ECLI:CZ:US:2023:1.US.1050.23.1
sp. zn. I. ÚS 1050/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti European Dental Health s.r.o., se sídlem V Kopečku 1, Hradec Králové, zastoupené JUDr. Ondřejem Brožkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 127, Praha 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2023 č. j. 4 Ads 12/2023-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 17. 4. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 3. 9. 2021 č. j. MZDR 33209/2021-2/PRO. Tím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje (dále jen "krajský úřad"), kterým byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupku podle §117 odst. 2 písm. i) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen "zákon o zdravotních službách"). Krajský soud rozsudkem ze dne 22. 11. 2022 č. j. 30 Ad 14/2021-124 žalobě stěžovatelky vyhověl. Nejvyšší správní soud v záhlaví označeným rozhodnutím následně zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K porušení výše označeného ústavně zaručeného práva mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího správního soudu, který se dopustil přepjatého formalismu. Stěžovatelka tvrdí, že Nejvyšší správní soud napadeným rozhodnutím aproboval ústavně nekonformní zákonnou úpravu obsaženou v zákoně o zdravotních službách, která umožňuje rozdílnou praxi v požadavcích krajů na participaci poskytovatelů zdravotních služeb na pohotovostních službách.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení před správními soudy doposud neskončilo. Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení obecných soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy. Ústavní soud přezkoumává jen věci pravomocně skončené, proti nimž neexistuje žádný další procesní kontrolní prostředek.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj