ECLI:CZ:US:2022:4.US.1796.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1796/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Aleny Skořepové, zastoupené Mgr. Václavem Machem, advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2022 č. j. 33 Cdo 663/2022-188, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. října 2021 č. j. 47 Co 130/2021-173 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. května 2021 č. j. 109 C 37/2019-134, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a společnosti Pavel ŠEDIVÝ - stavební práce s.r.o., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Trutnově (dále také "okresní soud") sp. zn. 109 C 37/2019 se podává, že vedlejší účastnice se žalobou domáhala po stěžovatelce zaplacení 129 785 Kč s příslušenstvím, které měly představovat cenu díla (bourání krovů, stropů, komína a štítů, dozdění příček a věnce). Uvedla, že si u ní stěžovatelka objednala stavební práce, načež stěžovatelka zaplatila zálohu ve výši 50 000 Kč, ale po dokončení prací odmítla zaplatit následně vyčíslenou cenu s tím, že dílo je nedokončené a dosud je od vedlejší účastnice nepřevzala.
3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresní soud žalobě co do částky 122 782 Kč vyhověl, co do částky 7 003 Kč ji zamítl a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit náklady řízení. Podle zjištění okresního soudu mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí došlo k uzavření smlouvy o dílo, předání díla ale bylo přerušeno v důsledku sporu mezi stěžovatelkou a jednatelem vedlejší účastnice. K němu došlo poté, co stěžovatelka vytkla vady díla, které začala zaznamenávat do smlouvy o dílo, přičemž uplatnila právo na slevu v rozsahu 50 %. Jednatel vedlejší účastnice následně se svými zaměstnanci z místa odjel a stěžovatelce znemožnil dokončit záznam vad do smlouvy, kterou si odvezl. Okresní soud nicméně konstatoval, že dílo bylo dokončeno a slouží svému účelu, což plyne i z toho, že stěžovatelka po ukončení činnosti vedlejší účastnice provedla řadu navazujících stavebních prací. V jejich důsledku je dodatečné předvedení způsobilosti díla podle soudu stěží představitelné a námitky stěžovatelky, podle níž je žaloba kvůli nepředvedení díla předčasná, jsou účelové. Částečné zamítnutí žaloby bylo dáno tím, že soud nepřiznal 1 500 Kč za část nespotřebovaného materiálu, přičemž dalších 5 503 Kč představovalo slevu pro vady díla.
4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové (dále také "krajský soud") prvostupňové rozhodnutí ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil. Krajský soud poznamenal, že vzhledem k charakteru díla mohlo předvedení způsobilosti díla sloužit svému účelu představovat prosté zhlédnutí výsledku provedené stavební činnosti. Vzhledem k tomu, že šlo o dům stěžovatelky a že se na prováděných pracích podílel osobně její přítel, lze podle krajského soudu dovodit, že stěžovatelka měla možnost průběh i výsledek stavební činnosti vedlejší účastnice soustavně sledovat, prohlížet si jej, a tedy i posuzovat schopnost díla sloužit svému účelu. Povinnosti předvést schopnost díla sloužit svému účelu bylo učiněno zadost již právě tím, že stěžovatelka měla možnost si dílo prohlédnout, a to za předpokladu, že svému účelu bylo skutečně schopno sloužit, jak tomu v daném případě bylo. Krajský soud připustil, že standardnímu předání díla zabránila vedlejší účastnice, neboť jako po profesionálovi bylo možné po ní požadovat dodržení určité formální úrovně jednání, kdy se nenechá strhnout emocemi. Nicméně i přesto lze podle soudu konstatovat, že k předání došlo.
5. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, když shledal závěr soudů, že došlo nejen k dokončení, ale i k faktickému předání díla, správným.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka uvádí, že meritem sporu je incident ze dne 11. 7. 2019, kdy zástupce vedlejší účastnice opustil místo předání a předávání nedokončil, aniž by stěžovatelce předal dílo v celém rozsahu. Na základě toho se stěžovatelka domnívala, že nedošlo formálně k předání díla, a proto vedlejší účastnici dosud nevznikl nárok na zaplacení ceny díla. K dokončení a předání díla stěžovatelka vedlejší účastnici opakovaně vyzývala, leč bezúspěšně. Soudy tak podle stěžovatelky ignorovaly platnou právní úpravu, kterou nahradily vlastním uvážením, přičemž provedené důkazy a skutková zjištění nekorespondují s jejich právními závěry. Tím se podle stěžovatelky soudy dopustily libovůle.
7. Stěžovatelka si klade otázku, jak s ohledem na absenci jednoznačného naplnění zákonných ustanovení o dokončení a předání díla ze strany vedlejší účastnice měla usoudit, že vedlejší účastnici již vznikl před podáním žaloby nárok na zaplacení kupní ceny.
8. Stěžovatelka dále považuje za hrubě nespravedlivé, že vedlejší účastnicí, která zapříčinila spornost celého předávacího aktu, byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podle stěžovatelky bylo namístě aplikovat §150 občanského soudního řádu..
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
12. Soudy v napadených rozhodnutích řádně vysvětlily, na základě jakých skutečností dospěly k závěru, že účel předání díla byl naplněn, resp. že k předání díla fakticky došlo. Vůči jejich podrobné argumentaci stěžovatelka nepředkládá odpovídající oponenturu, neboť v podstatě jen opakuje, že jednatel vedlejší účastnice předávání díla přerušil a odešel. Tato skutečnost byla ovšem soudům známá a patřičně ji do svých úvah zahrnuly.
13. Táže-li se stěžovatelka, jak mohla tušit, že vedlejší účastnici již vznikl nárok na kupní cenu za situace, kdy dle jejího názoru nedošlo k předání v souladu se zákonem, tak i zde lze vyjít z odůvodnění napadených rozhodnutí. Vedlejší účastnice vyhotovila dílo, o jehož způsobilosti sloužit svému účelu se stěžovatelka mohla opakovaně přesvědčit. Ostatně tato způsobilost plynula i z toho, že stěžovatelka ve stavebních pracích pokračovala. Dílo tedy bylo dokončeno a stěžovatelka si ověřila, že je způsobilé sloužit svému účelu. Za této situace náležela zhotoviteli odpovídající odměna.
14. Námitkou, že při rozhodování o nákladech řízení měl být aplikován §150 občanského soudního řádu, se Ústavní soud nezabýval, neboť v souladu se zásadou subsidiarity stěžovatelé nemohou v řízení o ústavní stížnosti uplatňovat námitky, které neuplatnili před obecnými soudy, ač k tomu měli prostor. Jak vyplývá z vyžádaného spisu, stěžovatelka předmětnou námitku v rámci opravných prostředků neuplatňovala a aplikace §150 občanského soudního řádu se nedomáhala.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu