ECLI:CZ:US:2023:1.US.1121.23.1
sp. zn. I. ÚS 1121/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele F. T., nyní ve vazbě ve Vazební věznici Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Tomášem Kadlecem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Rataje 1463, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 13 To 40/2023-1968 ze dne 14. února 2023 a usnesení Okresního soudu v Chrudimi č. j. 6 T 168/2022-1911 ze dne 17. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Chrudimi, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Chrudimi, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen "soud prvního stupně") ponechal stěžovatele ve vazbě podle §67 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku převzetí záruky třetí osoby, písemný slib obžalovaného a zamítl jeho návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "stížnostní soud") následně stížnost podanou stěžovatelem zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých práv zakotvených v čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel uvádí, že proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 0 Nt 608/2022-9 ze dne 22. srpna 2022, jímž byl vzat do vazby, podal stížnost, kterou stížnostní soud usnesením č. j. 14 To 348/2022-28 ze dne 21. září 2022 zamítl. O vazbě musí v přípravném řízení soud rozhodovat nejpozději každé tři měsíce od právní moci předchozího rozhodnutí, a to na návrh státního zástupce, jinak musí být obviněný neprodleně propuštěn z vazby (§72 odst. 1 trestního řádu). Podle §72 odst. 2 trestního řádu musí být návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí o dalším trvání vazby doručen soudu nejpozději 15 dnů před uplynutím uvedené tříměsíční lhůty. Podle komentářové literatury i judikatury [usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 4 To 67/2015 ze dne 30. července 2015 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 692/02 ze dne 4. února 2003 (N 17/29 SbNU 131)] je uvedená patnáctidenní lhůta propadná, takže v případě jejího nedodržení musí být obviněný propuštěn.
4. Ve stěžovatelově věci připadl konec lhůty k rozhodnutí o vazbě na 21. prosince 2022 a státní zástupce, aniž by postupoval podle §72 odst. 2 trestního řádu, podal poslední den lhůty obžalobu. Stěžovatel je přesvědčen, že není možné, aby takové nerespektování lhůt bylo pro veřejnou moc bez následků, zejména nebylo-li podle stěžovatele ještě několik dní před podáním obžaloby (v průběhu lhůty k podání návrhu) vyšetřování kompletní. Teprve dne 13. prosince 2022 byl spis poskytnut stěžovateli k prostudování, a státní zástupce si proto nemohl být jistý včasným podáním obžaloby, která v důsledku toho trpěla nedostatky, což vedlo ke zproštění stěžovatele ve vztahu ke třem skutkům. Obžaloba tedy zjevně nebyla řádně připravena a podána byla jen proto, aby mohl být stěžovatel ponechán ve vazbě. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadená usnesení zrušit.
5. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti, a jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody. Taková situace ovšem nenastala, napadená rozhodnutí obecných soudů byla vydána při plném respektování právní úpravy vazebního rozhodování a nejsou projevem svévole.
6. Z předložených písemností je patrné, že stěžovatel se domáhal propuštění z vazby již v prosinci 2022, a to pro nedodržení lhůty podle §72 odst. 2 trestního řádu státním zástupcem. Přestože obecné soudy opakovaně stěžovateli vysvětlovaly, že po podání obžaloby (21. prosince 2022) již nelze uvedenou úpravu aplikovat, neboť se vztahuje jen na rozhodování o vazbě v přípravném řízení, to bylo podáním obžaloby ukončeno (viz
§12 odst. 10 trestního řádu) a řízení před soudem je upraveno v následujících odstavcích §72 trestního řádu. Podle §72 odst. 3 trestního řádu musí o vazbě rozhodnout soud do 30 dnů od podání obžaloby, což soud prvního stupně dodržel. Podle stížnostního soudu nebyl postup vadný a o vazbě bylo rozhodnuto v souladu se zákonem.
7. Osobní svoboda je zaručena (čl. 8 odst. 1 Listiny) a vzetí do vazby je možné jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem (čl. 8 odst. 5 Listiny). Právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) i právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) zaručuje účastníkům řízení, že o jejich věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel, nezaručuje však, že vydané rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka. Soud prvního stupně rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě zákonem stanoveným postupem a stížnostní soud přezkoumal veškeré stěžovatelovy námitky. Přesto stěžovatel v ústavní stížnosti znovu předkládá vlastní interpretaci právní úpravy rozhodování o vazbě, vyjadřuje svoji nespokojenost s postupem orgánů činných v trestním řízení a je přesvědčen, že měly při rozhodování vycházet z ustanovení týkajících se jiné fáze trestního řízení a propustit jej z vazby.
8. Jakkoli je nespokojenost stěžovatele s postupem orgánů činných v trestním řízení srozumitelná, v ústavní stížnosti jen opakuje výtky, s nimiž se obecné soudy řádně a zákonným způsobem vyrovnaly, a srozumitelně vysvětlily, proč stěžovatelova interpretace nenachází v zákoně oporu.
9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu