Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 20.09.2022, sp. zn. Pl. ÚS 19/22 [ usnesení / ŠIMÍČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2022:Pl.US.19.22.1
sp. zn. Pl. ÚS 19/22UsneseníÚstavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a ze soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala a Davida Uhlíře*) o tom, zda je soudce Vojtěch Šimíček vyloučen z projednání a rozhodování ústavní stížnosti Jiřího Benče, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2022 č. j. 18 Co 29/2022-165, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:_______________________*) ve znění opravného usnesení ze dne 9. 11. 2022Soudce Vojtěch Šimíček není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/22.Odůvodnění:I.Shrnutí okolností významných pro rozhodnutí o tom, zda je soudce vyloučen1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. 6. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel se žalobou proti vedlejší účastnici domáhal, aby jí byla uložena povinnost omluvit se mu za porušení jeho práva na ochranu soukromí zaručeného v čl. 7 a 10Listiny, k němuž mělo dojít tím, že byla plošně zveřejněna oznámení, která podal jako funkcionář místní samosprávy - neuvolněný starosta obce podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Protiprávnost zveřejnění těchto oznámení měla být shledána nálezem ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) [všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Kromě toho stěžovatel požadoval zadostiučinění ve výši 30 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 11. 2021 č. j. 46 C 204/2020-117, jenž byl potvrzen napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2022 č. j. 18 Co 29/2022-165, byla žaloba stěžovatele ve vztahu k oběma uplatněným nárokům zamítnuta.3. Usnesením ze dne 29. 6. 2022 sp. zn. III. ÚS 1469/22 rozhodl III. senát Ústavního soudu o postoupení věci k projednání a rozhodnutí plénu. Učinil tak podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14, o atrahování působnosti, kterým si plénum Ústavního soudu podle §11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyhradilo rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci. Důvod takovéhoto postoupení věci, jež byla jako soudci zpravodaji přidělena soudci Vojtěchu Šimíčkovi, spočíval v tom, že v ní jde o výklad účinků nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a stejná právní otázka, která má význam pro rozhodnutí této věci, je činěna spornou i ve více než 20 dalších ústavních stížnostech, které jsou obdobné svým obsahem, byly však podány jinými stěžovateli, byť zastoupenými stejnou advokátkou. O těchto ústavních stížnostech budou rozhodovat různé senáty Ústavního soudu a mohla by tak být přijímána odlišná rozhodnutí.4. Podáním ze dne 15. 7. 2022 vzal stěžovatel ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. Pl. ÚS 19/22 zpět. 5. Dne 21. 7. 2022 byla v jedné z těchto obdobných věcí, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1759/22, uplatněna stěžovatelem Josefem Bendou námitka podjatosti směřující vůči soudci Vojtěchu Šimíčkovi s návrhem, aby byl vyloučen z projednání a rozhodování uvedené věci. Důvod vyloučení měl spočívat ve vyjádření JUDr. Jiřího Kaprase, ředitele Odboru střetu zájmů a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti (dále jen "ministerstvo"), které bylo zaznamenáno v zápise vypracovaném Sdružením místních samospráv České republiky, z. s. (dále jen "Sdružení místních samospráv") z jednání, které se konalo na ministerstvu dne 4. 3. 2021 k tématu střetu zájmů. Vyjádření se mělo týkat nálezu sp. zn. Pl. ÚS 37/18 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020 č. j. 9 As 173/2020-32 (č. 4093/2020 Sb. NSS) a bylo zaznamenáno těmito slovy: "Řed. Kapras - pro MSP bylo rozhodnutí NSS překvapivé, registr nebyl uzavřen v souladu s odloženou vykonatelností nálezu ÚS, věc byla konzultována na Nejvyšším soudě a se zpravodajem nálezu ÚS.". Zápis je datován dne 5. 3. 2021 a byl vyhotoven a podepsán Editou Nezvalovou, bez označení její funkce ve Sdružení místních samospráv.6. Dále tento jiný stěžovatel uvedl, že předmětné jednání bylo vedeno k nápravě porušování ústavně zaručených práv představitelů obcí a měst s ministerstvem. Nepromítnutí nálezu Ústavního soudu do administrativních procedur ministerstva bylo organizacemi sdružujícími samosprávy řešeno a bylo namítáno dlouhodobé porušování práv dotčených veřejných funkcionářů, kteří byli zklamáni, že po březnu 2020 ministerstvo nepřijalo žádné opatření k zamezení porušování jejich práv a fakticky postupovalo tak, jakoby žádný nález přijat nebyl. Ministerstvo argumentovalo výše uvedeným stanoviskem o překvapivosti judikatury Nejvyššího správního soudu a konzultacemi na Nejvyšším správním soudu a se zpravodajem nálezu Ústavního soudu. Soudcem zpravodajem ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 37/18 byl právě soudce Vojtěch Šimíček. Zjištěná informace o konzultacích měla založit objektivní pochybnost o nestrannosti soudce, neboť otázka (ne)provedení adekvátních opatření při provozu Centrálního registru oznámení ministerstvem je jednou z klíčových otázek této právní věci. Absence náležité reakce na nález Ústavního soudu vedla řadu komunálních politiků k podání předžalobních výzev a následných žalob u soudu. Uvedený stěžovatel neměl žádné možnosti jak reagovat na informace o jednání ministerstva mimo struktury jeho úřadu, nebyly mu známy bližší okolnosti jednání ani povaha uvedené "konzultace", považuje však za zřejmé, že byly ministerstvem, byť neformálně, zajišťovány.7. K námitce podjatosti ve věci sp. zn. III. ÚS 1759/22 se vyjádřil soudce Vojtěch Šimíček tak, že námitku považuje za zcela nepodloženou. JUDr. Jiřího Kaprase nezná, nikdy v životě se s ním nepotkal a nekomunikoval s ním v žádné podobě. O dané problematice nemluvil ani s nikým z ministerstva a necítí se být podjatým. 8. Usnesením ze dne 26. 7. 2022 sp. zn. III. ÚS 1759/22 rozhodl IV. senát Ústavního soudu, že soudce Vojtěch Šimíček je vyloučen z projednání a rozhodování uvedené věci. Podle IV. senátu informace poskytnutá na oficiálním jednání představitelů ministerstva se zástupci Sdružení místních samospráv o konzultaci věci se soudcem zpravodajem ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a zveřejněná v zápise z tohoto jednání je způsobilá vyvolat objektivně pochybnost o jeho podjatosti. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit soudcův pocit, že se necítí být podjatým. Při vyloučení soudců podle §36 a násl. zákona o Ústavním soudu nejde o to, zda se soudce "cítí" více či méně nebo se naopak částečně či vůbec "necítí" podjatým. Podstatné je, zda se zřetelem na jeho poměr ke konkrétní právní věci napadlé u Ústavního soudu, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze (objektivně) pochybovat o jeho nepodjatosti. 9. Ze stejných důvodů IV. senát rozhodl o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednání a rozhodování dalších tří obdobných věcí, a to usnesením ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 1869/22, usnesením ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 1906/22 a usnesením ze dne 15. 8. 2022 sp. zn. III. ÚS 1918/22. V každém z nich uvedl, že pro rozhodnutí o vyloučení soudce z výše uvedeného důvodu není rozhodné, jaké byly konkrétní okolnosti jednání dne 4. 3. 2021 a vzniku zápisu z něj a ani není úkolem Ústavního soudu, aby si za účelem tohoto rozhodnutí tyto okolnosti zjišťoval. Určující je, jak se ve světle těchto informací může jevit účast soudce Vojtěcha Šimíčka na projednávání a rozhodování těchto věcí účastníkům řízení i nejširší veřejnosti.II.Vyjádření soudce Ústavního soudu10. Soudce Vojtěch Šimíček učinil dne 2. 8. 2022 prohlášení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22, kterým reagoval na usnesení sp. zn. III. ÚS 1759/22 o jeho vyloučení. Podle jeho názoru by ještě předtím, než bude rozhodnuto o případném zastavení řízení z důvodu zpětvzetí ústavní stížnosti, Ústavní soud měl posoudit, zda není podjatý. Nedává totiž smysl, aby se jako soudce podílel na rozhodování identické právní věci, ve které byl vyloučen pro podjatost. K námitce podjatosti, jež byla učiněna ve věci sp. zn. III. ÚS 1759/22, zopakoval, že JUDr. Jiřího Kaprase nezná, nikdy v životě se s ním nepotkal a nekomunikoval s ním v žádné podobě (mailem, telefonicky atp.). O dané problematice nemluvil ani s nikým jiným z ministerstva. Podjatým se proto být necítí, jelikož nemá žádný poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům ani jejich zástupcům. Zápis z jednání, ve kterém se shora citovaná věta objevuje, je sepsán na hlavičkovém papíře Sdružení místních samospráv, zapsala jej Edita Nezvalová, přičemž z ničeho není patrno, o koho jde a zda tato osoba byla předmětného jednání vůbec účastna. Tento zápis není potvrzen či ověřen žádným účastníkem jednání. Z tohoto důvodu považoval za žádoucí přinejmenším ověřit, 1) zda se dané jednání uskutečnilo, 2) zda předmětnou větu JUDr. Jiří Kapras vyslovil, 3) jak byla tato věta míněna, 4) kdo byl údajným "zpravodajem nálezu ÚS" a 5) jakým způsobem mělo k dané konzultaci dojít. Bez získání alespoň těchto informací považuje své vyloučení z rozhodování této věci za zcela absurdní.III.Vyjádření Ministerstva spravedlnosti11. Předseda Ústavního soudu za účelem přípravy návrhu rozhodnutí požádal ministerstvo, aby se vyjádřilo k okolnostem jednání, z něhož byl pořízen předmětný zápis, případně poskytlo vlastní zápis z tohoto jednání. Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Blažek, Ph.D., ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2022 potvrdil na základě informací od účastníků jednání, že se jednání mezi zástupci ministerstva a Sdružení místních samospráv dne 4. 3. 2021 uskutečnilo a že se jej JUDr. Jiří Kapras z titulu své funkce zúčastnil. Na zmiňovaném jednání posledně jmenovaný neuváděl, že by předmětnou záležitost se soudcem Vojtěchem Šimíčkem konzultoval nebo se chystal konzultovat. Ministr spravedlnosti také ujistil, že ministerstvo prostřednictvím žádného ze svých zaměstnanců v této záležitosti s uvedeným soudcem v žádné době a žádnými prostředky nekomunikovalo. Zápis z jednání konaného dne 4. 3. 2021 neměl žádný z účastníků jednání za ministerstvo k dispozici až do jeho doručení spolu se žádostí o vyjádření, ani se k němu nemohl vyjádřit. Měli-li by takovou možnost, podle sdělení jeho spolupracovníků by uváděná citace JUDr. Jiřího Kaprase byla sporována, společně s požadavkem na odpovídající úpravu zápisu. IV.Dodatečné vyjádření Sdružení místních samospráv České republiky, z. s.12. Dne 8. 8. 2022 byl Ústavnímu soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 1869/22, sp. zn. III. ÚS 1906/22 a sp. zn. III. ÚS 1918/22 doručeno doplnění námitky podjatosti, jehož součástí byl dopis Sdružení místních samospráv z téhož dne, adresovaný právní zástupkyni stěžovatele, o jednáních s ministerstvem. V něm je kromě informace o aktivitách tohoto sdružení, které se týkají tématu úpravy pravidel o střetu zájmů, reagováno také na okolnosti zápisu z jednání mezi zástupci ministerstva a Sdružení místních samospráv konaného dne 4. 3. 2021. Zápis vyhotovila dne 5. 3. pracovnice Sdružení místních samospráv Edita Nezvalová, organizační manažerka, která zápisy z jednání vyhotovuje pravidelně. Jde o jednu z náplní její činnosti. Jednání se uskutečnilo v době covidových restrikcí osobní formou na ministerstvu, kdy se ho z tohoto důvodu mohl účastnit jen omezený počet účastníků. Podle praxe Sdružení místních samospráv se v zápise vždy uvádí seznam hlavních účastníků jednání. Záznam byl pořízen z osobních poznámek zástupců Sdružení místních samospráv. Jinými podrobnostmi k uvedenému jednání Sdružení místních samospráv nedisponuje. V.Sdělení stěžovatele13. Na postup spočívající ve vyžádání si vyjádření ministerstva reagoval stěžovatel podáním ze dne 11. 9. 2022. V něm zdůraznil, že ústavní stížnost vzal zpět, pročež mělo být rozhodnuto o zastavení řízení. Žádné jiné rozhodnutí nepřichází v úvahu. Další procesní vývoj ve věci proto stěžovatel považuje za překvapivý. Sám totiž námitku podjatosti soudce Vojtěcha Šimíčka v této věci neuplatnil. Prohlášení o své podjatosti podle §37 odst. 2zákona o Ústavním soudu neučinil ani uvedený soudce. Stěžovatel nerozumí důvodům, pro které předseda Ústavního soudu, který není soudcem zpravodajem podané ústavní stížnosti, žádá ministra spravedlnosti, který stojí v čele vedlejší účastnice, o vyjádření v otázce podjatosti, když takovou námitku stěžovatel nevznesl. Pro takovýto procesní postup předsedy Ústavního soudu v tomto řízení neposkytuje zákon o Ústavním soudu žádnou oporu. Je absurdní, že vedlejší účastnice se k přípisu Ústavního soudu velmi obsáhle vyjádřila, ačkoli stěžovatel žádnou polemiku ohledně námitky podjatosti kohokoli nevede. Jde navíc o vyjádření v řízení zainteresované strany, nadto ministra, který se daného jednání ani 4. 3. 2021 neúčastnil. Není proto zřejmé, jakou vypovídací hodnotu jeho vyjádření má. Stěžovatel však odmítá vést s vyjádřením ministra spravedlnosti meritorní polemiku. Uvedené okolnosti nevzbuzují ve stěžovateli důvěru, že "jde stále o jeho právní věc", která je nadále předmětem řízení. Naopak tento další procesní postup dva měsíce od zpětvzetí jeho návrhu nemůže nevyvolat dojem účelovosti.VI.Podmínky pro rozhodování o vyloučení soudce Ústavního soudu14. Z prohlášení soudce Vojtěcha Šimíčka vyplývá, že sám sice neshledává důvod svého vyloučení podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu, vzhledem k usnesení sp. zn. III. ÚS 1759/22, kterým bylo rozhodnuto o jeho vyloučení v jiné obdobné věci, by plénum nicméně mělo posoudit, zda takovýto důvod není dán. 15. Podle §37 odst. 2zákona o Ústavním soudu soudce Ústavního soudu může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Uvedené prohlášení zakládá povinnost pléna nebo příslušného senátu rozhodnout podle §38 odst. 1zákona o Ústavním soudu o tom, zda soudce Ústavního soudu je nebo není vyloučen z projednání a rozhodování věci. Ustanovení §37 odst. 2zákona o Ústavním soudu ovšem nevylučuje takovéto rozhodování i za situace, kdy soudce Ústavního soudu prohlásí, že podle jeho názoru jsou dány okolnosti, které mohou založit důvod jeho vyloučení podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu, ačkoli sám se podjatým být necítí. Oprávnění učinit takovéto prohlášení lze dovodit přímo z posledně uvedeného ustanovení, které za důvod vyloučení stanoví již existenci okolností opodstatňujících legitimní pochybnost o nepodjatosti. Odlišný výklad by znamenal, že o vyloučení soudce Ústavního soudu by k jeho prohlášení mohlo být rozhodováno výlučně za situace, kdy je sám subjektivně přesvědčen o své podjatosti. Takto úzké pojetí by však neodpovídalo povinnosti soudce Ústavního soudu dbát o to, aby jeho jednání neohrožovalo důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu, jejíž součástí je i povinnost tohoto soudce prohlásit, že u něj může být dán důvod vyloučení podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu, má-li vědomost o okolnosti opodstatňující legitimní pochybnost o jeho nepodjatosti. Takovéto prohlášení umožní plénu nebo příslušnému senátu základ této pochybnosti objektivizovat směrem k jejímu potvrzení nebo vyvrácení. 16. Uvedený výklad odpovídá ustálené rozhodovací praxi Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 30. 5. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 18/06, usnesení ze dne 14. 10. 2010 sp. zn. II. ÚS 2098/10, usnesení ze dne 15. 2. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 52/10, usnesení ze dne 13. 2. 2013 sp. zn. II. ÚS 294/13, usnesení ze dne 25. 7. 2013 sp. zn. III. ÚS 1033/13, usnesení ze dne 24. 1. 2017 sp. zn. IV. ÚS 107/17). 17. Nic proto nebránilo tomu, aby Ústavní soud rozhodl o tom, zda soudce Vojtěch Šimíček je nebo není vyloučen z projednání a rozhodování věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22. 18. Ústavní soud nakonec v návaznosti na sdělení stěžovatele konstatuje, že má-li být k prohlášení účastníka řízení nebo soudce Ústavního soudu rozhodnuto o vyloučení soudce zpravodaje, pak tento z povahy věci nemůže činit procesní úkony za účelem přípravy takovéhoto rozhodnutí, včetně zajištění případných dalších podkladů nezbytných pro posouzení důvodů vyloučení soudce. Zákon o Ústavním soudu nicméně nestanoví, který jiný soudce tyto procesní úkony provede, což platí jak pro rozhodování pléna, tak pro rozhodování jiného senátu podle §38 odst. 1 tohoto zákona. Určení tohoto soudce zůstává ponecháno úvaze pléna nebo jiného senátu (nejde o určení nového soudce zpravodaje). V posuzované věci si proto předseda Ústavního soudu vyžádal vyjádření ministerstva a připravil návrh rozhodnutí se souhlasem pléna, který vyplynul z jeho neveřejné porady.VII.Posouzení, zda je soudce Ústavního soudu vyloučen19. Pokud jde o možný důvod vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka, Ústavní soud posuzoval, zda u něj s ohledem na obsah zápisu vypracovaného Sdružením místních samospráv z jednání na ministerstvu dne 4. 3. 2021 k tématu střetu zájmů není dán "poměr k věci", který by zakládal pochybnost o jeho nepodjatosti ve smyslu §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu.20. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že rozhodování o tom, zda soudce je nebo není vyloučen z projednání a rozhodování věci, se vždy dotýká základního práva účastníka řízení na zákonného soudce zaručeného v čl. 38 odst. 1Listiny, jakož i základního práva na projednání věci nestranným soudem zaručeného v čl. 6 odst. 1Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zákonným soudcem není soudce Ústavního soudu, u něhož je dán důvod vyloučení podle §36 odst. 1 a 2zákona o Ústavním soudu. K porušení práva na zákonného soudce může dojít také tím, že byl z rozhodování vyloučen soudce, u něhož zákonný důvod vyloučení dán nebyl. 21. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým nikoli nezaujatým vztahem k věci disponuje [nález ze dne 31. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255)].22. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ani pouze ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z hmotněprávního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou [nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11)].23. Tato východiska jsou součástí ustálené rozhodovací praxe nejen Ústavního soudu [z nedávné doby např. nález ze dne 4. 8. 2020 sp. zn. I. ÚS 629/20], ale také Evropského soudu pro lidská práva, který posuzuje nestrannost soudce ze subjektivního i objektivního hlediska. Při subjektivním hledisku je třeba vzít v úvahu osobní přesvědčení a chování konkrétního soudce, tedy zda měl jakýkoli osobní předsudek či zaujetí v dané věci. Při objektivním hledisku musí být mezi jinými aspekty zohledněno, zda osoba soudce poskytuje dostatečné záruky pro vyloučení jakékoli legitimní pochybnosti ve vztahu k jeho nestrannosti (např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 10. 1982 ve věci stížnosti č. 8692/79 Piersack proti Belgii, bod 30; rozsudek ze dne 25. 6. 1992 ve věci stížnosti č. 13778/88 Thorgeir Thorgeirson proti Islandu, bod 49; rozsudek ze dne 15. 12. 2005 ve věci stížnosti č. 73797/01 Kyprianou proti Kypru, bod 118). K tomu, aby byly založeny legitimní pochybnosti o podjatosti soudce, musí existovat racionálně opodstatněná obava, že soudce není nestranný. 24. Jde-li o subjektivní hledisko, nestrannost soudce je presumována, dokud není prokázán opak, přičemž mezi relevantními faktory posouzení může kromě jiného být skutečnost, že se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho advokátovi) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů. Posouzení objektivního hlediska se naopak týká zejména hierarchických a jiných vazeb mezi soudcem a ostatními subjekty řízení. Rozhodné přitom je, zda lze obavy osoby považovat za objektivně odůvodněné a v každém individuálním případě je třeba rozhodnout, zda vztah, o který jde, má takovou povahu a intenzitu, že by mohl nasvědčovat nedostatku nestrannosti na straně soudu (v podrobnostech lze odkázat na shrnutí těchto východisek např. v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2009 ve věci stížnosti č. 17056/06 Micallef proti Maltě, body 93 až 99, nebo rozsudku ze dne 23. 4. 2015 ve věci stížnosti č. 29369/10 Morice proti Francii, body 73 až 78).25. Ústavní soud shrnuje, že zápis vypracovaný Sdružením místních samospráv zaznamenává údajné vyjádření JUDr. Jiřího Kaprase, že "pro MSP bylo rozhodnutí NSS překvapivé, registr nebyl uzavřen v souladu s odloženou vykonatelností nálezu ÚS, věc byla konzultována na Nejvyšším soudě a se zpravodajem nálezu ÚS". Tímto vyjádřením bylo reagováno na otázku dalšího postupu ministerstva po rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 173/2020-32. Zároveň se z něj ale nepodávají žádné konkrétní údaje o tom, kdy a jakou formou mělo ke konzultaci "se zpravodajem nálezu ÚS" dojít, ani co konkrétně mělo být jejím obsahem. Výslovně se v něm nezmiňuje ani soudce Vojtěch Šimíček. Z dodatečného vyjádření Sdružení místních samospráv, které bylo zasláno Ústavnímu soudu ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1869/22, sp. zn. III. ÚS 1906/22 a sp. zn. III. ÚS 1918/22 vyplývá, že uvedený zápis byl sepsán organizační manažerkou Sdružení místních samospráv z osobních poznámek zástupců tohoto sdružení, kteří se zúčastnili předmětného jednání. Soudce Vojtěch Šimíček ve svém vyjádření popřel, že by se v minulosti potkal s JUDr. Jiřím Kaprasem a že by s ním nebo jiným zaměstnancem ministerstva komunikoval o tématu střetu zájmů. 26. Na základě uvedených skutečností nelze učinit závěr o tom, zda a v jaké podobě se uskutečnila předmětná konzultace a kdo přesně se jí měl účastnit. Není prokázáno, že se takovéto konzultace zúčastnil soudce Vojtěch Šimíček. Stejně tak nelze konstatovat, že by v zápisu zaznamenané vyjádření na jednání zástupců ministerstva se Sdružením místních samospráv ze strany JUDr. Jiřího Kaprase nezaznělo. Při posouzení případného důvodu vyloučení (pochybnosti o nepodjatosti) ale nakonec postačí vyjít z obsahu toho, co mělo zaznít. Ze zápisu lze totiž dovodit pouze to, že nejpozději v březnu 2021, tedy poté, co již byl vyhlášen nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 173/2020-32, mohlo dojít k tomu, že se "zpravodaj nálezu ÚS" při blíže nespecifikované příležitosti nějakým způsobem vyjádřil před zástupci ministerstva k již vyhlášenému nálezu. Zákon o Ústavním soudu nicméně nezakazuje soudci Ústavního soudu komentovat a vysvětlovat již přijaté rozhodnutí (včetně v zápisu zmíněného odkladu vykonatelnosti). Takovýto zákaz nevyplývá z povinnosti mlčenlivosti soudce Ústavního soudu podle §5, ani z §36 odst. 2 a 3zákona o Ústavním soudu, jež jako důvod vyloučení soudce Ústavního soudu stanoví, že byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Soudce Ústavního soudu nesmí radit účastníkům řízení v konkrétní věci, o níž je nebo by mohlo být vedeno řízení před Ústavním soudem, takové jednání však podle zápisu vypracovaného Sdružením místních samospráv nikdo netvrdil. K žádné konzultaci týkající se konkrétních věcí ani dojít nemohlo, neboť tou dobou žádné obdobné ústavní stížnosti podány nebyly. 27. Nebylo-li v zápisu vypracovaném Sdružením místních samospráv tvrzeno žádné jednání, kterým by soudce Ústavního soudu porušil některou ze svých povinností, pak nemůže být dán ani důvod vyloučení tohoto soudce podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu. Tento závěr činí Ústavní soud s vědomím, že v usneseních sp. zn. III. ÚS 1759/22, sp. zn. III. ÚS 1869/22, sp. zn. III. ÚS 1906/22 a sp. zn. III. ÚS 1918/22 dospěl IV. senát k odlišnému právnímu hodnocení. 28. Nad rámec výše uvedeného konkrétního závěru o neexistenci důvodu pro vyloučení soudce podle §36 odst. 1zákona o Ústavním soudu je vhodné uvést, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci je významným zásahem do celého soudního řízení. Ústavní záruky nezávislosti a nestrannosti soudce chrání nejen procesní práva účastníků řízení, ale i soudce samotného. Nelze přisvědčit mechanické aplikaci právní úpravy o vyloučení soudce, tedy že by samotné tvrzení o údajné podjatosti, které nemá oporu v objektivních skutečnostech nebo ve vyjádření soudce, mohlo být bez dalšího považováno za důvod pro vyloučení soudce. Vzhledem ke kogentně stanovenému počtu soudců Ústavního soudu, které nelze neomezeně substituovat, a vzhledem k vysokým nárokům na jejich osobní a mravní integritu, vtěleným do ústavního procesu jejich jmenování, musí být vyloučení soudce Ústavního soudu podmíněno skutečně relevantním a intenzivním poměrem k věci nebo k účastníkům řízení. Opačný přístup, tedy vyloučení soudce jen na základě tvrzeného jednání, bez důvěry k vyjádření soudce a bez opory v objektivní realitě, by bylo projevem libovůle. To by ve svém důsledku poškodilo nejen dotčeného soudce, ale i důvěru v nestranné a nezávislé rozhodování Ústavního soudu. VIII.Závěr29. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud v plénu podle §38 odst. 1zákona o Ústavním soudu tak, že soudce Vojtěch Šimíček není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 19/22.Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.V Brně dne 20. září 2022Pavel Rychetský, v. r.předseda Ústavního soudu
Odlišné stanovisko soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka k usnesení sp. zn. Pl. ÚS 19/22Nesouhlasíme s výrokem ani s odůvodněním usnesení, pročež k němu zaujímáme podle §22 zákona o Ústavním soudu toto odlišné stanovisko: 1. Předně máme za to, že nebyl dán žádný věcný důvod, aby plénum Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22 dnes rozhodovalo o vyloučení soudce Vojtěcha Šimíčka z projednávání a rozhodování této věci. Vzal-li totiž stěžovatel dne 15. 7. 2022 ústavní stížnost zpět - aniž by podle §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu prohlásil, že soudce Šimíčka odmítá, a aniž by tento soudce podle §37 odst. 2 téhož zákona prohlásil, že se ve věci cítí být podjatý - nezbývalo Ústavnímu soudu než bez dalšího rozhodnout o zastavení řízení (§77 zákona o Ústavním soudu). Namísto toho se plénum zabývalo přípisem tohoto soudce sepsaným po onom zpětvzetí ústavní stížnosti, v němž v reakci na usnesení, kterým byl vyloučen z projednávání a rozhodování v jiné věci (sp. zn. III. ÚS 1759/22), k věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22 prohlásil, že se podjatým "být necítí" (bod 10). 2. Plénum zde tudíž přistoupilo na to, aby se z podnětu zmíněného soudce stalo na pozadí rozhodování o zastavení řízení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22 jakýmsi "odvolacím" orgánem proti čtyřem usnesením IV. senátu, jimiž byl v jiných - věcně obdobných - případech tento soudce vyloučen z rozhodování. Při nedostatku procesního podkladu i věcného smyslu rozhodování o vyloučení soudce Šimíčka ve věci sp. zn. Pl. ÚS 19/22 se tak klade otázka, k čemu takové rozhodování o (ne)vyloučení z rozhodování o ryze procesní záležitosti (zastavení řízení) slouží. Zřejmě jedinou logickou odpovědí je, že jeho účelem je zavázat IV. senát pro futuro, aby při rozhodování o vyloučení soudce Šimíčka na základě prohlášení stěžovatelů podle §37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu o jeho odmítnutí ve věcech sp. zn. III. ÚS 1908/22, sp. zn. III. ÚS 1909/22, sp. zn. III. ÚS 1922/22, sp. zn. III. ÚS 2092/22, sp. zn. III. ÚS 2126/22, sp. zn. III. ÚS 2128/22, sp. zn. III. ÚS 2141/22, sp. zn. III. ÚS 2300/22, sp. zn. III. ÚS 2386/22 a sp. zn. III. ÚS 2408/22, z rozhodování vyloučen nebyl. K tomu ovšem dnešní usnesení pléna způsobilé není, již proto, že senát při posuzování prohlášení účastníka řízení, že některého ze soudců odmítá, samostatně hodnotí skutkový i právní stav věci ke dni jeho rozhodování a jiné - byť i plenární - usnesení jej nijak nezavazuje. 3. Dnešní usnesení, jehož přijetím se plénum odhodlalo de facto ingerovat do rozhodovací činnosti IV. senátu, je přitom založeno na takovém způsobu skutkového a právního hodnocení rozhodných okolností (dovozovaných z prohlášení stěžovatelů učiněných v jiných věcech), s nímž se nemůžeme ztotožnit.4. Rozhodl-li se předseda Ústavního soudu uskutečňovat procesní úkony, tj. vyžádat vyjádření Ministerstva spravedlnosti (jež současně v řízení vystupuje za Českou republiku jako vedlejší účastnici!) a připravit návrh rozhodnutí o nevyloučení soudce - to vše prý "se souhlasem pléna" (bod 18), které však o tomto postupu vůbec nehlasovalo - opominul vyzvat k vyjádření jak stěžovatele (ten reagoval až sua sponte na vyžádání vyjádření ministerstva), tak především osoby, které se inkriminovaného jednání zúčastnily nebo by mohly poskytnout jiné relevantní informace k věci. Okruh těchto osob je přitom znám a některé z nich jsou zmiňovány i v dnešním usnesení pléna. Namísto toho se většina pléna spokojila jen s obdrženým vyjádřením ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který v době konání jednání mezi zástupci Ministerstva spravedlnosti a Sdružením místních samospráv České republiky, z. s., ministrem nebyl ani na tomto ministerstvu nezastával žádnou jinou funkci, předmětného jednání se nezúčastnil a své vyjádření založil jen "na základě informací od účastníků jednání" (sc. patrně jen účastníků za ministerstvo). Věrohodnost vyjádření ministra přitom zpochybňuje, že již dříve obdržel Ústavní soud přípis náměstka ministra spravedlnosti Michala Fraňka, jímž reaguje na usnesení sp. zn. III. ÚS 1759/22 doslovně stejnými formulacemi, jež jsou obsaženy v onom pozdějším vyjádření ministra. Ústní jednání, na němž by příslušné osoby mohly vypovídat, a mohly být zjištěny i další rozhodné okolnosti, nařízeno nebylo. Ostatně skutečnost, že se ze zápisu Sdružení místních samospráv ČR "nepodávají žádné konkrétní údaje, kdy a jakou formou mělo ke konzultaci ´se zpravodajem nálezu ÚS´ dojít, ani co konkrétně mělo být jejím obsahem" (bod 25), mělo být důvodem pro bližší zkoumání těchto okolností, nikoli pro závěr o nevyloučení soudce Šimíčka. Usnesení pléna je tak založeno jen na jednostranné důvěře v pravdivost tvrzení soudce Šimíčka a uvedeného vyjádření ministra. Takový postup podle našeho názoru nenaplňuje obvyklé standardy dokazování.5. Vůbec pak nerozumíme tomu, proč usnesení odkazuje na §36 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu (bod 26), když o (ne)vyloučení soudce Šimíčka podle těchto ustanovení vůbec nejde. Usnesení v tomto bodě naopak zamlčuje, že v době, kdy mohla proběhnout schůzka mezi soudcem Šimíčkem a zástupcem Ministerstva spravedlnosti, již před obecnými soudy probíhala řízení o žalobách zastupitelů proti tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu tohoto ministerstva (viz např. řízení o žalobě vedené Obvodním soudem pro Prahu 2 sp. zn. 43 C 121/2020, zahájené již dne 11. 11. 2020). Jak dokládá obsah zápisu vypracovaného Sdružením místních samospráv České republiky, z. s., z jednání na ministerstvu konaného dne 4. 3. 2021, tak i přípis ředitele Odboru střetu zájmů a boje proti korupci Ministerstva spravedlnosti JUDr. Jiřího Kaprase ze dne 10. 6. 2021, označený jako "Informace k dotazům týkajícím se případného nároku veřejných funkcionářů na náhradu škody" a adresovaný "všem krajským a obecním úřadům", bylo posouzení účinků nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 pro probíhající soudní řízení o těchto žalobách klíčové. V tomto kontextu není na místě bagatelizace, že "zákon o Ústavním soudu nezakazuje soudci Ústavního soudu komentovat a vysvětlovat již přijaté rozhodnutí". 6. Nesouhlasíme ani se závěrem formulovaným v bodě 27 dnešního usnesení. Skutečnost, že v zápisu z předmětného jednání na ministerstvu není "tvrzeno žádné jednání", kterým by soudce Šimíček porušil některou ze svých povinností soudce Ústavního soudu, totiž logicky ještě neústí v důsledek, že "nemůže být dán ani důvod vyloučení tohoto soudce podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu". Soudce přece nemusí porušit žádnou ze svých povinností, a přesto zde mohou existovat objektivní okolnosti vedoucí k jeho vyloučení. Usnesení zde odhlíží od toho, že na základě objektivních okolností existuje - stěžovateli v řadě jiných věcí výslovně artikulovaná - "racionálně opodstatněná obava, že soudce není nestranný" (bod 23 in fine). 7. Plenární většina podle našeho názoru relativizuje právě objektivní kritérium (stránku) nestrannosti soudce. Přehlíží přitom, že podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se pro vyloučení soudce nevyžaduje nedostatek nestrannosti, ale postačí pouhá (relevantní) pochybnost (!) o jeho nepodjatosti. Již v minulosti přitom Ústavní soud vůči rozhodovací činnosti obecných soudů zdůraznil požadavek, podle něhož "vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti" (usnesení ze dne 18. 10. 2016 sp. zn. I. ÚS 2573/16, bod 9 odůvodnění). Je nepochopitelné, proč stejný požadavek nevznáší Ústavní soud vůči sobě, resp. svému soudci, u něhož existuje relevantní a v řízení nevyvrácená (viz bod 4 výše) obava o absenci jeho nestrannosti pro možný vztah s vedlejší účastnicí řízení, resp. organizační složkou jednající jejím jménem (byť za ni v řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových). 8. Dnešní usnesení může konečně jen stěží obstát i v kontextu rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"). Nelze totiž pominout, že zatímco u subjektivního testu lze vycházet z vyvratitelné domněnky nestrannosti, není-li prokázán opak, tak v případě relevantní obavy o nestrannost u objektivního testu naopak platí "obtížně vyvratitelná domněnka, že soudce nestranným není" (srov. MOLEK, Pavel. Právo na spravedlivý proces. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 174; dále viz rozsudek ESLP ze dne 7. 8. 1996, ve věci Ferrantelli a Santangelo proti Itálii, stížnost č. 19874/92, kde ESLP zdůraznil význam "pouhého zdání" podjatosti soudce ze strany účastníků nebo veřejnosti). Relevantní a opodstatněná domněnka podjatosti soudce Šimíčka přitom náležitým způsobem vyvrácena nebyla. Jak lze přitom dovodit již z rozsudku ESLP ze dne 17. 1. 1970, ve věci Delcourt proti Belgii (stížnost č. 2689/65), pro vyslovení závěru o absenci nestrannosti postačí již samotná dostatečně nevyvrácená pochybnost o nestrannosti soudu, resp. soudce. Při zkoumání otázky (ne)strannosti soudce je pak podle ESLP nutné "jít ještě dále, než jak se věci jeví", neboť "spravedlnost nemůže být pouze vykonávána, ale především musí být vidět, že je vykonávána" (§31 téhož rozsudku). Přitom nevypořádá-li se soud náležitým způsobem s námitkou podjatosti, může tím sám porušit právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek ESLP ze dne 23. 4. 1996, ve věci Remli proti Francii, stížnost č. 16839/90).9. Máme tudíž za to, že IV. senát při přijímání usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 1759/22, sp. zn. III. ÚS 1869/22, sp. zn. III. ÚS 1906/22 a sp. zn. III. ÚS 1918/22 rozhodl plně v souladu se zákonem o Ústavním soudu a k žádné "mechanické aplikaci právní úpravy o vyloučení soudce" (bod 28) při jeho rozhodování nedošlo. V Brně dne 20. září 2022Josef Fiala Radovan Suchánek