ECLI:CZ:US:2022:4.US.2320.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2320/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky N. K., zastoupené Mgr. Barborou Lukšovou, advokátkou, sídlem Májová 1150/32, Cheb, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 24. června 2022 č. j. 1 KZV 97/2021-172, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 4 odst. 1, 2 a 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a z usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality Ústí nad Labem (dále jen "policejní orgán") ze dne 12. 5. 2022, kterým bylo rozhodnuto o prodeji osobního automobilu zn. Škoda Superb, se podávají následující skutečnosti. Dne 23. 11. 2021 rozhodl policejní orgán v trestní věci obviněného M. K., trestně stíhaného pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. b) a d) trestního zákoníku, zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zločinu krádeže podle §205 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, o zajištění motorového vozidla zn. Škoda Superb, neboť je předmětné vozidlo považováno za výnos z trestné činnosti obviněného, otce stěžovatelky. Proti usnesení o zajištění věci podala stěžovatelka, která je vlastníkem vozidla, stížnost, jež byla jako nedůvodná zamítnuta. V návaznosti na uvedené bylo dne 12. 5. 2022 policejním orgánem rozhodnuto podle §12 odst. 2 písm. b) ve spojení s §1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že zajištěné vozidlo bude prodáno, a to s odůvodněním, že motorová vozidla ztrácejí v průběhu času na hodnotě, čemuž nelze zabránit ani řádnou údržbou, která navíc přináší náklady. Nadto vlastník vozidla nepřijde o majetkovou hodnotu, neboť ta je toliko přeměněna na formu peněžních prostředků.
3. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, která byla v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodná zamítnuta podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka namítá, že stav řízení, resp. dokazování, se ve věci obviněného M. K. nikterak nezměnil, tudíž argumentace orgánů činných v trestním řízení o tom, že trvá podezření ze stíhané trestné činnosti, není podloženo konkrétními listinami v policejním spise. Nadto vyšetřování trvá již 9 měsíců, což nenaplňuje požadavky na rychlost trestního řízení. Stěžovatelka uzavírá, že nevyplývá-li vyšší míra pravděpodobnosti spáchání trestné činnosti z dosavadního dokazování, není možno přistoupit k prodeji zajištěných věcí.
5. Stěžovatelka dále uvádí, že bez souhlasu vlastníka lze rozhodnout o prodeji zajištěné věci pouze tehdy, lze-li předpokládat že věc podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě, příp. bude ztrácet na tržní hodnotě. Stěžovatelka se domnívá, že v její věci nejsou splněna uvedená zákonná kritéria prodeje osobního automobilu, neboť předmětné motorové vozidlo aktuálně neztrácí na hodnotě, nýbrž v důsledku objektivních okolností naopak na hodnotě získává.
6. Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a postrádající legitimní odůvodnění.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud před samotným přezkumem opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil k posouzení splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastna řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu.
8. Ústavní stížnost však není přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z výše uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
9. Stěžovatelka brojí proti usnesení krajského státního zastupitelství. Netvrdí však, a ani neprokázala, že by před podáním ústavní stížnosti podala podnět k výkonu tzv. vnějšího dohledu podle §12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), či k výkonu tzv. vnitřního dohledu podle §12e zákona o státním zastupitelství. Jak přitom vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu, podnět k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství je obecně přijímán jako účinný procesní prostředek, který zákon k ochraně práv jednotlivcům přiznává ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1823/18 ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 2742/19 ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 2110/19 ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2526/19 ze dne 22. 8. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1806/19 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. III. ÚS 2087/19 ze dne 11. 7. 2019, bod 6 odůvodnění a sp. zn. IV. ÚS 1741/19 ze dne 28. 6. 2019, bod 9 odůvodnění, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz).
10. Na základě výše uvedeného považuje Ústavní soud ústavní stížnost za předčasnou, a proto ji mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2022
JUDr. Radovan Suchánek, v. r.
soudce zpravodaj