ECLI:CZ:US:2022:4.US.2090.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2090/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2022 č. j. 68 Co 244/2022-103 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. května 2022 č. j. 12 C 282/2021-91, spojené s návrhem, aby Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice znemožněny, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a České kanceláře pojistitelů, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 - Krč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze (dále také "městský soud") č. j. 68 Co 244/2022-103 ze dne 22. 7. 2022 a výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále také "obvodní soud") č. j. 12 C 282/2021-91 ze dne 12. 5. 2022, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených zejména čl. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina"). Stěžovatel zároveň navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny. Stěžovatel také požádal, aby Ústavní soud podle §39 zákona o Ústavním soudu pro naléhavost věci o ní rozhodl mimo pořadí.
2. Z ústavní stížnosti se podává, že obvodní soud rozsudkem č. j. 12 C 282/2021-91 ze dne 12. 5. 2022 zamítl žalobu, kterou se Česká kancelář pojistitelů domáhala po stěžovateli zaplacení 7 970 Kč s příslušenstvím. Ústavní stížností napadeným výrokem II tohoto rozsudku pak rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč.
3. Proti výroku II podal stěžovatel odvolání, které městský soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl podle §208 písm. c) ve spojení s §202 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V obsáhlé ústavní stížnosti se stěžovatel vyjadřuje k celé řadě soudních řízení a jiných sporů, které vede s rozličnými subjekty. K usnesení městského soudu stěžovatel nepředkládá argumentaci žádnou, k výroku II rozsudku obvodního soudu uvádí, že byl ve sporu žalován jako advokát a účtoval náklady podle advokátního tarifu, soud mu však přiznal náhradu nákladů pouze v marginální výši 400 Kč.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. K projednání návrhu, aby Ústavní soud konstatoval, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou v České republice ve smyslu čl. 23 Listiny znemožněny, Ústavní soud není příslušný. Obecné vyhlášení naplnění podmínek práva na odpor dle čl. 23 Listiny totiž nepatří mezi pravomoci Ústavního soudu, které jsou dány jednak čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy, jednak jeho dílčími oprávněními vázanými k jednotlivým typům řízení a specifikovanými v zákoně o Ústavním soudu. Realizace práva na odpor ostatně spočívá ve vzepření se veřejné moci. Nevyžaduje tudíž a z povahy věci ani nemůže vyžadovat, aby jakýkoli orgán veřejné moci nejdříve konstatoval, že pro realizaci práva dle čl. 23 Listiny jsou naplněny podmínky (blíže viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3304/18 ze dne 20. 11. 2018).
6. Ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze a ve vztahu k výroku II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Na uvedeném nic nemění, že stěžovatel stihl proti rozsudku obvodního soudu podat jiný opravný prostředek (odvolání), který byl ještě v průběhu lhůty k podání ústavní stížnosti a před jejím podáním jako nepřípustný odmítnut.
7. Ústavní soud neshledal důvody pro postup podle §39 zákona o Ústavním soudu, když stěžovatelem prezentované důvody se vesměs ani netýkají řízení, z něhož ústavní stížnost vzešla.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní stížnost mířící proti výroku II rozsudku obvodního soudu a proti usnesení městského soudu je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
10. Napadený výrok obvodního soudu se týká výhradně nákladů řízení, což je otázka v zásadě podústavní, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti ani řádně nevysvětluje, konkrétně z jakého důvodu uvedený výrok porušuje jeho ústavně zaručená práva. Samotná skutečnost, že výše přiznané náhrady je dle stěžovatele "marginální", pro derogaci napadeného výroku postačovat nemůže. Ze skutečnosti, že stěžovatel byl žalován jako advokát, také bez podrobnějšího rozvedení porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv neplyne. Lze tak pouze konstatovat, že obvodní soud napadený výrok odůvodnil a odkázal na zákonná a podzákonná ustanovení, podle nichž při rozhodování postupoval.
11. Jde-li o usnesení městského soudu, stěžovatel jeho závěr, že odvolání bylo v daném případě ze zákona nepřípustné, nijak konkrétněji nezpochybňuje a není tak zřejmé, v čem by důvody pro jeho požadované zrušení Ústavním soudem měly spočívat.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle §43 odst. 1 písm. d) a zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
Jan Filip v. r.
předseda senátu