ECLI:CZ:US:2023:1.US.1124.23.1
sp. zn. I. ÚS 1124/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele G. K., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Pavlem Kosařem, advokátem, sídlem Francouzská 299/98, Praha 10 - Vršovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2023 sp. zn. 61 To 159/2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 1, odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 20. 12. 2022 č. j. KRPA-371305-275/TČ-2022-001472-TOXI (s účinky ode dne 21. 12. 2022) bylo podle §160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, dílem samostatně, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a dílem dokonaný. Daného protiprávního jednání se měl stěžovatel dopouštět od blíže nezjištěné doby, minimálně od 15. 9. 2020 do 20. 12. 2022, a to na území hlavního města Prahy.
3. V souvislosti s uvedeným trestním řízením byl stěžovatel podle 76 odst. 1 trestního řádu dne 20. 12. 2022 zadržen a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 12. 2022 sp. zn. 1 Nt 2050/2022 byl vzat do vazby z důvodů podle §67 písm. b) a c) trestního řádu. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla zamítnuta usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 1. 2023 sp. zn. 61 To 29/2023.
4. Na základě žádosti o propuštění z vazby na svobodu ze dne 9. 2. 2023 byl stěžovatel usnesením obvodního soudu ze dne 2. 3. 2023 sp. zn. 1 Nt 2504/2023 podle §71a trestního řádu propuštěn z vazby, podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu byla vazba nahrazena dohledem probačního úředníka a podle §73 odst. 5 trestního řádu bylo stěžovateli uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí.
5. Obvodní soud dospěl po posouzení věci k závěru, že důvod vazby koluzní podle §67 písm. b) trestního řádu u stěžovatele již pominul a že u něj nadále trvají vazební důvody uvedené v §67 písm. c) trestního řádu. Shledal, že stěžovatel v České republice sice deklaroval příjem z řízení vozidla u taxislužby Bolt, avšak tento nemohl saturovat jeho životní náklady již s ohledem na měsíční náklady na výživné a nájemné za tři bytové jednotky v novostavbách. Podle obvodního soudu je na základě učiněných skutkových zjištění důvodná úvaha, že stěžovatel si na svůj životní standard vydělával trestnou činností, a to pěstováním konopí a jeho distribucí, resp. distribucí marihuany, což ostatně v procesním postavení osoby zadržené přiznal. Současně však obvodní soud poukázal na to, že stěžovatel učinil kroky k eliminaci obavy z opakování trestné činnosti tím, že ukončil nájemní vztah ke dvěma ze tří bytů, v nichž došlo k instalaci indoor pěstírny rostlin konopí, a že mu bylo zabaveno vybavení sloužící k pěstování rostlin konopí. Za daných okolností měl obvodní soud za to, že u stěžovatele lze nahradit vazební důvod dohledem probačního úředníka a uložením omezení spočívajícím v zákazu vycestování do zahraničí.
6. Ke stížnosti státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 proti usnesení obvodního soudu městský soud napadeným usnesením zamítl podle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu návrh stěžovatele na stanovení dohledu probačního úředníka, dále podle §73 odst. 1 písm. d) trestního řádu za použití §73 odst. 5 trestního řádu zamítl návrh stěžovatele na propuštění z vazby na svobodu za současného uložení zákazu vycestování do zahraničí a odevzdání cestovního pasu a podle §71a trestního řádu zamítl i žádost stěžovatele na propuštění z vazby na svobodu.
7. Městský soud se ztotožnil s argumenty obvodního soudu týkajícími se důvodů předstižné vazby podle §67 písm. c) trestního řádu s tím, že důvod vazby koluzní podle §67 písm. b) trestního řádu u stěžovatele již pominul. Nepřisvědčil však závěru obvodního soudu, že vazbu stěžovatele lze nahradit dohledem probačního úředníka a omezením spočívajícím v zákazu vycestování do zahraničí. Tato opatření shledal vzhledem k závažnosti trestné činnosti a vysokému riziku jednání stěžovatele za nedostatečná. V tomto ohledu považoval za důvodné námitky příslušné státní zástupkyně, která ve stížnosti proti usnesení obvodního soudu konstatovala, že bylo namístě stěžovatele ponechat ve vazbě, neboť v opačném případě hrozilo, že bude v dané trestné činnosti pokračovat. Lichý byl podle ní argument obvodního soudu, že další trestněprávní jednání stěžovatele vylučuje skutečnost, že se zbavil dvou ze tří bytů, které využíval výlučně k výrobě marihuany. Těch se zbavil jen z toho důvodu, že byl vzat do vazby a nemohl platit nájem. Není podle ní pravdou ani to, že stěžovateli bylo zajištěno veškeré zařízení, elektronika a vše potřebné k produkci marihuany, a že tudíž nemá, jak by páchal trestnou činnost dále. Zdůraznila, že stěžovatel je zapojen do větší skupiny osob podílejících se ve velkém na pěstování marihuany, tudíž by pro něj nebyl problém nové zařízení si obstarat a v trestné činnosti nadále pokračovat. Závěrem dodala, že ve věci lze předpokládat změnu právní kvalifikace na §283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, což je otázkou dalšího dokazování.
8. Obvodní soud podle městského soudu pochybil, když stěžovateli uložil omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, přestože u něj neshledal důvod vazby útěkové, ale toliko důvod vazby podle §67 písm. c) trestního řádu. Připomněl, že z dosud zjištěných skutečností vyplývá, že stěžovatel měl páchat trestnou činnost dlouhodobě a ve velkém, ve spojení s řadou dalších osob, do výroby byl dobře zasvěcen. Proto by podle městského soudu pro něj v případě propuštění na svobodu nebylo obtížné navázat další spolupráci poměrně rychle. Ani dohled probačního úředníka nepovažoval za dostatečnou záruku za chování stěžovatele, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, který měl být podstatným zdrojem jeho příjmů. Stejně tak nepřesvědčil tvrzení stěžovatele, že zajištěný stabilní příjem z taxislužby vylučuje obavu z opakování trestné činnosti v případě jeho propuštění na svobodu.
II.
Argumentace stěžovatele
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení uvádí, že nesouhlasí s odůvodněním, které pro jeho ponechání ve vazbě použil městský soud. Má za to, že jde o odůvodnění nedostatečné a nikterak nepodložené a že daným rozhodnutím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Poukazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se rozhodování o vazbě a dále tvrdí, že provedl veškeré možné kroky k minimalizaci svých fixních měsíčních nákladů (ukončil nájmy dvou bytových jednotek, čímž snížil své životní náklady), což podle jeho přesvědčení vedlo k odpadnutí vazebního důvodu podle §67 písm. c) trestního řádu. Městský soud však proti smyslu doktríny zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody k těmto skutečnostem nepřihlédl. Není podle něj pravdou, jak uvedl v odůvodnění rozhodnutí městský soud, že pěstování rostlin marihuany je trestnou činností, u které lze při nízkých nákladech dosahovat vysokých zisků. Namítá, že nelze bez dalšího dovozovat, že by mohl být ze strany neurčitých osob v případě propuštění z vazby na svobodu do trestné činnosti opětovně zainteresován. Za nelogické označuje také tvrzení o nemožnosti náhrady vazby dohledem probačního úředníka. Městský soud podle něj nevzal v potaz, že na území České republiky žije již patnáct let a že má doposud čistý trestní rejstřík.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
12. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19).
13. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání [viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (N 89/57, SbNU 167)]. Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených však je Ústavní soud z důvodu respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku. Zároveň Ústavní soud dbá, aby bylo o vzetí a setrvání obviněného ve vazbě rozhodováno ve spravedlivém procesu, v němž budou zajištěna všechna práva obviněného.
14. V nyní posuzované věci městský soud, na rozdíl od obvodního soudu, považoval nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a omezením spočívajícím v zákazu vycestování do zahraničí za nedostačující, a to vzhledem k závažnosti trestné činnosti a vysokému riziku dalšího trestného jednání stěžovatele. Podle městského soudu obvodní soud pochybil, postupoval-li nelogicky tak, že stěžovateli uložil omezení spočívající v zákazu vycestování do zahraničí, přestože u něj neshledal důvod vazby útěkové. Rovněž konstatoval, že dohled neznamená nepřetržitou kontrolu nad chováním stěžovatele a že obvodní soud ve svém rozhodnutí blíže neuvedl, jak by stanovený dohled měl na svobodě zabránit stěžovateli v opakování trestné činnosti. Připomněl, že z dosud zjištěných skutečností vyplývá, že stěžovatel měl páchat trestnou činnost dlouhodobě a ve velkém, ve spojení s dalšími osobami, do výroby byl dobře zasvěcen. Proto by podle městského soudu pro něj v případě propuštění na svobodu nebylo obtížné navázat další spolupráci s takovými osobami poměrně rychle. Dohled probačního úředníka nepovažoval za dostatečnou záruku za chování stěžovatele, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, který měl být podstatným zdrojem jeho příjmů. Podotkl, že přestože měl stěžovatel před datem 20. 12. 2022 zajištěn legální zdroj příjmů, měl se dopustit předmětného trestného činu za účelem obohacení se. Proto městský soud nepřesvědčil tvrzení stěžovatele, že bude mít stabilní příjem z taxislužby, a není tedy obava, že by na svobodě opakoval trestnou činnost.
15. Městský soud se tak řádně vypořádal s otázkou nezbytnosti setrvání stěžovatele ve vazbě podle §67 písm. c) trestního řádu, přičemž důvody vazby náležitě a dostatečně přesvědčivě objasnil. Z jeho rozhodnutí je patrné, že vedle závažnosti a intenzity trestné činnosti stěžovatele zohlednil také dlouhodobost trestné činnosti, jíž se měl dopouštět, a lukrativnost příjmů z ní plynoucích. Rozhodně tak nešlo o situaci, jak tvrdí stěžovatel, že rozhodnutí městského soudu je rozhodnutím nelogickým, nepodloženým a dostatečně neodůvodněným.
16. Přisvědčit nelze stěžovateli ani v jeho poukazu na tzv. doktrínu zesílených důvodů.
17. Ústavní soud opakovaně judikuje, že podle tzv. doktríny zesílených důvodů je při dlouhodobější vazbě trvání podezření podmínkou nutnou, nikoliv však postačující pro prodlužování vazby. Pro prodloužení vazby je tak třeba předložit další důvody, které pro prodloužení vazby svědčí, a to v době, kdy se o takovém prodloužení rozhoduje [srov. např. nález ze dne 12. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2665/13 (N 217/71 SbNU 545) či nález ze dne 4. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 217/15 (N 85/77 SbNU 247)]. Vazbu trvající delší dobu může odůvodnit složitost věci či jiné důležité důvody, které však musí být v odůvodnění rozhodnutí o dalším trvání vazby konkrétně uvedeny [srov. např. nález ze dne 7. 7. 2008 sp. zn. I. ÚS 1348/07 (N 124/50 SbNU 79) či nález ze dne 31. 8. 2006 sp. zn. I. ÚS 305/06 (N 155/42 SbNU 267)].
18. V nyní posuzované věci byl stěžovatel vzat do vazby dne 22. 12. 2022 (zadržen byl dne 20. 12. 2022) a o propuštění z vazby na svobodu požádal dne 14. 2. 2023. Ke dni rozhodování obvodního soudu o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby (dne 2. 3. 2023) tak jeho vazba trvala něco přes dva měsíce, což nelze vzhledem k dosavadnímu průběhu trestního řízení považovat za dobu dlouhou a nepřiměřenou ve smyslu shora zmíněné judikatury. V dané souvislosti nelze přehlédnout, že trestní řízení je v podstatě na svém počátku a časový odstup od vzetí stěžovatele do vazby není natolik zásadní, aby bylo možné shora uvedenou doktrínu v této věci akcentovat. Je pochopitelné, že s přibývající dobou, po kterou bude stěžovatel omezen na svobodě, bude doktrína tzv. zesílených důvodů nabývat na svém významu (srov. např. usnesení ze dne 27. 7. 2022 sp. zn. II. ÚS 1925/22).
19. Proti závěrům městského soudu vycházejícím ze specifik vazebních důvodů a z vazebního zasedání (§73d a násl. trestního řádu) Ústavní soud nemá s ohledem na shora uvedené skutečnosti zásadních výhrad. Odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhovuje požadavkům kladeným na úplnost a přesvědčivost odůvodnění vazebních rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno městskému soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
20. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu