ECLI:CZ:US:2022:4.US.2180.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2180/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele S. C., t. č. Vazební věznice Praha Ruzyně, zastoupeného Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. května 2022 sp. zn. 9 To 40/2022, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na zákonnost trestního stíhání podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor daní (dále jen "policejní orgán"), usnesením ze dne 27. 4. 2022 č. j. NCOZ-1120-976/TČ-2021-412301-H, zamítla stěžovatelovu žádost o zrušení zajištění konkretizovaných nemovitých věcí v kat. úz. Trněný Újezd u Zákolan a kat. úz. Koleč, jejichž vlastnicí je obchodní společnost X, jako náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti, neboť shledala žádost nedůvodnou a je nadále přesvědčena o opodstatněnosti zvoleného institutu zajištění.
3. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud napadeným usnesením zamítl s odůvodněním, že stěžovatel není osobou oprávněnou k jejímu podání (uvedená obchodní společnost je souběžně stíhanou právnickou osobou se stěžovatelem, je tudíž vyloučeno, aby stěžovatel činil v trestním řízení úkony jejím jménem), a proto usnesení policejního orgánu nemělo být vůbec vydáno.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel vytýká vrchnímu soudu, že usnesení policejního orgánu věcně nepřezkoumal, přestože zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nedává jakémukoliv orgánu činnému v trestním řízení možnost o stížnosti věcně nerozhodnout a zamítnout ji "jen tak". Nepřezkoumal-li soud stížnost po věcné stránce (bez ohledu, zda byla či nebyla podána oprávněnou osobou), postupoval v rozporu s §147 odst. 1 trestního řádu, který soudu ukládá povinnost přezkoumat i předcházející řízení. Rozhodnutí vrchního soudu je proto v hrubém rozporu se základními zásadami trestního práva, neboť je zřejmé, že vrchní soud nerespektoval zásadu zákonnosti a porušil povinnosti vyplývající z trestního řádu ohledně postupu při posuzování podané stížnosti.
5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel zpochybňuje důvodnost zajištění náhradní hodnoty a namítá, že hodnota jiných zadržených věcí (laboratorních přístrojů a hradlových polí) více než dvojnásobně převyšuje škodu vyčíslenou v podané obžalobě. Považuje za svévoli, když orgány činné v trestním řízení zajišťují jako náhradní hodnotu další majetky ve vlastnictví obviněných, což vrchní soud potvrdil dalšími rozhodnutími, proti kterým jsou podávány samostatné ústavní stížnosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody.
8. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal šest obsahově i argumentačně shodných ústavních stížností. Dvě z nich již Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 30. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 2179/22 a ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. III. ÚS 2175/2022 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) jako zjevně neopodstatněné. Tato usnesení se vypořádala se stěžovatelovou argumentací totožnou s argumentací obsaženou v nyní posuzované stížnosti (viz bod 7. až 10. usnesení sp. zn. III. ÚS 2179/22, ev. bod 8. až 12. usnesení sp. zn. III. ÚS 2175/22), tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12, ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15 aj.).
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2022
Josef Fiala v. r.
předseda senátu