ECLI:CZ:US:2022:4.US.2083.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2083/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ľudovíta Zsigmonda, zastoupeného JUDr. Michaelou Šubrtovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1 - Staré Město, proti "nečinnosti Okresního soudu v Litoměřicích ve věci stěžovatelem podané žaloby pro zmatečnost", za účasti Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud konstatoval, že postupem Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a okresnímu soudu byla uložena povinnost meritorně se zabývat stěžovatelem podanou žalobou pro zmatečnost ze dne 26. 11. 2020, doplněnou podáním ze dne 2. 3. 2021, popř. učinil jiná vhodná opatření.
2. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a které jsou konkretizovány v §72 odst. 3 téhož zákona.
3. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
4. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti a doktrína minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyžadují, aby rozhodovací činnost Ústavního soudu byla primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
5. Ústavní stížnost směřuje proti tvrzené nečinnosti okresního soudu, přičemž se stěžovatel domáhá, aby byla okresním soudu uložena povinnost meritorně se zabývat stěžovatelem podanou žalobou pro zmatečnost ze dne 26. 11. 2020. Z vyžádaného soudního spisu vedeného okresním soudem pod sp. zn. 7 C 278/2009 se podává, že jde o podání stěžovatele ze dne 20. 11. 2020, které bylo doručeno okresnímu soudu dne 26. 11. 2020 a je evidováno na č. l. 710 (doplněné podáním ze dne 2. 3. 2021).
6. Jak Ústavní soud ověřil z vyžádaného soudního spisu, okresní soud usnesením ze dne 4. 3. 2021 č. j. 7 C 278/2009-724 odmítl předmětné podání stěžovatele ze dne 20. 11. 2020 (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II), přičemž stěžovatele výslovně poučil, že proti tomuto usnesení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím okresního soudu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 3. 2021, kdy si toto usnesení osobně převzal, o čemž svědčí jeho vlastnoruční podpis a jím samotným uvedené datum na poštovní doručence založené na č. l. 724 soudního spisu.
7. Z vyžádaného soudního spisu je dále patrné, že stěžovatel odvolání proti tomuto usnesení nepodal, což ostatně ani netvrdí v podané ústavní stížnosti. To z hlediska posouzení splnění podmínek řízení před Ústavním soudem znamená, že - jak se podává z výše uvedeného, ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel podal ústavní stížnost po více než 16 měsících ode dne doručení usnesení ze dne 4. 3. 2021 č. j. 7 C 278/2009-724. Ústavní stížnost tak musela být odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
8. Současně třeba uvést, že ani v opačném případě (podání ústavní stížnosti ve lhůtě zákonem stanovené) by procesní podmínky řízení splněny nebyly. Stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky ochrany, které mu zákon stanoví k ochraně jeho práv, když konkrétně nepodal odvolání proti usnesení ze dne 4. 3. 2021 č. j. 7 C 278/2009-724, i když byl o této možnosti výslovně poučen. Pro úplnost se dodává, že okresní soud v posuzované věci nečinný nebyl, když vydal předmětné usnesení o odmítnutí podání stěžovatele. Ústavní stížnost je proto nepřípustná rovněž (aniž by bylo nutno zkoumat, který z odmítacích důvodů má přednost) pro nevyčerpání procesních prostředků k ochraně práva; splnění podmínek §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu shledáno nebylo. Vzhledem k tomu nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě, resp. jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj