ECLI:CZ:US:2022:4.US.2026.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2026/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného Mgr. Veronikou Antošovou, advokátkou, sídlem Arne Nováka 3/4, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2022 č. j. 14 Co 36/2022-848 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. listopadu 2021 č. j. 0 P 134/2007-755, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, a 1) V. K., 2) R. H. a 3) nezletilé A. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") byl změněn jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 10. 2016 č. j. 0 P 134/2007-404 tak, že rozhodnutí o úpravě styku stěžovatele s nezletilou vedlejší účastnicí se zrušuje (I. výrok). Návrh stěžovatele na rozšíření styku s nezletilou (původně stanovený okresním soudem v intervalu jedné hodiny každý lichý týden od 15:30 hodin do 16:30 hodin v Rodinném a mateřském centru Vsetín) byl zamítnut (II. výrok) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).
3. Okresní soud vyšel z §927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že pro úpravu vztahu mezi nezletilou a stěžovatelem (bývalým přítelem první vedlejší účastnice - matky, s níž nezletilou v dětství vychovával), již nejsou splněny podmínky. Předně nebylo možno konstatovat, že by nezletilá (v době rozhodování soudů ve věku 15 let) měla ke stěžovateli citový vztah, který by nebyl jen přechodný. Již při svém dřívějším rozhodování o úpravě asistovaných styků stěžovatele s nezletilou okresní soud vycházel při schvalování dohody rodičů a stěžovatele z toho, že nezletilá stěžovatele odmítala; docházelo-li k jejich kontaktům, nešlo o vytvořený vztah důvěry, nýbrž jen o trvající sociální kontakt (jenž nezletilá vnímala pouze jako povinnost stanovenou rozhodnutím soudu). V řízení nebylo prokázáno ani to, že by nedostatek styku se stěžovatelem znamenal pro nezletilou újmu, přičemž nic takového nebylo ani tvrzeno. S ohledem na její věk soud přihlédl též k jejím vyjádřením, dle nichž na rozdíl od roku 2016, kdy ještě byla schopna podílet se na sociálních kontaktech se stěžovatelem, v současnosti jakýkoliv styk zcela odmítá a neumí si jej představit. Za analogického použití §909 občanského zákoníku tak okresní soud naznal, že je namístě přistoupit ke změně předchozí úpravy a rozhodnout o zrušení styku.
4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu rovněž napadeným rozsudkem potvrdil (I. výrok) a o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok).
5. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a uzavřel, že další realizace styku již není v zájmu nezletilé, když ani předchozí soudně stanovené úpravy styku s nezletilou nevedly k naplnění jejich účelu a v řízení nebyla prokázána existence žádného z předpokladů pro úpravu styku dítěte s osobou od rodiče odlišnou podle §927 občanského zákoníku. Namítal-li stěžovatel, že odmítavý postoj nezletilé je důsledkem manipulace první vedlejší účastnicí, pak žádná taková skutečnost nebyla v řízení prokázána; s ohledem na věk nezletilé by nadto byla bez zásadnějšího významu. Krajský soud odmítl námitku stěžovatele, že ke stanovisku nezletilé nebylo možno přihlížet, když naopak její přání, nadto dlouhodobě konzistentní, bylo nutno s ohledem na její věk považovat za zásadní vodítko; za irelevantní pak soud označil stěžovatelem poukazované skutečnosti vážící se k době společného soužití s první vedlejší účastnicí, neboť s ohledem na jejich neaktuálnost nebyly způsobilé jakkoliv ovlivnit výsledek řízení. Stejně tomu bylo i v případě tvrzení stěžovatele týkajících se jeho kontaktů s polorodým bratrem nezletilé, rozsahu styku nezletilé s jejím otcem (druhým vedlejším účastníkem) či jejího vztahu se současným manželem první vedlejší účastnice či příbuznými stěžovatele - předpoklady pro úpravu styku mezi dítětem a jeho rodiči jsou zcela odlišné od předpokladů jeho styku s dalšími osobami, a argumentace stěžovatele k těmto okolnostem tak byla pro posuzovanou věc zcela nepřípadná. Namítal-li stěžovatel, že řízení mělo vadu spočívající v tom, že výslech nezletilé, první vedlejší účastnice a jejího manžela proběhl na jednání okresního soudu dne 25. 8. 2021 i přesto, že stěžovatel i jeho právní zástupkyně se z tohoto jednání omluvili, a okresní soud tak byl povinen jednání odročit, krajský soud k tomu uvedl, že ani případné pochybení okresního soudu nemohlo žádným způsobem ovlivnit výsledek řízení. Nezletilá byla znovu slyšena v odvolacím řízení, kterého se stěžovatel i jeho právní zástupkyně osobně účastnili, přičemž jde-li o výpovědi zbývajících osob, ty bylo možno s ohledem na další zjištění ve věci pokládat za nadbytečné, neboť se z nich nepodávaly žádné zásadní skutečnosti, které by nebyly zjištěny již z ostatních důkazů; konkrétní právně relevantní skutečnosti, údajně vyplývající z těchto svědeckých výpovědí, přitom nespecifikoval ani sám stěžovatel.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel úvodem popisuje společné soužití s první vedlejší účastnicí, kdy dle svých slov vychovával nezletilou prakticky od jejího narození až do roku 2015, kdy se první vedlejší účastnice s nezletilou odstěhovaly. Soudy nevzaly v potaz, že silný citový vztah mezi stěžovatelem a nezletilou, který nebyl jen přechodný, byl prokázán videi a fotografiemi z let 2007 až 2014; stejně tak nezohlednily další důkazy (zejména znalecký posudek), z nichž vyplývalo, že se u nezletilé rozvinul syndrom zavrhovaného rodiče, a to především v důsledku manipulace první vedlejší účastnicí. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, jakou váhu soudy přikládaly projevenému názoru nezletilé, a namítá, že měla být zohledněna zmíněná manipulace proti němu, jakož i to, že děti jsou citově, rozumově i morálně nezralé a že mohou být citově vydírány a programovány. Soudy pochybily rovněž tím, že dne 25. 8. 2021 okresní soud provedl v nepřítomnosti stěžovatele i jeho právního zástupce výslech svědků a nezletilé, přičemž krajský soud tuto vadu nenapravil a pouze ji zlehčoval. K osobě otce nezletilé stěžovatel uvádí, že ačkoliv je v jejím rodném listu uveden druhý vedlejší účastník, ve skutečnosti jejím biologickým otcem není, neboť nezletilá se narodila z umělého oplodnění od anonymního dárce. Druhému vedlejšímu účastníkovi by tak nemělo být zajištěno nadřazené postavení oproti stěžovateli a touto skutečností se soudy měly zabývat. To, že soudy i opatrovnické instituce v řízení upřednostňují zájmy první vedlejší účastnice na úkor zájmů nezletilých, je zřejmé i v řízení o úpravě styku stěžovatele s jeho synem - polorodým bratrem nezletilé.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud zásadně nezasahuje do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině běžných zákonů. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele. K takovému závěru však Ústavní soud v nynější věci nedospěl.
9. Z rekapitulace ústavní stížnosti i odůvodnění napadených rozhodnutí je zjevné, že stěžovatel Ústavnímu soudu předkládá víceméně totožnou argumentaci, kterou uplatnil naposledy v odvolacím řízení, přičemž na všechny jeho zásadní námitky bylo krajským soudem dostatečně a srozumitelně reagováno.
10. Lze připomenout, že krajský soud stěžovateli vysvětlil, proč na posouzení věci nemohou mít vliv jím uváděné skutečnosti vztahující se k době společného soužití s první vedlejší účastnicí (bod 26 odůvodnění rozsudku krajského soudu), k řízení o úpravě styku s jeho synem (bod 27 odůvodnění rozsudku) ani ke styku nezletilé s druhým vedlejším účastníkem či příbuznými stěžovatele (bod 29 odůvodnění rozsudku). Stejně tak krajský soud přesvědčivým způsobem vyvrátil stěžovatelova opakovaná tvrzení o manipulaci nezletilé první vedlejší účastnicí (body 22 a 23 odůvodnění rozsudku) a podrobně zdůvodnil i to, proč je v rozporu s názorem stěžovatele nezbytné přiznat stanovisku nezletilé důležitost (body 20 až 25 odůvodnění rozsudku). Soud se pak dostatečně vypořádal i s namítanou vadou řízení, k níž mělo dojít při jednání okresního soudu dne 25. 8. 2021 (bod 34 odůvodnění rozsudku). Závěry, k nimž krajský soud (stejně jako okresní soud) ve věci dospěl, Ústavní soud považuje za logické, řádné zdůvodněné a odpovídající nejlepšímu zájmu nezletilé tak, jak byl v řízení zjištěn.
11. Za situace, kdy stěžovatel pouze setrvává na dříve uplatněných a soudy vypořádaných námitkách, aniž by je ústavně relevantním způsobem konfrontoval se zjištěními a právními závěry těchto soudů, nezbývá Ústavnímu soudu než takto pojatou ústavní stížnost hodnotit jako zjevně neopodstatněnou.
12. Jakkoliv lze z lidského hlediska chápat nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení, s ohledem na současný jasně vyjádřený postoj nezletilé by trvání na jejím dalším styku se stěžovatelem či snad dokonce jeho rozšiřování mělo velmi pravděpodobně přesně opačný než stěžovatelem chtěný efekt, neboť by jen stěží mohlo přispět k vytvoření pozitivního citového pouta nezletilé vůči němu.
13. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
Josef Fiala, v. r.
předseda senátu