ECLI:CZ:US:2022:4.US.1825.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1825/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Anara Ramize Verdijeva, zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. června 2022 č. j. MV-55065-3/SO-2022 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. února 2022 č. j. MV-172532-5/VS-2021, za účasti ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi byl zkrácen na svých právech podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti, její přílohy a vyžádaných správních spisů se podává, že Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo podle §13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), stěžovatelovu žádost o udělení státního občanství České republiky, s odůvodněním, že podle Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky (dále jen "bezpečnostní sbory") stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty.
3. Ministr vnitra (dále jen "ministr") napadeným rozhodnutím zamítl rozklad proti uvedenému rozhodnutí ministerstva. Ministr si v rozkladovém řízení vyžádal aktualizované podklady od příslušného bezpečnostního sboru a z nich zjistil, že bezpečnostní riziko ze strany stěžovatele je v současné době stále dáno.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel připomíná, že z provedeného správního řízení vyplynulo, že podal žádost o udělení státního občanství České republiky se všemi zákonem požadovanými náležitostmi, přičemž splnil podmínky pro její projednání. Postup správních orgánů považuje za nezákonný, protože nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Byť není obeznámen s důvody, pro které je hodnocen jako závadná osoba, domnívá se, že tyto důvody zachycené v režimu utajení jsou nepravdivé a nerelevantní pro zamítnutí podané žádosti. K tomuto přesvědčení ho vede skutečnost, že není trestně stíhán a vede vcelku obyčejný život, není aktivní ani v náboženské rovině, jelikož veškerý svůj čas směřuje do svého zaměstnání. Má za to, že je na něj potřeba hledět jako na bezúhonného muže, kterému se podařilo prosadit v České republice natolik, že zde získal nejvyšší pobytový status, kterého může cizinec dosáhnout, a žádostí o udělení státního občanství sleduje toliko zájem na sjednocení právního stavu se stavem skutečným, neboť pokládá proces svého začlenění do místní společnosti za již dokončený.
5. Stěžovatel se dovolává aktuální rozhodovací praxe Ústavního soudu, a to nálezu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz), a žádá přezkoumání obsahu utajované informace, a pakliže ji Ústavní soud vyhodnotí jako nedostatečně intenzivní pro zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, žádá o zrušení napadených rozhodnutí.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť napadené rozhodnutí ministra je zákonem vyloučeno ze soudního přezkumu (§26 ve spojení s §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) a stěžovatel nemá k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedeno.
8. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Popsaná právní úprava v §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky není neústavní, protože představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [viz nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61. jeho odůvodnění].
9. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně (ani zákonem - viz sub 10.) zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv či svobod [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)], nevylučuje však pravomoc Ústavního soudu rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být i rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, resp. navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování vzájemného vztahu mezi zájmem na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.
10. Z utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že postup ministerstva byl ústavně konformní. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiného atributu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu a jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, protože stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz §12 zákona o státním občanství), nýbrž jen právo na řádné projednání žádosti o jeho udělení. Z předložených podkladů je přitom evidentní, že žádost stěžovatele byla řádně projednána.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu