ECLI:CZ:US:2023:1.US.1013.23.1
sp. zn. I. ÚS 1013/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky SPACE BET a. s., se sídlem v Praze 10, Kryšpínova 619/5, zastoupené Mgr. Jarmilou Lajblovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Komunardů 1091/36, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2022-40 ze dne 1. 2. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 Af 5/2022-33 ze dne 29. 9. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"); dále namítá porušení čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka provozovala kasino, ve kterém Celní úřad pro hlavní město Prahu ("správní orgán") zahájil dne 21. 7. 2020 kontrolu dodržování zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění účinném do 31. 12. 2020 ("ZHH"). Na základě uvedené kontroly správní orgán rozhodnutím č. j. 116429-6/2021-510000-12.1 ze dne 31. 8. 2021 stěžovatelku shledal vinnou ze spáchání přestupků podle §123 odst. 3 písm. e) a g) ZHH. Stěžovatelka porušila §68 odst. 4 uvedeného zákona následujícím jednáním: neumožnila živou hru "Admirál kolo štěstí" na třech započitatelných stolech živé hry po celou provozní dobu kasina; při zahájení kontroly se v provozovně nacházeli dva zaměstnanci, z nichž pouze jeden byl krupiérem. Stěžovatelka rovněž porušila §66 odst. 3 ZHH, protože dne 19. 8. 2020 nezabezpečila vstup do herního prostoru proti nahlížení. Za uvedené přestupky byla stěžovatelce uložena pokuta 100 000 Kč. Vedlejší účastník rozhodnutím č. j. 52137-3/2021-900000-312 ze dne 13. 12. 2021 zamítl odvolání stěžovatelky a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil.
3. Městský soud v Praze ("městský soud") ústavní stížnostní napadeným rozsudkem správní žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí vedlejšího účastníka zamítl; ztotožnil se se správními orgány, že stěžovatelka předmětné přestupky spáchala, a naopak nepřisvědčil jejím námitkám ohledně nesprávného výkladu zákona o hazardních hrách. Povinnosti stanovené v §68 odst. 4 ZHH podle městského soudu platí nepřetržitě po celou provozní dobu kasina a bezodkladně po projevení hráčského zájmu; není proto přípustné, aby se jeden krupiér věnoval na přeskáčku živým hrám u třech hracích stolů. Byť §68 odst. 4 ZHH výslovně nevyžaduje jednoho krupiéra na každý stůl živé hry, jde o nezbytnou podmínku řádného umožnění živé hry současně na nabízených hracích stolech. Právní normou podle městského soudu není výhradně znění zákona, ale rovněž jeho účel; správní orgány proto stěžovatelku nenutili v rozporu s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky činit něco, co zákon neukládá. Nejvyšší správní soud ("NSS") ústavní stížností napadeným rozsudkem kasační stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Zaprvé stěžovatelka namítá, že jí napadená rozhodnutí excesivně ukládají povinnosti, které zákon o hazardních hrách provozovatelům kasin nestanoví. Z §68 odst. 4 zákona o hazardních hrách nevyplývá požadavek, aby u každého stolu živé hry byl přítomen jeden krupiér. Princip "jeden stůl živé hry, jeden krupiér" nemá žádnou oporu v zákoně - tímto výkladem správní soudy a správní orgány protiústavně ukládají stěžovatelce povinnost nad rámec zákona. Stěžovatelka v tomto ohledu namítá, že v České republice v žádném kasinu neodpovídá počet krupiérů počtu stolů živé hry po celých 24 hodin denně; výklad správních soudů by pro většinu kasin znamenal ekonomickou likvidaci, což záměrem zákonodárce jistě nebylo. Stěžovatelka poukazuje na projekt Ministerstva financí "Analýza regulace hazardních her", který vyhodnocuje poznatky z praxe; dokument zvažuje zavedení pravidla "jeden stůl živé hry, jeden krupiér", z čehož podle stěžovatelky vyplývá, že současná regulace tento princip neobsahuje. Stěžovatelka dále odkazuje na rozsudek Krajského soud v Plzni č. j. 57 A 179/2019-106 ze dne 2. 11. 2020, který nevylučuje možnost, aby krupiér obsluhoval více stolů živé hry. Závěry správních soudů ohledně účelu živé hry, kterým svůj výklad ospravedlňují, nejsou podle stěžovatelky řádně odůvodněné. Stěžovatelka dále tvrdí, že v souladu se zásadami enumerativnosti veřejnoprávních pertenzí a právního státu jsou správní orgány povinny postupovat při aplikaci předpisů spíše zdrženlivě a přiměřeně. Zadruhé stěžovatelka tvrdí, že v souladu s §68 odst. 4 ZHH neprodleně umožňovala hru nejméně u tří hracích stolů živé hry po celou provozní dobu kasina. Správní orgán neprovedl kontrolní hru ani jiné ověření neschopnosti stěžovatelky zajistit provoz živé hry, a proto nejsou závěry správních soudů prokázány. Z napadených rozhodnutí nelze seznat, jaké úvahy vedly správní soudy k úvaze o naplnění skutkové podstaty řešeného přestupku. Při kontrole podle stěžovatelky nelze pouze porovnávat počet přítomných zaměstnanců s počtem stolů živé hry. Bezodkladnost vstupu do hry dále neznamená, že účastník má možnost zahájit živou hru v jakémkoliv okamžiku v rámci několika vteřin.
5. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; je včasná a není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.
6. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelky a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Tak tomu je i v nyní projednávaném případě stěžovatelky.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti znovu prosazuje svůj výklad §68 odst. 4 ZHH, neboť je přesvědčena, že ze samotného znění ustanovení princip "jeden stůl živé hry, jeden krupiér" nevyplývá. Podle Ústavního soudu však správní soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč jde o nezbytnou podmínku řádného umožnění živé hry současně na nabízených hracích stolech.
8. Již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.) Ústavní soud uvedl, že jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu; mechanická aplikace zákonných ustanovení pomíjející smysl a účel právní normy totiž z práva činí nástroj odcizení a absurdity.
9. Správní soudy se v napadených rozhodnutích v souladu s uvedenými ústavními východisky účelem řešeného ustanovení pečlivě zabývaly. Odkázaly na důvodovou zprávu zákona o hazardních hrách, existující judikaturu i odbornou literaturu (viz především body 13-15 napadeného rozhodnutí NSS). Je to právě požadavek neustálého dodržování principu "jeden stůl živé hry, jeden krupiér", který má v souladu s klíčovým účelem zákona o hazardních hrách zajistit, aby provoz kasina byl hospodářsky nákladný - aby nevznikala kvazikasina, v nichž jde předně o provoz technických herních zařízení, nikoliv živých her. Nesouhlasí-li stěžovatelka s uvedeným výkladem a stanoveným smyslem zákonného ustanovení, neznamená to automaticky, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces či že jí byly uloženy povinnosti nad rámec zákona. Správní soudy se s jejími námitkami srozumitelně a logicky vypořádaly, čímž její základní právo na soudní ochranu bez dalšího naplnily. Jejich právní závěry v každém případě nebyly natolik extrémní, že by umožňovaly Ústavnímu soudu výjimečně zasáhnout do rozhodovací činnosti správních soudů.
10. Lze uzavřít, že jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelky, ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu