ECLI:CZ:US:2022:4.US.1867.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1867/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 2. května 2022 č. j. 3 ZN 3708/2021-41 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 30. března 2022 č. j. KRPA-198970-69/TČ-2021-001491, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a JUDr. Marcela Smékala, soudního exekutora, Exekutorský úřad Praha-východ, sídlem Michelská 1326/62, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva "na účinné vyšetřování" a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dále navrhl, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha IV, Služba kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") prověřoval na základě trestního oznámení stěžovatele podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Uvedeného trestného činu se měl dopustit vedlejší účastník jako soudní exekutor tím, že od 21. 12. 2020 měl vědomě zasílat výzvy a vyrozumění o zahájení exekuce vedené proti stěžovateli na nesprávnou adresu pro doručování, kde u čísla popisného byla uvedena jen číslice "41" a nikoliv číslice "41b", přičemž tato informace měla být exekutorovi známa, neboť proti stěžovateli vede více exekucí, které mu jsou doručovány řádně. Tímto jednáním nebyly zásilky stěžovateli řádně doručeny a ten se o nich vůbec nedozvěděl. Exekutor je však považoval za řádně doručené a dále pokračoval v exekuci, když neoprávněně vydal exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění stěžovatele. Policejní orgán napadeným usnesením trestní věc odložil podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.
3. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") rovněž napadeným usnesením zamítlo jako nedůvodnou. Ve shodě s policejním orgánem uzavřelo, že jednání, které by naplnilo znaky trestného činu, se v průběhu prověřování nepodařilo prokázat, přičemž skutečnost, že došlo k chybnému zasílání písemností, byla řádně vysvětlena zaměstnancem exekutorské kanceláře. V okamžiku, kdy bylo pochybení zjištěno, byly učiněny kroky k zastavení exekuce; k tomu došlo sice až s určitou prodlevou, nicméně ta byla rovněž vysvětlena. Skutečnosti uvedené v trestním oznámení byly též součástí stížnosti stěžovatele k Ministerstvu spravedlnosti, Odboru dohledu a kárné agendy, které stížnost shledalo částečně důvodnou, soudního exekutora na zjištěné pochybení upozornilo, přičemž ten následně zajistil nápravu.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svého "práva na účinné vyšetřování". Rekapituluje závěry, k nimž dospěly orgány činné v trestním řízení, a postupně rozvádí, v čem spatřuje jejich nesprávnost. Je si vědom, že jde-li o méně závažné trestné činy, je zásah Ústavního soudu možný pouze v případě extrémních pochybení - k nim však právě v jeho věci došlo. Krom uvedeného bylo napadeným rozhodnutím obvodního státního zastupitelství porušeno i stěžovatelovo právo na právní ochranu. Uvedený orgán se dostatečně nevypořádal s argumentací stěžovatele (tu v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje), a odůvodnění jeho rozhodnutí je tak nedostatečné.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
6. V souvislosti s požadavkem účinného vyšetřování týkajícího se osoby, která byla (měla být) poškozena eventuální trestnou činností jiného subjektu, je třeba vyčerpat podnět k uplatnění oprávnění státního zástupce vykonávat dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení podle §174 trestního řádu, respektive dohled podle §12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů [viz např. usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3843/15 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Takový procesní prostředek v posuzované věci uplatněn nebyl, když ani stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí opak. Není přitom důvodu, aby možnost přezkumu v soustavě státního zastupitelství k ochraně svých práv nevyužil i stěžovatel (srov. k tomu např. též usnesení ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 1026/19).
7. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou. Vyhověno nemohlo být ani návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení, neboť tu lze podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přiznat pouze tehdy, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj