ECLI:CZ:US:2023:1.US.1359.23.1
sp. zn. I. ÚS 1359/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti příkazům k domovní prohlídce č. j. 33 Nt 1104/2023-8 a prohlídkám jiných prostor a pozemků č. j. 33 Nt 1105/2023-9 a č. j. 33 Nt 1106/2023-8, vydaným dne 6. března 2023 Okresním soudem v Jihlavě, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že vydáním příkazu k domovní prohlídce (dům stěžovatele), dvou příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků (osobní vozidlo a kancelář stěžovatele) a jejich realizací byla porušena jeho práva zaručená v čl. 7 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Napadené příkazy byly vydány pro podezření ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterých se měl stěžovatel jako policista dopustit. Podle stěžovatele neexistoval pro vydání příkazů důvod, požadovaných zjištění bylo možné dosáhnout i jinak a Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") prohlídky nařídil pouze na základě formálního postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) a Krajského státního zastupitelství v Brně, aniž by sám důvodnost takového postupu posoudil.
3. Stěžovatel namítá, že měl-li se dopouštět trestné činnosti při výkonu služby, mohlo by být podezření rozptýleno spoluprací GIBS s jeho nadřízenými, neboť přístup do policejních informačních systémů je evidován a v případě jiné komunikace jsou zpracovány písemné podklady. Z těchto zdrojů mohly být potřebné informace zjištěny a nebylo nutné nařizovat a provádět prohlídky, jejichž účelem bylo pouze nalezení jakýchkoliv podkladů prokazujících údajnou trestnou činnost. Stěžovatel nepovažuje prohlídky za neodkladný úkon pro značný časový odstup od vzniku podezření z protiprávní činnosti, navíc sám vše potřebné dobrovolně vydal. K nesprávné aplikaci jednoduchého práva odkazuje na judikaturu Ústavního soudu [nález sp. zn. I. ÚS 50/03 ze dne 13. června 2006 (N 120/41 SbNU 499)]. Stěžovatel považuje postup orgánů činných v trestním řízení za nepřiměřený, provedením prohlídek byla poškozena jeho pověst, navrhuje zrušení příkazů k prohlídkám a domáhá se toho, aby orgány činné v trestním řízení nezasahovaly do jeho práv.
4. Podle vyjádření okresního soudu je při rozhodování o návrhu na vydání příkazu soudce limitován předloženými informacemi a nemůže využít například možnost dálkového přístupu do služebního počítače. Spolupráci GIBS s nadřízenými stěžovatele nepovažuje za přínosnou, neboť nelze očekávat, že stěžovatel o své trestné činnosti vedl záznamy ukládané do Evidence trestního řízení (ETŘ); ani výslechem osoby, s níž měl stěžovatel spolupracovat, nemohlo být dosaženo poznatků, aniž by byl stěžovatel informován o probíhajícím šetření. Proto vzal soudce po seznámení s obsahem policejního spisu za prokázané, že domovní prohlídka je důvodná, neboť jiným způsobem nejde za daných okolností zajistit důkazy o údajné trestné činnosti. Neodkladnost úkonu (prohlídky) nelze odvíjet jen podle doby, která uplynula od (možné) trestné činnosti; soud je povinen zkoumat, lze-li požadovaného účelu dosáhnout i jinak.
5. Stěžovatel v replice uvedl, že soudce by neměl slepě spoléhat na písemnosti ve spisu, ale měl by aktivně zjišťovat, lze-li požadovaného účelu dosáhnout i jiným způsobem, tedy není-li jednání policisty možné vysvětlit i jinak. Činnost operativce vyžaduje práci v kriminálním prostředí a z toho plynoucí komunikaci nelze bez dalšího prověření považovat za závadnou. Spolupráci GIBS s jeho nadřízenými považuje za nezbytnou, neboť za písemnosti nelze považovat jen ETŘ; rovněž odmítá argument, že výslech osoby, s níž měl spolupracovat, by nevedl potřebným zjištěním.
6. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy; jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti. Proto je Ústavní soud ve vztahu k procesnímu postupu všech orgánů činných v trestním řízení povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady nebo alespoň ohrožení jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle jednoduchého práva vadný, se dotýká i základních práv nebo svobod.
7. Z napadených příkazů se podává, že policejní orgán (GIBS) na základě prověřování výpisů přístupů stěžovatele do policejních informačních systémů, databází, centrálních rejstříků i skryté operativně pátrací činnosti zjistil, že stěžovatel nejméně ve dvaceti případech a na základě požadavku s ním spolupracující fyzické osoby jí neoprávněně předal informace z neveřejných policejních informačních systémů včetně informací o trestních řízeních týkajících se dotyčné osoby; dále nejméně v devíti případech měl předat takto získané informace i dalším (neoprávněným) osobám. Za tuto činnost měl přijmout různé protislužby a odměny. Okresní soud vydal příkazy k prohlídkám, neboť na základě uvedených informací vyhodnotil existenci důvodného podezření, že by se v příslušných objektech mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení, především komunikační zařízení prokazující další kontakty. Úkon soud vyhodnotil jako neodkladný, neboť hledané komunikační prostředky by jinak mohly být přemístěny či zničeny. Z protokolů o prohlídkách se podává, že stěžovatel dobrovolně vydal počítače a mobilní telefony, a dále byly při prohlídkách nalezeny a stěžovateli odňaty flash disky, pevné disky a listiny.
8. Podle judikatury [například nález sp. zn. I. ÚS 4183/12 ze dne 24. července 2013 (N 131/70 SbNU 211)] může nadměrná formalizace počáteční etapy vyšetřování, kdy se nejčastěji provádí neodkladné úkony, neúměrně komplikovat postup (dosažení cíle) trestního řízení, a proto absence podrobného odůvodnění bez dalšího neznamená, že by takové rozhodnutí bylo vadné, lze-li při jeho následné kontrole a po zvážení všech souvislostí ověřit naplnění věcných důvodů pro nařízení neodkladného úkonu. Při rozhodování o neodkladném nebo neopakovatelném úkonu je obecný soud obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení a stručných (částečných) informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [viz nález sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. listopadu 2012 (N 189/67 SbNU 271)]. Na vydávaný příkaz tedy nejsou z formálního a z obsahového hlediska kladeny takové požadavky jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť úkolem obecných soudů není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Orgány činné v trestním řízení nemusí ve fázi prověřování (takticky) seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [viz nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. července 2003 (N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu musí vyplývat, že obecný soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [například nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. května 2014 (N 76/73 SbNU 351) aj.].
9. Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedeným požadavkům okresní soud vyhověl a dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů prohlídky nařídil a proč je považuje za neodkladný úkon.
10. Stěžovatelem zmíněné články 7 a 12 odst. 1 a 2 Listiny a 8 odst. 1 Úmluvy, stejně jako čl. 7 Listiny základních práv Evropské unie, zaručují nedotknutelnost a respektování soukromého života, obydlí a korespondence. Článek 12 Listiny zaručuje nedotknutelnost obydlí (odst. 1), ovšem s výjimkou (odst. 2) v podobě domovní prohlídky, která je přípustná pro účely trestního řízení na základě odůvodněného písemného souhlasu soudce. Tyto výjimečné požadavky byly v projednávané věci splněny a subjektivní přesvědčení stěžovatele o nedostatečnosti písemného odůvodnění příkazů a teoretické možnosti nahrazení prohlídek jiným postupem nepředstavuje bez dalšího poručení práva na nedotknutelnost obydlí ani přeneseně práva na ochranu soukromí.
11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu