ECLI:CZ:US:2022:4.US.1757.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1757/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti nezletilého D. K., zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 27. dubna 2022 č. j. P 254/2014-465, za účasti Okresního soudu v Blansku, jako účastníka řízení, a L. K. a R. K., L. Ž. a města Tišnov, sídlem Náměstí Míru 111, Tišnov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 7, čl. 8 odst. 1 a čl. 10 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo podle čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") bylo nařízeno předběžné opatření, jímž byla pěstounce L. Ž. uložena povinnost předat stěžovatele nejpozději do tří dnů od převzetí tohoto usnesení do prozatímní péče Diagnostického ústavu Brno, středisko výchovné péče a základní školy, Hlinky 140, Brno. Dále bylo rozhodnuto, že toto opatření bude trvat po dobu nutnou k provedení diagnostiky stěžovatele, nejdéle však osm týdnů od prvního nástupu stěžovatele do uvedeného zařízení (I. výrok). Opatrovníkem stěžovatele pro řízení o nařízení předběžného opatření a pro řízení o nařízení ústavní výchovy soud jmenoval město Blansko (II. výrok).
3. V ústavní stížnosti stěžovatel předně uvádí, že proti napadenému usnesení nebylo možno podat žádné opravné prostředky. Následně rekapituluje skutkový stav věci, zejména vývoj situace v rodině pěstounů, přičemž porušení svých ústavně zaručených práv shledává - stručně shrnuto - v tom, že okresní soud přistoupil k nařízení předběžného opatření bez toho, aby stěžovateli umožnil vyjádřit se k věci. Rovněž má za to, že pro nařízení opatření nebyla splněna podmínka naléhavosti zatímní úpravy poměrů.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založeno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.
6. Z napadeného usnesení je zřejmé, že okresní soud stěžovatele poučil, že proti jeho usnesení "lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně...". Stěžovatel naproti tomu v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že proti usnesení okresního soudu žádným opravným prostředkem brojit nemohl, a proto se obrátil rovnou na Ústavní soud.
7. Jak nicméně Ústavní soud zjistil dotazem k okresnímu soudu a následně též ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), stěžovatel v rozporu se svým tvrzením odvolání ve skutečnosti podal. Krajský soud o něm rozhodl dne 30. 6. 2022 tak, že usnesení okresního soudu potvrdil. Vzhledem však k tomu, že stěžovatel proti tomuto rozhodnutí krajského soudu neuplatňuje žádné námitky a o jeho existenci se ani nezmiňuje, nezbylo Ústavnímu soudu než na návrh stěžovatele nahlížet tak, že je jím navrhováno zrušení výhradně usnesení okresního soudu, které však, jak se ukázalo, není posledním rozhodnutím ve věci. Za těchto okolností nebylo možno ústavní stížnost hodnotit jinak než jako nepřípustnou.
8. Z popsaných důvodů Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu, spočívajících v nedoložení plné moci udělené v záhlaví uvedené advokátce.
9. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, neboť mu zůstává zachována možnost obrátit se na Ústavní soud s ústavní stížností proti rozhodnutí krajského soudu, bude-li stěžovatel i nadále přesvědčen, že jím tvrzená pochybení okresního soudu nebyla v odvolacím řízení napravena.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2022
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj