ECLI:CZ:US:2022:4.US.1926.22.1
sp. zn. IV. ÚS 1926/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem, sídlem Bělehradská 1094/4, Karlovy Vary, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2022 sp. zn. 14 To 36/2022 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 2022 č. j. 1 Nt 102/2022-21, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Plzni jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 7. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
II.
Shrnutí napadených rozhodnutí
2. Usnesením Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 3. 2022 č. j. 1 Nt 102/2022-21 bylo podle §95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, rozhodnuto, že je přípustné vydání stěžovatele do Moldavské republiky k trestnímu stíhání pro trestný čin obchodování s lidmi podle čl. 165 odst. 2 písm. b), d) moldavského trestního zákoníku. Trestného činu se měl stěžovatel dopustit po předchozí dohodě společným jednáním s A. R. a M. O. v úmyslu vykořisťovat několik osob formou nucených prací a služeb. S tímto cílem měli vylákat do České republiky celkem pět poškozených pod vědomě lživým tvrzením o zajištění legálního dobře placeného zaměstnání jako pomocných pracovníků v hotelech v České republice s měsíčním platem ve výši 1 000 - 1 200 eur a se zajištěním stravy a ubytování v dobrých podmínkách.
3. Konkrétně měli jednat tak, že A. R. zveřejnil na internetových stránkách XXX inzerát týkající se zaměstnání s textem "Práce v zahraničí, Česká republika, ve stavebnictví a hotelech". Následně najal poškozené I. Ch. a O. Ch., dne 3. 10. 2016 se s nimi setkal poblíž vlakového nádraží v Kišiněvě, kde mu tito zaplatili provizi ve výši 200 eur za poskytnuté služby. Každý zaplatil zvlášť i částku 100 eur za dopravu. Dne 4. 10. 2016 dorazili do Karlových Varů, odkud je stěžovatel přepravil do Chebu. Tam oba poškozené přijal M. O., který je ukryl v uvedeném regionu, lživě jim předstíral, že nejsou volná místa v hotelnictví, a nechal je provádět různé práce v ovocnářství až do 27. 12. 2016 s příslibem mzdy ve výši 1 000 - 1 200 eur měsíčně na osobu. Obdobně byli najati a následně dne 9. 10. 2016 odcestovali z Kišiněva do Karlových Varů a poté do Chebu poškození I. M. a Z. M. Všichni tito poškození se nacházeli v cizině na základě biometrického cestovního pasu, kdy zákonná doba pobytu byla 3 měsíce, a nebyly s nimi uzavřeny pracovní smlouvy umožňující pobyt a pokračování v pracovní činnosti. Na konci tříměsíční pracovní doby požádal poškozený I. Ch. M. O., aby mu zaplatil celou mzdu, ale dostal pouze 550 eur na jídlo a na dopravu zpátky do Moldavské republiky. Na základě podobné žádosti dostal poškozený I. M. pouze 4 500 Kč na jídlo a ubytování a 200 eur na dopravu zpátky do Moldavské republiky. Zbývající mzda jim nebyla vyplacena. Tato skutečnost donutila všechny uvedené poškozené se postupně vrátit do Moldavské republiky.
4. Současně krajský soud přijal ujištění Generální prokuratury Moldavské republiky ze dne 28. 12. 2021 sp. zn. 5/1-280/21-4351, že
- trestní stíhání nebude vedeno z důvodů rasy, náboženství, pohlaví, národnosti, etnického původu nebo politických názorů,
- bez souhlasu České republiky nebude stěžovatel vydán třetímu státu, nebude stíhán ani souzen za činy předcházející vydání s výjimkou těch, pro které bylo požádáno o jeho vydání,
- nebude stěžovatel vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení a bude mít přístup ke spravedlivému procesu v Moldavské republice.
5. Stížnost proti uvedenému usnesení krajského soudu byla usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 5. 5. 2022 sp. zn. 14 To 36/2022 podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
6. Vrchní soud dospěl k závěru, že orgány činné ve vydávacím řízení v posuzované věci respektovaly zákonná pravidla řádného extradičního procesu. V řízení, v němž má být vyslovena přípustnost vydání, nelze suplovat pravomoci cizozemského soudu a provádět dokazování, zda je vyžádaný vinen extradičním trestným činem. Tento závěr nezpochybnil ani Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 1354/13 (N 161/70 SbNU 501). Konstatoval jen, že česká strana má z hlediska mezinárodních lidskoprávních závazků povinnost požadovat, aby extradiční materiály poskytnuté dožadující stranou svědčily o zachování obecně přijímaných standardů trestního řízení. Při vydání k trestnímu stíhání do ciziny se to týká především rozhodnutí cizozemských orgánů, na jejichž základě bylo v dožadujícím státě trestní řízení zahájeno. Z těchto rozhodnutí, resp. jejich úředních překladů, musí být zřejmé, že podezření ze spáchání trestného činu, pro který se trestní stíhání vyžádaného v dožadujícím státě vede, je rozumným způsobem odůvodněno.
7. V posuzované věci je podle vrchního soudu popis extradičního skutku, z jehož spáchání je stěžovatel podezřelý, i přes jeho ne zcela obratný překlad do českého jazyka, srozumitelný a s dostatečnou mírou jistoty v něm lze rozpoznat znaky zločinu obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Z extradičních materiálů také vyplývá, že trestní řízení v Moldavské republice není vykonstruováno a není dílem politicky motivované libovůle, jakkoli lze přisvědčit stěžovateli, že součástí těchto materiálů nejsou důkazy, ze kterých státní zástupce a soud v Moldavské republice vycházeli. Z obsahu návrhu státního zástupce na předběžné opatření v podobě vydání zatýkacího rozkazu k uvalení předběžné vazby a z rozhodnutí, kterým soud v Kišiněvě tomuto návrhu vyhověl, je patrné, že stěžovatel není dlouhodobě dostupný pro moldavské orgány činné v trestním řízení, které zahájily jeho trestní stíhání na základě podezření plynoucího z výpovědí poškozených. V souladu s moldavským trestním řádem dal soud v Kišiněvě prostor k vyjádření nejen státnímu zástupci, ale i obhájci stěžovatele, který se seznámil i s důkazy, o které státní zástupce svůj návrh opíral. V soudním rozhodnutí je uvedeno, že bylo vydáno v souladu s čl. 308 odst. 1 až 7 moldavského trestního řádu, který mimo jiné ukládá povinnost státnímu zástupci, aby v návrhu na vydání opatření k předběžné vazbě uvedl důkazy, ze kterých vyplývá, že se skutek, pro který se trestní stíhání vede, stal a že ho spáchal obviněný.
8. Kromě toho nemohl vrchní soud pominout, že jeden ze spoluobviněných, M. O., byl v České republice odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 3. 2019 sp. zn. 2 T 3/2019 za zločin, který ve své podstatě potvrzuje podezření o aktivní účasti stěžovatele na kořistění z práce cizinců přijíždějících do České republiky z východních ekonomicky méně zdatných zemí.
9. Čtyřletý časový odstup mezi spácháním skutku, pro který se trestní stíhání vede, a vznesením obvinění je pak dobře vysvětlitelný tím, že orgány činné v trestním řízení v Moldavské republice nejprve pátraly po tamním pobytu stěžovatele a dalších podezřelých osob a pak cestou právního dožádání v místě jejich evidovaného bydliště na Ukrajině. Teprve poté, co zjistily, že se stěžovatel nezdržuje na území Moldavské republiky, ani v místě evidovaného bydliště na Ukrajině, a že se pravděpodobně dobrovolně nedostaví před vyšetřovací orgán, byl vydán předběžný zatýkací rozkaz a po stěžovateli bylo vyhlášeno mezinárodní pátrání.
10. Vrchní soud dále uvedl, že v posuzované věci nelze učinit závěr o reálně hrozící diskriminaci a pronásledování stěžovatele v Moldavské republice, ani závěr o tom, že tam bude vystaven mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a bude mu odepřen spravedlivý proces. Z veřejně přístupných informací je zřejmé, že v průběhu uběhlých 19 let došlo v Moldavské republice k řadě pozitivních reforem zahrnujících i justiční a vězeňský systém. Současná vláda podle nezávislých expertů projevuje upřímnou snahu o zlepšení celkové úrovně soudnictví a dostala pozitivní hodnocení za to, že se jí podařilo schválit ústavní změny posilující nezávislost justice. Soud prvního stupně proto správně vycházel při svém rozhodování ze zprávy o stavu lidských práv v Moldavsku z 22. 3. 2022, poskytnuté Velvyslanectvím České republiky v Kišiněvě. V této zprávě zmíněné prodlevy při získávání odpovědí na dotazy Velvyslanectví Spolkové republiky Německo nebo odepření účasti zástupců tohoto velvyslanectví při soudním jednání vedeném s německými občany jsou sice negativními údaji, ale za situace, kdy nejde o obecnou praxi, samy o sobě neodůvodňují závěr, že stěžovatel bude v Moldavské republice pravděpodobně ohrožen mučením, nelidským nebo ponižujícím zacházením a nebude mít přístup k procesu respektujícímu základní standardy. Při hodnocení existence zmíněného nebezpečí pro stěžovatele a při posuzování přípustnosti jeho vydání krajský soud správně přihlédl také k poskytnutým ujištěním Generální prokuratury Moldavské republiky. Výše uvedené negativní poznatky německých orgánů se vždy týkaly jiných řízení než těch, která byla vedena proti vydaným osobám, a nejsou k dispozici žádné informace o tom, že by Moldavská republika nedodržela ujištění přijatá v extradičních řízeních nebo neumožnovala setkání zástupců velvyslanectví či zastupitelských úřadů s vydanými osobami.
11. Nic nenasvědčuje správnosti tvrzení stěžovatele, že probíhající válečný konflikt a s ním související přísun uprchlíků je v době rozhodování vrchního soudu důvodem pro vyslovení nepřípustnosti vydání stěžovatele, který je žádán k trestnímu stíhání pro zločin nemající jakýkoli politický či vojenský charakter, nebo zpochybnit poskytnuté ujištění Generální prokuratury Moldavské republiky. Pokud by se následně situace dramaticky změnila, ministr spravedlnosti může rozhodnout, že vydání nepovolí (§97 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech).
12. Vrchní soud v Praze se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, že v moldavských věznicích panují tak špatné podmínky, že mu tam hrozí nelidské zacházení. Excesy, k nimž příležitostně v Moldavské republice dochází a jež jsou mezinárodní veřejností oprávněně kritizovány, nemají ráz praxe schvalované či tolerované tamní oficiální veřejnou mocí, nýbrž jsou vnímány jako nežádoucí (jak o tom vypovídá výše zmíněná zpráva o stavu lidských práv i zpráva Amnesty International, kterou stěžovatel připojil ke své stížnosti). V Moldavské republice, která je členským státem Organizace spojených národů a Rady Evropy a signatářem úmluv týkajících se ochrany lidských práv, lze očekávat určitý standard těchto práv. Moldavská republika se v praxi podrobuje řízením a kontrolním mechanismům, jež mezinárodní smlouvy upravují, včetně řízení před Evropským soudem pro lidská práva. Již z tohoto důvodu se jeví jako nepřijatelný požadavek stěžovatele, paušálně odmítající vydání k trestnímu řízení do Moldavské republiky. V posuzované věci je navíc k dispozici ujištění Generální prokuratury Moldavské republiky, že stěžovatel nebude vystaven ponižujícímu nebo nelidskému zacházení, které se vztahuje na celé trestní řízení, tedy i na řízení vykonávací. Podle dostupných zpráv se část věznic v Moldavské republice podařilo rekonstruovat tak, aby byly uvězněným zajištěny minimální standardy. Za tohoto stavu věci při absenci negativních poznatků o tom, že by daná ujištění nebyla příslušnými orgány dodržována nebo by bylo příslušným zastupitelským orgánům bráněno v kontrole jejich dodržování kontaktováním vyžádaných osob, reálný závěr o hrozbě nelidského zacházení se stěžovatelem ve věznici nelze učinit.
III.
Argumentace stěžovatele
13. Stěžovatel tvrdí, že se nedopustil jednání, pro které Moldavská republika požádala o jeho vydání. Obecné soudy se spokojily s dostupnými extradičními materiály, které neumožňují učinit dostatečně spolehlivý závěr o tom, že trestní stíhání proti stěžovateli má reálný podklad. Uvedené obvinění sice formálně naplňuje znaky objektivní stránky trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. e), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, ve vztahu k stěžovateli však nebyl uveden jediný důkaz, který by prokazoval jakoukoli jeho aktivitu či nápomoc na domnělých skutcích či naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu. V souladu s nálezem sp. zn. III. ÚS 1354/13 proto stěžovatel trvá na zachování standardů trestního řízení českými soudy, jež by měly ověřit existenci důkazů, z nichž podezření pramení. Účast obhájce ani požadované formální náležitosti návrhu na vzetí do vazby tyto důkazy nemohou nahradit.
