ECLI:CZ:US:2022:4.US.1667.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1667/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., zastoupeného JUDr. Hanou Rosenovou, advokátkou, sídlem Mařatkova 918/2, Praha 12 - Kamýk, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2022 č. j. 15 Co 102/2022-667 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 60 P 138/2018-634, 28 P a Nc 150/2021, 28 P a Nc 207/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého L. N. a 2. H. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 a 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 9, 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 14. 7. 2020 č. j. 60 P 138/2018-467, který nabyl právní moci dnem 5. 9. 2020, bylo - a to k otcovu návrhu na úpravu styku - rozhodnuto o otcově oprávnění stýkat se s 1. vedlejším účastníkem (dále též "nezletilý") v rámci běžného styku, a to vždy v úterý od 14.30 hod. do 19.00 hod. s místem převzetí ve školském zařízení a předání v místě bydliště 2. vedlejší účastnice (dále též "matka"), dále pak v sudých kalendářních týdnech v roce v době od soboty 9.00 hod. do neděle 19.00 hod., kdy otec nezletilého převezme a po ukončení styku ho opět předá v místě bydliště matky. Dále soud přistoupil k úpravě tzv. zvláštní, tj. prázdninové, kdy podrobně stanovil úpravu styku pro období prázdnin vánočních, podzimních, velikonočních, jarních a letních.
3. Dne 10. 5. 2021 podal otec u obvodního soudu návrh na změnu péče o nezletilého, a to tak, aby byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů počínaje dnem právní moci rozsudku včetně návrhu na prázdninovou úpravu styku nezletilého s rodiči a stanovení výživného rodičům. Při jednání obvodního soudu dne 5. 10. 2021 vzal otec tento svůj návrh v plném rozsahu zpět a domáhal se pouze změny stykové úpravy, když navrhl, aby byl oprávněn stýkat se s nezletilým v každém kalendářním týdnu v roce vždy v úterý po ukončení školní výuky do 19.00 hod., kdy ho převezme ve školském zařízení a předá v místě bydliště matky, dále každý sudý kalendářní týden v roce od pátku po ukončení školní výuky do následujícího pondělí 8.00 hod. opět s předáváním dítěte ve školském zařízení, a nebude-li to možné, v místě bydliště matky, dále v každém lichém roce o letních prázdninách od 1. 7. od 8.00 hod. do 16. 7. do 8.00 hod., a od 1. 8. od 8.00 hod. do 16. 8. do 8.00 hod., a každý sudý rok o letních prázdninách od 16. 7. od 8.00 hod. do 31. 7. do 8.00 hod., a od 16. 8. od 8.00 hod. do 31. 8. do 8.00 hod. O Vánocích pak v sudém roce ode dne předcházejícího prvnímu dni vánočních prázdnin od 16.00 hod. do 25. 12. do 18.00 hod., a v lichém roce od 26. 12. od 9.00 hod. do posledního dne vánočních prázdnin do 18.00 hod. s vyzvedáváním dítěte a jeho předáváním zpět v místě bydliště matky. Současně otec navrhl oprávnění stýkat se s nezletilým prostřednictvím audiovizuální internetové aplikace (WhatsApp, Skype, Tictock nebo Facebook) či obdobné aplikace, vždy každý čtvrtek od 19.00 hod. po dobu 15 až 20 minut a v každém lichém týdnu v měsíci v sobotu od 19.00 hod. po dobu 15 až 20 minut. Dále pak prostřednictvím textového kontaktu přes jakákoliv média např. chatu přes aplikaci WhatsApp, Instagram, Facebook nebo formou SMS kdykoliv do 20.00 hod.
4. Obvodní soud napadeným rozsudkem řízení o návrhu otce na svěření nezletilého do střídavé péče ze dne 10. 5. 2021 zastavil (výrok I), návrh otce na změnu úpravy styku zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
5. K odvolání otce proti výrokům II a III rozsudku obvodního soudu Městský soud v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu v napadených výrocích (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
6. Obecné soudy konstatovaly, že výslech nezletilého vedl ke zjištění, že nezletilý má rád oba své rodiče, zajímá se o ně, má pozitivní vztah i k oběma jejich současným partnerům. Jde-li o jeho setrvávání a bydlení v bydlišti matky, nezletilý nic nevyžaduje, je v tomto bydlišti spokojen a nepřeje si žádnou změnu, výslovně uváděl, že si přeje zachovat ten stav a situaci, jaká v současné době probíhá, na dosavadním uspořádání si nepřeje ničeho měnit, chce trvale bydlet a jako hlavní pocit domova mít u své matky. Problematice střídavé péče nezletilý zjevně rozuměl a střídavou péči odmítá, zcela mu postačuje, aby se s otcem stýkal na návštěvách, a to v režimu tak, jak probíhají v současné době, tedy jeden den v týdnu v úterý a pak dvakrát za měsíc na víkend. Nezletilý si v žádném případě nepřeje, aby se na tomto rozsahu něco měnilo a styk s otcem se rozšiřoval, a to ani po podrobném vysvětlení situace soudem a opatrovníkem. Nabízené odlišné varianty nepřijímal. Projev nezletilého vyzněl přesvědčivě, byl doprovázen jeho přirozenou spontaneitou, byl konzistentní a logický, přiměřený jeho dětskému věku. Soudy proto nemají o názoru a upřímnosti projevu nezletilého žádných pochybností, stejné stanovisko k této otázce v podstatě zaujal i opatrovník. Samotné přání nezletilého, které jsou všichni povinni respektovat, nejde-li o přání nerealistické, či není-li vyjadřováno subjektem neodpovídající věkové kategorie, pak v daném případě bylo důležitým a neopomenutelným důkazním prostředkem pro rozhodování soudů o otcově návrhu. Soudy uzavřely, že nebylo možno návrhu otce na žádané rozšíření styku vyhovět, a takové případné rozhodnutí by za daných prokázaných skutkových okolností odporovalo zájmu nezletilého. Dlužno dodat, že styk nezletilého s otcem je upraven, probíhá pravidelně a je funkční, současná soudní úprava běžného styku nezletilému zcela vyhovuje a objektivně nenastala žádná změna v poměrech, která by styk nastavený soudem poslední soudní úpravou odůvodňovala, a to ani ve styku prázdninovém. V nejlepším zájmu nezletilého v současné době je, aby byl zachován současný režim styku s otcem.
II.
Stěžovatelova argumentace
7. Stěžovatel namítá zejména to, že návrh na střídavou péči a následně změněný návrh na úpravu styku otec podal po projednání s nezletilým, který si to přál. To, že při soudním jednání nezletilý uvedl něco jiného, vychází ze všeobecné zkušenosti, jak děti jednají. Nezletilý se prostě bál reakce matky a nechtěl s ní vejít do konfliktu. Věděl, že tolerantnější otec mu to odpustí, matka nikoli. Stěžovatel zdůraznil, že otec pochází ze Srbské republiky. Nezletilý je dítětem dvou kultur a je všeobecně známo, že jižní národy mají k výchově dětí benevolentnější přístup a projev rodiče vůči dítěti je mnohem vřelejší a méně striktní. K tomuto aspektu soudy nikterak nepřihlédly, i když otec i nezletilý mají na tento přístup k výchově plné právo. Otec znovu zdůrazňuje, že je nezbytné udržovat rovný přístup ke všem kulturním aspektům výchovy toho kterého rodiče a soudy mají povinnost rozvoj kulturní pestrosti výchovy nezletilého podporovat, a nikoli omezovat. Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu zdůrazňuje, že obecné soudy jsou povinny přesvědčivě prokazovat a hodnotit všechny jimi posuzované překážky střídavé péče - tedy základ péče o nezletilé je péče střídavá. V tomto případě chce otec "pouze" obvyklý styk. Žádný z obecných soudů podstatné překážky pro vyhovění návrhu otce neuvedl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
11. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke zrušení napadených rozhodnutí. Oba soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení styku nezletilého s otcem. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnily a na jejich závěrech (sub 6) Ústavní soud neshledal žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry obecných soudů jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)].
12. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a s přihlédnutím k bezprostřední zkušenosti, vyplývající z přímého kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně stanovení styku. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)].
13. Dovolává-li se stěžovatel porušení čl. 90 Ústavy, je třeba poznamenat, že Ústavní soud již v minulosti dovodil, že toto ustanovení představuje institucionální pravidlo fungování soudní moci a nezakládá žádná ústavně zaručená základní práva jednotlivcům [srov. nálezy ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 31/97 (N 66/8 SbNU 149) a ze dne 17. 9. 1997 sp. zn. I. ÚS 176/97 (N 104/9 SbNU 9)].
14. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti. Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu