ECLI:CZ:US:2022:4.US.1862.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1862/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Pavlínou Tomanovou Sabovou, advokátkou, sídlem Vodňanská 375, Prachatice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2022 č. j. 21 Co 29/2022-297 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. listopadu 2021 č. j. 6 P 67/2017-223, 56 P a Nc 172/2021, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a T. C. a nezletilé K. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (sc. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovateli, jako otci, povinnost přispívat na výživné na nezletilou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") měsíčně částkou 4 500 Kč, rozhodl o dlužném výživném, čímž došlo ke změně rozsudku obvodního soudu ze dne 28. 2. 2020 č. j. 6 P 67/2017-68, v části týkající se zvýšení výživného pro nezletilou (I. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). Výrok o zvýšení výživného odůvodnil zjištěním, že potřeby nezletilé se od doby posledního rozhodování ve věci významně změnily, protože začala od září 2021 navštěvovat první třídu základní školy, a dále došlo k nepatrnému zvýšení nákladů ve spojení s jejím zdravotním stavem, přitom zohlednil, že stěžovateli přibyla od posledního rozhodování další vyživovací povinnost, a přihlédl i ke styku stěžovatele s nezletilou.
3. Stěžovatel i první vedlejší účastnice (dále jen "matka") podali proti rozsudku obvodního soudu odvolání, na jejichž základě městský soud přezkoumal tento rozsudek, včetně jemu předcházejícího řízení, a po doplnění dokazování k aktuální situaci dospěl k závěru, že odvolání matky je důvodné a odvolání stěžovatele opodstatněné není, proto napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu v části I. výroku o zvýšení výživného a uložil stěžovateli povinnost přispívat na výživu nezletilé v období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 částkou 5 900 Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 3. 2022 částkou 5 200 Kč měsíčně (I. výrok), změnil výrok o dlužném výživném (II. výrok), potvrdil výrok o změně předchozího rozsudku (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). V odůvodnění se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že od poslední úpravy výživného došlo k zásadní změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení doposud stanoveného výživného ve výši 3 200 Kč, podrobně reagoval na odvolací námitky a shledal jako odpovídající odůvodněným potřebám nezletilé a příjmovým a majetkovým poměrům stěžovatele a jeho schopnostem a možnostem výživné v částkách uvedených v I. výroku, přičemž zohlednil i snížení příjmu stěžovatele z důvodu změny zaměstnání.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel je přesvědčen o oprávněnosti ústavní stížnosti a namítá rozpory v provedených důkazech a zjištěném skutkovém stavu, stanovené výživné považuje za nepřiměřeně vysoké. Rozsudek městského soudu se mu jeví jako nepřezkoumatelný ohledně provedených důkazů a učiněných skutkových závěrů o nákladech a výdajích nezletilé, příjmech matky i změny poměrů v jeho nákladech a výdajích.
5. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku městského soudu odůvodnil tvrzením, že úhradou dlužného výživného by mu vznikla závažná újma na jeho majetkových právech, zejména právu vlastnit majetek, neboť spotřebované výživné se nevrací.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Napadá-li stěžovatel ústavní stížností rozsudek obvodního soudu v rozsahu, v němž byl změněn městským soudem, pak k takovému rozhodování není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo změněno).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.
9. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech výživného pro dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do jejich rozhodování Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutí obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadených rozhodnutí.
10. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v námitkách o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu [jeho vyživovací povinnost k nezletilé dceři N. a zčásti i k její matce (nové partnerce stěžovatele), nepřihlédnutí k probíhajícímu insolvenčnímu řízení matky (vedlejší účastnice) a hrazení některých nákladů nezletilé dcery ze státních příspěvků]. Výživné považuje za nepřiměřeně vysoké, jeho příjem je průměrný a obává se, kam až se může výživné v budoucnu zvýšit po nástupu nezletilé na 2. stupeň základní školy, popř. dalším studiem a přípravou na její budoucí povolání.
11. Ústavní soud shledal, že obecné soudy se podmínkami pro zvýšení výživného zabývaly (srov. bod 9. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a body 18. až 25. odůvodnění rozsudku městského soudu). Zejména městský soud podrobně reagoval na jednotlivé stěžovatelovy námitky a vysvětlil jejich neopodstatněnost. Zejména zohlednil náklady spojené s nástupem nezletilé do speciální základní škody odůvodněným jejími zdravotními problémy (nástup do speciální základní školy byl doporučen odborníky), včetně nákladů na dopravu, konstatoval zvýšení stěžovatelova příjmu, snížení nákladů na dojíždění do místa výkonu práce, zvýšení jeho nákladů na bydlení, přihlédl k novým dvěma vyživovacím povinnostem (nezl. dceři a partnerce) a konstatoval stav insolvenčního řízení matky. Při určení výživného městský soud vycházel z doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti a shledal, že pro nezletilou je odpovídající výživné kolem 16 % ze stěžovatelova příjmu, což je v doporučeném rozmezí. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani případná úhrada některých nákladů na specifické zdravotní pomůcky ze sociálního zabezpečení a už vůbec není relevantní stěžovatelova spekulace o výši výživného v budoucnu.
12. Namítá-li stěžovatel, že městský soud rozhodl "naprosto neočekávaně", či "překvapivě", čímž porušil jeho právo na řádný proces, Ústavní soud upozorňuje, že "překvapivost" soudního rozhodnutí coby ústavně relevantní pochybení nemůže spočívat v tom, že odvolací soud rozhodne jinak, než účastník řízení očekával; musí jít o situace, kdy účastník byl postupem odvolacího soudu zkrácen na svých procesních právech, zejména tvrdit právně relevantní skutečnosti a k jejich prokázání navrhovat důkazy, příp. právně argumentovat. V nynější věci je obsahem ústavní stížnosti stejná argumentace, která zazněla již v průběhu soudního řízení a se kterou se městský soud dostatečně vypořádal. Z toho plyne, že stěžovatel vytýkaným postupem městského soudu na svých procesních právech zkrácen nebyl (budiž připomenuto, že matka již v průběhu řízení před obvodním soudem navrhovala zvýšení výživného na 6 000 Kč, přičemž tuto částku považovala za odpovídající také v odvolání).
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, a protože nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele, odmítl ve zbývající části ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
14. O stěžovatelově návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl o jeho ústavní stížnosti bezprostředně poté, co mu napadla.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu