infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 06.09.2022, sp. zn. IV. ÚS 2021/22 [ usnesení / FIALA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:4.US.2021.22.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2022:4.US.2021.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2021/22 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Zuraba Revazoviče Bebiji, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 8. června 2022 č. j. MV-51647-3/SO-2022 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. února 2022 č. j. MV-149848-7/VS-2021, za účasti ministra vnitra a Ministerstva vnitra, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných správních spisů se podává, že Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím zamítlo podle §13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), stěžovatelovu žádost o udělení státního občanství České republiky, s odůvodněním, že na základě stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky (dále jen "bezpečnostní sbory") vyšlo najevo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. 3. Ministr vnitra (dále jen "ministr") napadeným rozhodnutím zamítl rozklad proti uvedenému rozhodnutí ministerstva. Ministr si v rozkladovém řízení vyžádal aktualizované podklady od příslušného bezpečnostního sboru a z nich zjistil, že bezpečnostní riziko ze strany stěžovatele je v současné době stále dáno. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že v napadených rozhodnutích mu byla sdělena toliko informace, že jeho žádost byla zamítnuta z důvodu ohrožení bezpečnosti státu, že se z nich nedozvěděl jakou měrou a z jakých důvodů představuje bezpečnostní hrozbu; nemá možnost "objektivizovat" informaci, zda skutečně představuje bezpečnostní hrozbu, anebo jde o libovůli správního orgánu. Nebyl dodržen požadavek přiměřenosti a odůvodnění napadených rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná. 5. Stěžovatel se dovolává judikaturních závěrů Ústavního soudu, a to nálezu ze dne 29. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 22/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz), a dodává, že je nezadatelným oprávněním i povinností ministerstva přezkoumat, zda důvody uváděné ve stanovisku bezpečnostního sboru jsou relevantní, přesvědčivé, dostatečně odůvodněné a zda jsou ve svém souhrnu a při respektování principu vyloučení libovůle způsobilé odůvodnit negativní rozhodnutí. Nemá-li být tento přezkum ryze formální a v konečném důsledku i neefektivní a neúčelný, je nezbytné, aby Ústavní soud přezkoumal všechny skutečnosti, na kterých svoje rozhodnutí založil správní orgán, a to včetně těch, které podléhají utajení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel, jako advokát, nemusí být zastoupen jiným advokátem [viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.)]. Ústavní stížnost je přípustná, neboť napadené rozhodnutí ministra je zákonem vyloučeno ze soudního přezkumu (§26 ve spojení s §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) a stěžovatel nemá k dispozici jiný procesní prostředek k ochraně svého práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení jako celek bylo řádně vedeno. 8. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se podle tohoto ustanovení nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Popsaná právní úprava v §22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky není neústavní, protože představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [viz nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61. jeho odůvodnění]. 9. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle §26 zákona o státním občanství České republiky vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně (ani zákonem - viz sub 10.) zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv či svobod [viz nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)], nevylučuje však pravomoc Ústavního soudu rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, kterým může být i rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, resp. navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání negativního rozhodnutí o udělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování vzájemného vztahu mezi zájmem na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé. 10. Z utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem pro vydání napadených rozhodnutí, Ústavní soud zjistil, že postup ministerstva byl ústavně souladný. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud tak neshledal prvky libovůle či porušení jiného atributu právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu a jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, protože stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz §12 zákona o státním občanství), nýbrž jen právo na řádné projednání žádosti o jeho udělení. Z předložených podkladů je přitom evidentní, že žádost stěžovatele byla řádně projednána. 11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. září 2022 Josef Fiala v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2022:4.US.2021.22.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2021/22
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 6. 9. 2022
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 7. 2022
Datum zpřístupnění 12. 10. 2022
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán MINISTERSTVO / MINISTR - vnitra
Soudce zpravodaj Fiala Josef
Napadený akt rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 186/2013 Sb., §13, §12, §22 odst.3, §26
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní ústavní principy/státní občanství
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
Věcný rejstřík občanství/nabytí/pozbytí
správní řízení
odůvodnění
cizinec
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa https://nalus.usoud.cz:443/Search/GetText.aspx?sz=4-2021-22_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 121230
Staženo pro jurilogie.cz: 2022-10-14