14. Závěr o tom, že podezření není vykonstruováno, ani není dílem politicky motivované libovůle, dovodil vrchní soud zejména z odůvodnění rozhodnutí soudu v Kišiněvě, který vyhověl návrhu státního zástupce na předběžné opatření v podobě vydání zatýkacího rozkazu k uvalení předběžné vazby. Z tohoto odůvodnění vyplývá, že bylo vydáno v souladu s čl. 308 odst. 1 až 7 moldavského trestního řádu, který mimo jiné ukládá povinnost státnímu zástupci, aby v návrhu na vydání opatření předběžné vazby uvedl důkazy, ze kterých vyplývá, že se skutek, pro který se trestní stíhání vede, stal a že ho spáchal obviněný. Stěžovatel nicméně v této souvislosti odkazuje na zprávu Amnesty International za rok 2021/2022 vydanou v dubnu 2022, podle níž v Moldavské republice přetrvává mučení, obavy z nespravedlivých procesů, beztrestnost za zneužívání pravomoci donucujících orgánů či slabý soudní dohled nad sledováním a schvalováním vyšetřovací vazby. Tato zpráva byla doplněna při příležitosti Mezinárodního dne Organizace spojených národů na podporu obětí mučení výzvou ze dne 27. 6. 2022 k dodržování mezinárodních smluv, jejichž je Moldavská republika smluvní stranou, s několika upozorněními. Evropský soud pro lidská práva vydal do 1. 6. 2022 celkem 119 rozsudků konstatujících 169 porušení čl. 3 Úmluvy, z nichž se 38 týkalo špatného zacházení, 42 jejich nesprávného vyšetřování a 48 špatných podmínek ve vazbě. Podmínky zadržení ve věznici Moldavské republiky nesplňují minimální standardy pro předcházení a potírání mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení. Všechna vazební zařízení v zemi jsou v katastrofálním stavu, jsou přeplněná, a to i z důvodu nadměrného uplatňování vyšetřovací vazby. Ve spojitosti s obecným nadužíváním vyšetřovací vazby, může zatýkací rozkaz k uvalení předběžné vazby představovat formu libovůle ze strany moldavských trestních orgánů.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
15. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
16. Po seznámení se s argumentací stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
17. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
18. Napadenými rozhodnutími bylo podle §95 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních rozhodnuto o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Moldavské republiky. Ústavní soud podotýká, že vydání k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do cizího státu, má-li k němu dojít proti vůli osoby, která má být vydána, představuje vždy významný zásah do jejích základních práv a svobod. Tato osoba je za tímto účelem zbavena osobní svobody (čl. 8 odst. 1 Listiny), a to s možnými nezanedbatelnými dopady do všech sfér jejího života [např. nález ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. I. ÚS 1015/14 (N 155/82 SbNU 451), bod 32]. Stěžejní záruka, že vydáním nedojde k porušení jejích základních práv a svobod spočívá v rozhodování soudu o tom, zda je vydání přípustné. Tím, že toto rozhodování nezbytně předchází vlastnímu rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vydání podle §97 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, zákonodárce zajistil, že se soudní posouzení relevantních aspektů vydání nestane v důsledku jeho realizace bezpředmětným [nález ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 665/11 (N 160/70 SbNU 477), bod 36]. Dotčená osoba má v soudní fázi extradičního řízení právo vyjádřit se k otázce přípustnosti jejího vydání, jakož i navrhovat důkazy tuto přípustnost zpochybňující. Uplatní se zde zásady spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy [např. nález ze dne 3. 1. 2007 sp. zn. III. ÚS 534/06 (N 1/44 SbNU 3)].
19. Uvedená východiska se plně uplatní i v posuzované věci, v níž Ústavní soud neshledal žádnou skutečnost, pro kterou by vyslovení přípustnosti vydání mělo vést k porušení některého z ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Obecné soudy náležitě odůvodnily závěr, že u stěžovatele není dán žádný z důvodů nepřípustnosti vydání podle §91 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, což platí i pro posouzení aktuální situace v Moldavské republice z toho hlediska, zda by vydání bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách [§91 odst. 1 písm. o) zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních]. V tomto ohledu zohlednily také záruky poskytnuté příslušným orgánem Moldavské republiky. Obecné soudy se vypořádaly také s otázkou nezbytných náležitostí rozhodnutí cizozemského orgánu, na jehož základě bylo v dožadujícím státě trestní stíhání proti stěžovateli zahájeno. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že podezření ze spáchání trestného činu je u stěžovatele rozumným způsobem odůvodněno (srov. nález sp. zn. III. ÚS 1354/13), mj. výpověďmi poškozených, a tedy nejde o vykonstruované obvinění. Za této situace Ústavní soud nepovažuje za potřebné k odůvodněním napadených rozhodnutí nic dodávat, přičemž postačí odkázat na jejich relevantní části. Napadenými rozhodnutími nebylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
20. Ze všech těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2022
Jan Filip, v. r.
předseda senátu