ECLI:CZ:US:2022:4.US.2149.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2149/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Ing. Jindřicha Tomaštíka, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, sídlem Veselská 710, Uherský Ostroh, proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. října 2021 č. j. 58 Co 70/2021-454, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti LION CAR s. r. o., sídlem Třída Vítězství 852, Kunovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 10. 11. 2020 č. j. 212 C 82/2013-408 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal po vedlejší účastnici zaplacení 309 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici (výrok II.) a státu (výrok III.) náklady řízení.
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I.) a uložil stěžovateli nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.)
4. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 5. 2022 č. j. 23 Cdo 1038/2022-484 odmítl.
5. Proti rozsudku krajského soudu, a to výslovně proti části výroku I., jímž byly potvrzeny II. a III. výrok rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení, a výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení, podal stěžovatel ústavní stížnost.
6. Dříve než Ústavní soud posoudí opodstatněnost ústavní stížnosti, musí se nejprve zabývat splněním podmínek řízení před Ústavním soudem. Ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona a contrario. Přesto ústavní stížnost obsahuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.
7. Právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž může podléhat určitým omezením vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, přičemž podmínky a podrobnosti upravuje zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Tento způsob je obvykle stanoven v procesních předpisech a je v zásadě na zákonodárci, jaká konkrétní pravidla (lhůty, obsahové a formální náležitosti podání a další) pro přístup k soudům stanoví. Z hlediska ochrany základních práv a svobod je nezbytné, aby jednotlivé podmínky, za nichž je možné se soudní ochrany domáhat, sledovaly legitimní cíl a byly vůči tomuto cíli přiměřené [viz bod 27 odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; č. 460/2017 Sb.)].
8. V nyní posuzované věci stěžovatel podal dovolání proti rozsudku krajského soudu, přestože podle jednoznačného znění §238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), je dovolání ve zde namítaném rozsahu objektivně nepřípustné. Je-li dovoláním napaden výrok odvolacího soudu o nákladech řízení, nezbývá Nejvyššímu soudu s účinností ode dne 30. 9. 2017, než je v tomto rozsahu bez dalšího odmítnout.
9. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle §72 odst. 4 téhož zákona platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
10. Pro posouzení ústavní stížnosti je určující, že jelikož stěžovatel dovoláním zjevně (co se týče argumentace) napadl rozsudek krajského soudu ve věci samé, nemusel se Nejvyšší soud vzhledem ke znění zákona nákladovými výroky vůbec zabývat. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání v rozsahu nákladových výroků tudíž nezáviselo na jeho uvážení, nýbrž bylo ze zákona vyloučeno. V takovém případě se neuplatní zásada stanovená v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, nýbrž platí, že lhůta k podání ústavní stížnosti začíná běžet dnem následujícím po dni doručení rozsudku krajského soudu ze dne 21. 10. 2021, který je podle výše uvedeného nutno považovat za poslední procesní prostředek, jejž zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až po skončení dovolacího řízení, a to dne 8. 8. 2022. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu tak zjevně marně uplynula.
11. Pokud se stěžovatel cítil nákladovými výroky rozsudku krajského dotčen na svých základních právech (což Ústavní soud, přestože jde pouze o náklady řízení, výjimečně považuje za možné), měl se ústavní stížností včas obrátit na Ústavní soud. Stěžovatel tak však, ač zastoupen advokátem, neučinil. Podání dovolání, které občanský soudní řád částečně nepřipouští, tak bylo ve zde namítaném rozsahu procesním pochybením, které ve svém důsledku vedlo ke zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti.
12. V důsledku těchto závěrů je třeba ústavní stížnost posoudit jako opožděnou (shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2019 sp. zn. I. ÚS 3254/18, veřejně dostupné na internetu z https://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnost nelze tudíž posoudit z hlediska její opodstatněnosti, neboť lhůta k jejímu podání je lhůtou prekluzivní, jak plyne z §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
13. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.
soudce zpravodaj