ECLI:CZ:US:2023:1.US.1579.23.1
sp. zn. I. ÚS 1579/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Karlem Vrzáněm, advokátem se sídlem Dejvická 46, Praha 6, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 52/2023-64 ze dne 28. 3. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 12 C 246/2022-43 ze dne 10. 1. 2023, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a M. S., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Benešově rozsudkem č. j. 12 C 246/2022-43 ze dne 10. 1. 2023 rozhodl, že manželství stěžovatele a vedlejší účastnice, uzavřené dne 20. 4. 2018 před Městským úřadem Nepomuk, se rozvádí, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Z rozsudku okresního soudu vyplývá, že vedlejší účastnice podala návrh na rozvod manželství se zdůvodněním, že po vzájemném odcizení opustila společnou domácnost. Stěžovatel s rozvodem manželství nesouhlasil. Okresní soud vzal za prokázané, že manželé spolu od léta 2022 nebydleli, jejich manželství neplnilo žádné funkce, vedlejší účastnice opustila společnou domácnost, vyhýbala se jakémukoliv kontaktu se stěžovatelem a jednoznačně vyloučila možnost obnovení manželského soužití. Skutečnosti, které by svědčily pro zachování manželství, zjištěny nebyly. Z těchto důvodů soud shledal manželství trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceným s tím, že očekávat obnovení manželského soužití nelze. Vycházel rovněž ze zásady, že manželství je dobrovolným svazkem a proto návrhu vyhověl a rozhodl o rozvodu manželství.
3. Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 22 Co 52/2023-64 ze dne 28. 3. 2023 rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
4. Také krajský soud dospěl k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Uzavřel, že biologická funkce manželství, stejně jako funkce ekonomická, zanikla nejpozději v srpnu 2022, kdy se dle výpovědi stěžovatele vedlejší účastnice odstěhovala ze společné domácnosti. Výchovná funkce vzhledem k bezdětnosti manželství dána nebyla. Za hlavní příčinu rozvratu manželství krajský soud považoval vzájemné neshody, které vedlejší účastnice řešila odstěhováním se ze společné domácnosti, čímž došlo k definitivnímu rozpadu manželství. Postup okresního soudu, který nevyslechl vedlejší účastnici s odkazem na lékařskou zprávu o jejím zdravotním stavu, považoval krajský soud za procesně relevantní. Jelikož shledal, že zákonné podmínky pro rozvod manželství byly naplněny, rozsudek okresního soudu potvrdil.
II.
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení čl. 2 odst. 2 a odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
6. Napadená rozhodnutí jsou dle názoru stěžovatele překvapivá, nepředvídatelná a nesou znaky formalistického přístupu a libovůle. Bez náležitě zjištěného skutkového stavu dospěly soudy k závěru, že manželství je rozvráceno a nelze čekat jeho obnovení, což je dle stěžovatele v rozporu se skutečným stavem. V řízení byl proveden výslech stěžovatele, který s rozvodem manželství nesouhlasil, stále má k vedlejší účastnici citový vztah a finančně ji podporoval i po odstěhování. Sdělení vedlejší účastnice o rozvratu manželství a jeho neobnovitelnosti podle něj nebyla prokázána. Stěžovateli není zřejmé, proč soudy daly přednost tvrzení vedlejší účastnice před jeho tvrzeními, ani to, proč nepřistoupily k jejímu výslechu a neověřovaly pravost předložené lékařské zprávy. Napadená rozhodnutí stěžovatel nepovažuje za řádně odůvodněná.
III.
7. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech vystupuje jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
8. Zvláště restriktivně přistupuje Ústavní soud k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech. Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba před ochranou základních práv upřednostnit princip právní jistoty. Prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, přičemž ani skutečně závažná pochybení (zejm. procesní povahy), neporušují-li ústavní principy řádného soudního procesu, nemusí danou podmínku bez dalšího naplňovat. Ústavní soud nemůže posuzovat pouze opodstatněnost vznesených námitek, ale eventuálně také to, zda zjištěné vady ve svém souhrnu dosahují značné intenzity (porušení ústavních principů soudního řízení) s nezpochybnitelným dopadem na výsledek řízení [viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3342/15 ze dne 2. 2. 2016 (U 1/80 SbNU 685), dále srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3213/16 ze dne 18. 10. 2016, usnesení sp. zn. IV. ÚS 4009/17 ze dne 9. 5. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 947/18 ze dne 26. 7. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3407/18 ze dne 11. 12. 2018, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2053/19 ze dne 20. 8. 2019, usnesení sp. zn. IV. ÚS 247/19 ze dne 22. 10. 2019, usnesení sp. zn. III. ÚS 3894/19 ze dne 14. 1. 2020 či usnesení sp. zn. I. ÚS 3200/22 ze dne 31. 1. 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na https://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
IV.
10. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že rozvrat manželství vzaly soudy za prokázaný (sám stěžovatel vypověděl, že vedlejší účastnice od něj odešla a pokud se ji snažil kontaktovat, o kontakt nestála, nebrala mu telefony). Skutečnosti odůvodňující závěr o možném budoucím obnovení manželského soužití zjištěny nebyly (vedlejší účastnice prostřednictvím advokáta potvrdila, že v manželství setrvávat nechce a na rozvodu trvá). Soudy neshledaly ani žádné mimořádné okolnosti, které by hovořily ve prospěch zachování manželství, přičemž takové důvody netvrdil ani sám stěžovatel. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry z nich vyvozenými, který by jako jediný dokázal přivodit závěr o protiústavnosti napadených rozsudků, tedy Ústavní soud nezjistil.
11. Pokud stěžovatel namítal, že vedlejší účastnice nebyla v řízení vyslechnuta, okresní soud s odkazem na lékařskou zprávu uvedl, že její zdravotní stav provedení tohoto důkazu neumožňoval. Krajský soud doplnil, že dle lékařské zprávy trpí vedlejší účastnice smíšenou úzkostí a depresivní poruchou a v důsledku matrimoniálního konfliktu je ve výrazně zhoršeném psychickém stavu, který si vyžádá pracovní neschopnost. Účast na soudním jednání představuje významný stresor, který by mohl způsobit další destabilizaci jejího stavu a vynutit si její hospitalizaci. Lékařka doporučila neúčast vedlejší účastnice při jednání a její zastoupení právním zástupcem. Krajský soud proto uzavřel, že provedení výslechu by mělo na zdravotní stav vedlejší účastnice zásadní nepříznivý vliv, který by mohl vyústit až v její hospitalizaci. Pochybnosti o pravosti předložené lékařské zprávy krajský soud navzdory prosté kopii neměl a neprovedení výslechu okresním soudem vyhodnotil jako souladné s §389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dle kterého lze od výslechu účastníků upustit, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi.
12. S neprovedením výslechu vedlejší účastnice se tedy obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí procesně vypořádaly a Ústavnímu soudu nepřísluší správnost jejich úvah dále přehodnocovat. Vzhledem k limitům ústavněprávního přezkumu tohoto typu rozhodnutí lze navíc poukázat na to, že ani sám stěžovatel ostatně neuvádí, jaké zásadní dopady by vzhledem k soudy učiněným zjištěním mohl mít výslech vedlejší účastnice na výsledek řízení.
13. Stěžovatel měl možnost se s návrhem vedlejší účastnice na rozvod manželství seznámit a mohl se k němu opakovaně vyjádřit, čehož v průběhu řízení také využil, ať už při jednání nebo prostřednictvím podaného odvolání. Zjišťování rozvratu manželství bylo předmětem posuzování jak před okresním soudem, tak před krajským soudem, a napadená rozhodnutí tak pro stěžovatele jen stěží mohou být překvapivá či nepředvídatelná. Byť je odůvodnění napadených rozhodnutí stručné, jsou z něj patrná relevantní skutková zjištění a jejich význam pro právní posouzení věci, tedy závěr o naplnění předpokladů pro rozvod manželství stěžovatele a vedlejší účastnice. Sama skutečnost, že stěžovatel s rozvodem manželství nesouhlasí, přitom porušení jeho ústavně zaručených práv založit nemůže.
14. Nad rámec uvedeného Ústavní soud upozorňuje zákonodárce, že aktuální právní úprava dovolání v rodinněprávních otázkách (§30 zákona o zvláštních řízeních soudních) účel zachování právní jistoty spíše neplní, neboť sjednocování judikatury pak musí řešit orgán stojící mimo soustavu obecných soudů, jehož úkolem je ochrana ústavnosti, a nikoliv běžné zákonnosti. Podle Ústavního soudu by sjednocování judikatury i ochranu základních práv jednotlivců byl schopen zajistit Nejvyšší soud, který je k tomu jako dovolací soud v občanskoprávních věcech zcela jistě více povolán nežli Ústavní soud.
15. Důvody pro svůj zcela výjimečný zásah Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. Ústavní stížnost proto byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu