krajským soudem.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel po shrnutí dosavadního průběhu řízení vytýká napadeným rozsudkům, že tyto jsou odůvodněny zcela nedostatečně a obecně, zcela formalisticky jen na základě tvrzení matky a domněnkách soudu, které nebyly ničím podloženy. Okresní soud postavil své rozhodnutí na fixaci nezletilé na matku a na jejím nízkém věku, přihlédl jen k obecnému vyjádření PhDr. Jolany Moravcové z NOMIA, z. ú., která s rodinou jako s celkem nikdy nepracovala. Dalším důvodem pro svěření nezletilé dcery do výlučné péče matky byla konfliktní komunikace mezi rodiči, aniž by okresní soud zkoumal, zda má tato vliv na nezletilé dítě, a zda není některým z rodičů vyvolávána účelově a právě s cílem zabránit svěření nezletilé do střídavé péče. Stěžovatel poukazoval na chování matky, která nezletilou vytrhla ze stabilního výchovného prostředí z domácnosti stěžovatele, kde před rozchodem všichni bydleli. Matka autoritativně rozhodla o změně trvalého bydliště nezletilé, rozsahu a četnosti styku s ním, o mateřské škole, kterou bude nezletilá navštěvovat, ale soudy k tomu nepřihlédly a jen mlčky takovou situaci schvalují.
7. Stěžovatel tvrdí, že rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho rodičovských práv, protože prakticky snížily rozsah a četnost styku s nezletilou, čímž zapříčinily, že se stěžovatel dcerou vídá méně, než tomu bylo před samotným rozhodnutím soudů. Poukázal na úpravu styku o vánočních svátcích a prázdninách, kdy je zvýhodněna matka nezletilé, přestože před obecnými soudy nebyl prokázán jediný důvod, který by takový rozsah styku odůvodňoval.
8. Stěžovatel argumentuje judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 106/15, I. ÚS 3216/13, III. ÚS 1206/09, II. ÚS 3735/18, IV. ÚS 1921/17, IV. ÚS 106/15, I. ÚS 3216/13, I. ÚS 1554/14, I. ÚS 238/05, II. ÚS 278/08, I. ÚS 2482/13) a navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
IV.
Řízení před Ústavním soudem
9. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu.
V.
Vlastní posouzení
10. Ústavní soud konstatuje, že podstatou nyní projednávané ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s právními závěry okresního soudu a krajského soudu v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jeho nezletilé dceři, v nichž soudy neshledaly předpoklady pro svěření dětí do střídavé péče.
11. Ústavní soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, atd. Úkolem Ústavního soudu v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů, týkajících se problematiky úpravy výchovných poměrů k nezletilému dítěti, je tak především posoudit, zda soudy neporušily základní práva a svobody stěžovatele kupříkladu tím, že by excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, přičemž nerespektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení znamená přesah do ústavní roviny i proto, že příslušnou podústavní úpravou je právě ústavní úprava realizována a konkretizována [srov. např. nález ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 1206/09 (N 32/56 SbNU 363); či nález ze dne 18. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 266/10 (N 165/58 SbNU 421)]. V rámci tohoto přezkumu Ústavní soud také vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy, přičemž důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, ale na soud, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení v tomto smyslu náležitě odůvodněna [srov. nález ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683)].
12. Prizmatem výše uvedených ústavněprávních kritérií pro rozhodování obecných soudů ohledně úpravy výchovných poměrů nezletilé Ústavní soud přezkoumal rovněž ústavní stížností napadené rozhodnutí. Na základě toho dospěl k závěru, že krajský soud v nyní projednávaném případě uvedeným požadavkům dostál, neboť ve zjištěných skutečnostech shledal předpoklady pro svěření dítěte do péče matky.
13. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá. Mezi kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte v řízení o úpravě výchovných poměrů vzít v potaz, patří zejména: "(1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte" (srov. citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, body 19 a 21, a tam citovanou judikaturu).
14. Dále Ústavní soud poukazuje na závěry krajského soudu, který se věcí stěžovatele řádně zabýval a zdůraznil, že považoval tuto věc co do posouzení naplnění kritérií pro rozhodnutí o střídavé péči za zcela hraniční v tom smyslu, že hlediska pro svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů byla ve své podstatě téměř naplněna. Nelze pochybovat o upřímnosti otce při ucházení se o střídavou péči, nezletilá a otec mají mezi sebou vyvinuté pevné citové pouto, nezletilá se s otcem identifikuje a otec je schopen zajistit její vývoj a veškeré její potřeby. Nicméně přes naplnění těchto hledisek nelze dle názoru odvolacího soudu přehlížet následující specifika případu. Nezletilá B. je ve věku 3,5 roku a začala navštěvovat mateřskou školu. Ústavní soud sice ve své judikatuře (viz shora) nevylučuje střídavou péči ani u dětí takto útlého věku, nicméně právě s ohledem na výhrady Ústavního soudu k zobecňování konkrétních hledisek při rozhodování ve věcech péče o nezletilé nelze ani toto hledisko uplatňovat vždy a bezvýjimečně. Krajský soud má za to, že věk nezletilé nabývá významu v neprospěch střídavé péče s ohledem na další spojené okolnosti. Těmi jsou právě to, že nezletilá začala právě nyní navštěvovat (poprvé v životě) skupinové výchovné zařízení. Na takové prostředí si teprve zvyká, což by sice samo o sobě rovněž nemuselo střídavou péči vylučovat, ale nelze přehlížet spory, které mezi rodiči ohledně péče a výchovy nadále trvají. Jde například o neshodu o tom, zda má nezletilá po dobu styku s otcem mateřskou školu navštěvovat či nikoli. Krajský soud nehodnotil absenci nezletilé v mateřské škole v rozsahu jednoho dne za 14 dnů, jen konstatoval, že to nicméně svědčí o určité neshodě mezi rodiči a tato neshoda je dítětem vnímána. Nezletilá je dítětem útlého věku, které prochází obdobím začleňování do sociální skupiny jiných dětí stejného věku a potřebuje určitou stabilitu výchovného prostředí a vnímat, že se rodiče v této otázce bezvýhradně shodují. Tyto její zájmy ve smyslu článku 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte je třeba upřednostnit před zájmem otce na ochraně jeho práva na rodičovskou výchovu a péči ve smyslu článku 32 odst. 4 Listiny. Zájem nezletilé na co nejvíce rovnocenné péči obou rodičů pak bude ošetřen úpravou styku otce s ní ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1921/17 tak, aby podíl obou rodičů na péči a výchově dítěte byl zásadně rovnocenným, lze dosáhnout nejen úpravou péče střídavé či společné, ale i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou "širokého" styku).
15. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu v řízení o svěření do výlučné péče matky jsou řádně odůvodněna a vyplývá, z jakého důvodu se soudy přiklonily k preferenci výlučné péče matky před střídavou péčí obou rodičů. S námitkami stěžovatele ohledně nedostatečného rozsahu dokazování a porušení jeho práva na spravedlivý proces, spočívající v tom, že obecné soudy nezohlednily nejlepší zájem dítěte, se Ústavní soud neztotožňuje, neboť je toho názoru, že soudy jej naopak zohlednily.
16. Ústavní soud proto v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilým dítětem nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z §909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dítěte, nestejně hluboký citový vztah dítěte k rodičům apod.). Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 2482/13 (N 105/73 SbNU 683).
17. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
Jan Filip, v. r.
předseda senátu