ECLI:CZ:US:2022:4.US.1715.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1715/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace SANARMO&COMPANY, s. r. o., v likvidaci, sídlem Klausova 2541/15, Praha 13 - Stodůlky, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, sídlem Na Baště sv. Ludmily 252/3, Praha 6 - Hradčany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2022 č. j. 21 Cdo 40/2022-396 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. května 2021 č. j. 35 Co 88/2021-337, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Václava Kučery, obchodní společnosti Ris21, s. r. o., sídlem Štúrova 1701/55, Praha 4 - Krč, a JUDr. Karla Urbana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále je "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení ústavních principů vyjádřených v čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 odst. 1, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, a dále právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") zamítl v původním řízení rozsudkem ze dne 8. 3. 2018 č. j. 43 C 40/2017-135 žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby. Obvodní soud vyšel (po změně žaloby) z toho, že nedobrovolnou dražbu provedla dne 25. 8. 2016 vedlejší účastnice (dříve Aukční centrum Bussmark, s. r. o.), jako dražebník, na návrh vedlejšího účastníka Václava Kučery, na základě dohody o přistoupení k dluhu a plné moci, které podepsala Nikola Öksüm, jednatelka obchodní společnosti NURPAN, s. r. o., v jeho prospěch. Předmětem nedobrovolné dražby byly nemovité věci (pozemky) v katastrálním území Měchenice, které vydražil vedlejší účastník JUDr. Karel Urban. Obvodní soud žalobě nevyhověl, když dospěl k závěru, že nedobrovolná dražba byla provedena v souladu se zákonem. Rozsudek obvodního soudu potvrdil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 11. 12. 2018 č. j. 35 Co 380/2018-166 s tím, že žaloba na neplatnost dražby byla podána opožděně, po marném uplynutí prekluzivní lhůty.
3. Dne 9. 6. 2020 podala stěžovatelka žalobu na obnovu řízení vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 43 C 40/2017 a u městského soudu pod sp. zn. 35 Co 380/2018. V žalobě uvedla, že dne 28. 5. 2020 proběhl před městským soudem, v řízení vedeném pod sp. zn. 84 Cm 255/2020 o zrušení výmazu stěžovatelky jako právnické osoby z obchodního rejstříku, výslech svědkyně Nikoly Öksüm, která vypověděla, že dohodu o převzetí dluhu ani plnou moc ve prospěch vedlejšího účastníka Václava Kučery nepodepsala. Závěry o nepravosti listin považuje stěžovatelka za nové skutečnosti, které nemohla bez své viny v původním řízení použít, a které mohou ve svém důsledku přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Obvodní soud žalobu usnesením ze dne 19. 11. 2020 č. j. 43 C 40/2017-297 zamítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II., III. a IV. výrok). Obvodní soud se zabýval především splněním podmínky obnovy řízení. Podle jeho zjištění podala stěžovatelka původní žalobu dne 6. 11. 2016, přičemž se domáhala vyslovení neplatnosti dražby konané dne 14. 9. 2016. Po soudním jednání dne 3. 10. 2017 navrhla změnu žaloby tak, že ve skutečnosti jde o dražbu konanou dne 25. 8. 2016. Městský soud v původním řízení dospěl k závěru, že žaloba byla podána opožděně, s ohledem na účinky změněného návrhu, neboť ve sféře hmotného práva došlo ke stavení prekluzivní lhůty, stanovené pro podání žaloby na neplatnost nedobrovolné dražby, až dnem, kdy stěžovatelka učinila změnu žaloby ústně do protokolu. Obvodní soud uzavřel, že není možné v řízení o obnově přezkoumávat postupy a závěry soudů v řízení původním, když žaloba na vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby byla podána po prekluzivní lhůtě a tuto skutečnost nelze zvrátit.
4. Městský soud napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu (I. výrok) a současně rozhodl o nákladech řízení (II. výrok). Ztotožnil se se závěry obvodního soudu v rozsahu, v jakém posoudil důvodnost žaloby pro obnovu řízení, a uvedl, že se nelze překlenout přes to, že žaloba byla v původním řízení podána opožděně. Za tohoto stavu platí, že stěžovatelkou navrhované důkazy ohledně výslechu svědkyně a listin, jejichž pravost popírá, nemohou znamenat příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu §228 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť otázku opožděnosti otevírat nelze.
5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením jako nepřípustné odmítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. a III. výrok). Konstatoval, že usnesení městského soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3502/2009) a připomněl, že žaloba na obnovu řízení neslouží jako nástroj nápravy procesních chyb řízení původního. Uzavřel, že se soudy vypořádaly s námitkami stěžovatelky ve svém souhrnu dostatečně. Závěru, že nové skutečnosti či důkazy nemohou přinést příznivější rozhodnutí ve věci, když byla původní žaloba podána opožděně, nelze nic vytknout. Nadto Nejvyšší soud uvedl, že ani namítaný rozpor procesního postupu soudů s nálezovou judikaturou Ústavního soudu nezakládá předpoklady přípustnosti dovolání, neboť stěžovatelka ke svému tvrzení neuvedla žádný relevantní odkaz, ze kterého by konkrétní právní závěr vyplýval.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka nesouhlasí se způsobem posouzení důvodnosti žaloby na obnovu řízení obecnými soudy. Uvádí, že soudy jednaly v rozporu s procesními předpisy a stěžovatelce neposkytly právní ochranu, byť jí podle zákona příslušela [nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 17/95 (N 35/3 SbNU 261)], proto v jejich postupu shledává zásah do svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a práva vlastnit majetek. Po rekapitulaci skutkového stavu namítá, že soudy chybně vycházely z právního názoru městského soudu, který v původním řízení uvedl, že žaloba na neplatnost nedobrovolné dražby byla podána opožděně. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 23 Cdo 1383/2018 rozporuje správnost zjištěného skutkového stavu v původním řízení s tím, že změna žaloby nezakládala nový skutkový stav a nemohla tak mít za následek nový počátek běhu lhůty pro podání žaloby na neplatnost nedobrovolné dražby. Stěžovatelka uvedla, že v řízení o návrhu na povolení obnovy předložila jednoznačné nové důkazy (na základě výslechu svědkyně Nikoly Öksüm) o tom, že soudem posuzovaná nedobrovolná dražba je od počátku nezákonně zmanipulovaná. Obecné soudy, s konstatováním, že důkazy navržené stěžovatelkou nemohou znamenat příznivější rozhodnutí v původním řízení (s ohledem na opožděnost původní žaloby), se již vůbec nezabývaly nově zjištěnými skutečnostmi a navrhovanými důkazy, konkrétně pravostí listin, na základě kterých byla nedobrovolná dražba provedena. S tímto závěrem se stěžovatelka neztotožňuje, neboť soudy měly v řízení o povolení obnovy povinnost zkoumat pouze navržené nové právní skutečnosti a důkazy, nikoli právní hodnocení (opožděnost původní žaloby).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), a proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v běžných zákonech měl jiný názor. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávný výklad či použití podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních předpisů, který se jeví v daných souvislostech jako projev libovůle [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. Taková situace v nyní posuzovaném případě podle zjištění Ústavního soudu
nenastala.
9. Obsahem ústavní stížnosti je rekapitulace průběhu řízení před soudy a zejména nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů o nesplnění předpokladů obnovy řízení a tvrzení o porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka však nepředkládá žádné otázky, se kterými by se soudy náležitým způsobem již nevypořádaly.
10. Podle §228 odst. 1 o. s. ř. může žalobou na obnovu řízení účastník napadnout pravomocný rozsudek, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení nebo lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, mohou-li přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci. Z uvedeného je zřejmé, že posouzení, zda mohou skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci, je předmětem úpravy podústavního práva, jehož použití a výklad jsou svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do řešení těchto otázek zásadně vstupovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých orgánů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních.
11. Ústavní soud ve své judikatuře zdůraznil [srov. nález ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. III. ÚS 3386/09 (N 151/58 SbNU 281)], že měřítkem důvodnosti ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím vydaným v řízení o obnově není věcná správnost žaloby na obnovu řízení napadených rozhodnutí, nýbrž toliko otázka, zda zde byly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, respektive zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené (nové) skutečnosti takovými neshledaly.
12. Jak plyne z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy se při svých úvahách zabývaly podmínkami důvodnosti žaloby na obnovu řízení a své závěry řádně odůvodnily. V posuzované věci Ústavní soud žádnou vadu dosahující ústavní úrovně neshledal. Stěžovatelkou odkazovaný nález sp. zn. III. ÚS 17/95, z něhož dovozuje opodstatněnost ústavní stížnosti, se věnuje pouze vybraným aspektům práva na soudní ochranu (předepsanému procesnímu postupu řízení), avšak nikterak se nezabývá stěžejní otázkou naplnění předpokladů obnovy řízení. Zdůvodnily-li obecné soudy řádně své závěry o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, byť odlišně od přesvědčení stěžovatelky, jde o postup nezávislých orgánů veřejné moci, do jejichž rozhodovací pravomoci je zásah Ústavního soudu nepřípustný (bod 10.).
13. Ústavní soud dospěl k závěru, že procesnímu postupu městského soudu nelze nic vytknout, když srozumitelně vysvětlil, proč nemohou stěžovatelkou navrhované důkazy přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Tento závěr nevyvrací ani odkaz stěžovatelky na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Byla-li původní žaloba na neplatnost nedobrovolné dražby podána opožděně, městský soud nebyl oprávněn zkoumat, zda je tento právní názor správný, navíc ani stěžovatelkou navrhované nové skutečnosti a důkazy tento závěr nevyvracely. Názor městského soudu, že jsou-li zde okolnosti, pro které nelze zvrátit výsledek původního řízení, není žaloba na obnovu řízení důvodná a není třeba se zabývat obsahem navrhovaných nových důkazů a skutečností, je v souladu s výše odkazovanou judikaturou Ústavního soudu a nelze mu nic vytknout.
14. Napadené usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání obsahuje zřetelný a náležitě vysvětlený důvod, proč je dovolání nepřípustné. Nadto stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nevznáší žádné konkrétní námitky ve smyslu ústavněprávním, které by naznačovaly nezákonný průběh soudního řízení.
15. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu