ECLI:CZ:US:2022:4.US.2416.22.1
sp. zn. IV. ÚS 2416/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti obchodní společnosti Angelia Invest, s.r.o., sídlem Jateční 1531/31, Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Janem Pořízkem, advokátem, sídlem Kováků 554/24, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2022 č. j. 30 Cdo 885/2022-329, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 8. 2022, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejího základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 4 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení náhrady škody ve výši 1 835 100,30 Kč s příslušenstvím a náhrady nemajetkové újmy ve výši 287 542 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem (průtahy) v řízení vedeném u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 51 Cm 196/2006. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 4. 2021 č. j. 19 C 25/2020-261 byl nárok na náhradu škody vyloučen k samostatnému projednání, přičemž předmětem řízení zůstal pouze nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 287 542 Kč s příslušenstvím.
3. Rozsudkem obvodního soudu ze dne 11. 5. 2021 č. j. 19 C 25/2020-269 byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 143 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10. 2. 2020 do zaplacení (výrok I). Co do částky ve výši 143 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10. 2. 2020 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II). Vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení (výrok III). Městský soud rozsudkem ze dne 8. 12. 2021 č. j. 28 Co 284/2021-312 potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2022 č. j. 30 Cdo 885/2022-329 zrušil rozsudek městského soudu ve výroku I v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok rozsudku obvodního soudu, kterým byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 143 850 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 10. 2. 2020 do zaplacení, a v navazujícím nákladovém výroku, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu dovolání vedlejší účastnice odmítl (výrok II).
5. Stěžovatelka ve stručnosti namítá, že se Nejvyšší soud nijak nevypořádal s jejím vyjádřením k dovolání, resp. s argumentací v něm uvedenou, a že nepravdivě uvedl, že se stěžovatelka k dovolání dokonce vůbec nevyjádřila.
6. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou splněny předpoklady jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené předpoklady je třeba posoudit u každého výroku napadeného rozsudku Nejvyššího soudu samostatně.
7. Výrokem I. napadeného rozsudku bylo rozhodnuto o částečném zrušení rozsudku městského soudu. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Kasační rozsudek dovolacího soudu takovýmto konečným rozhodnutím není [v posuzované věci se neuplatní ani výjimka uvedená v nálezu ze dne 18. 9. 2012 sp. zn. II. ÚS 2371/11 (N 159/66 SbNU 373); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], řízení před obecnými soudy dále pokračuje a prostor pro případný přezkum v řízení před Ústavním soudem bude dán až po případném vyčerpání všech zákonných procesních prostředků k ochraně práva. Ústavní stížnost je proto v rozsahu, v němž směřuje proti výroku I. napadeného rozsudku, nepřípustná.
8. Výrokem II. napadeného rozsudku bylo odmítnuto dovolání vedlejší účastnice. Je zřejmé, že touto částí napadeného rozsudku nemohlo dojít k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky (nešlo o jí uplatněný mimořádný opravný prostředek), a tudíž v tomto rozsahu byla její ústavní stížnost podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou (blíže např. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3026/20, bod 43).
9. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud o odmítnutí ústavní stížnosti, a to zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a zčásti podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele.
10. Ústavní soud závěrem dodává, že advokát, který podal ústavní stížnost jménem stěžovatelky, doložil její zastupování plnou mocí vystavenou ještě před vydáním napadeného rozsudku, pročež tato plná moc nesplňuje požadavky podle §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu [srov. usnesení ze dne 22. 10. 2001 sp. zn. III. ÚS 403/01 (U 39/24 SbNU 557)]. Ústavní soud jej ale nevyzýval k doplnění řádné plné moci, neboť by to nic nezměnilo na tom, že ústavní stížnost by byla odmítnuta z jiného důvodu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
Pavel Rychetský, v. r.
soudce zpravodaj