ECLI:CZ:US:2023:1.US.1654.23.1
sp. zn. I. ÚS 1654/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Z. N., zastoupené Ing. Mgr. Jiřím Musilem, advokátem se sídlem Zakšínská 615/17, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 185/2023-4991 ze dne 9. 6. 2023, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) V. M., 2) nezl. M. V. M. a 3) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Městský soud v Praze usnesením č. j. 54 Co 75/2023-4650 ze dne 7. 3. 2023 ve spojení s opravným usnesením č. j. 54 Co 75/2023-4751 ze dne 20. 3. 2023 na základě odvolání otce (prvního vedlejšího účastníka) a opatrovníka nezletilého (druhého vedlejšího účastníka) změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 2. 2023 a nařídil předběžné opatření, kterým byl nezletilý odevzdán do péče otce a stěžovatelce byl s nezletilým upraven styk v sobotu v každém lichém kalendářním týdnu v roce od 9:00 hod. do 17:00 hod.
2. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že nezletilý byl původně (usnesením obvodního soudu ze dne 3. 3. 2022) předběžným opatřením zatímně odevzdán do péče otce a stěžovatelce s ním byl upraven styk asistovanou formou. Toto předběžné opatření bylo průběžně prodlužováno a v souladu se zákonnou úpravou mělo zaniknout dne 8. 3. 2023. Ve věci samé však v dané době z objektivních důvodů nebylo možné rozhodnout (znalecký ústav po opakovaných urgencích o vyhotovení znaleckého posudku požádal o pozastavení činnosti a soudu vrátil spis). Nezletilý byl stěžovatelkou v průběhu řízení dehonestován, manipulován a byl na něj vyvíjen tlak, aby vypovídal dle jejích představ. Díky původnímu předběžnému opatření přímému vlivu stěžovatelky nebyl dále vystaven a došlo ke zklidnění jeho psychického stavu. Městský soud při svém rozhodování vyšel z přání nezletilého zůstat u otce, v jehož péči má zajištěny veškeré potřeby (zatímco chováním stěžovatelky je dlouhodobě ohrožován v řádné výchově). Shledal, že návrat nezletilého do střídavé péče rodičů by nebyl v jeho nejlepším zájmu, a uzavřel, že jsou dány důvody pro další zatímní úpravu poměrů. Názor obvodního soudu vyslovený v usnesení ze dne 23. 2. 2023, že nařízení nového předběžného opatření, poté, co ze zákona skončilo předběžné opatření předchozí, by znamenalo nepřípustné obcházení zákona, městský soud nesdílel. Konstatoval, že občanský soudní řád ani zákon o zvláštních řízeních soudních nevylučují, že by předběžné opatření, pokud jsou pro jeho nařízení splněny podmínky, nemohlo být nařízeno opětovně.
3. Usnesením č. j. 32 P 17/2019-4969 ze dne 29. 5. 2023 obvodní soud následně rozhodl o prodloužení předběžného opatření, nařízeného usnesením městského soudu ze dne 7. 3. 2023 ve spojení s opravným usnesením ze dne 20. 3. 2023, a to do data vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé v řízení o změně péče, nejdéle však do 9. 9. 2023.
4. Obvodní soud shrnul, že stěžovatelka se od nařízení předběžného opatření ze dne 7. 3. 2023 již dvakrát domáhala jeho zrušení, oba její návrhy byly obvodním soudem zamítnuty a tato rozhodnutí byla potvrzena také městským soudem. Dospěl k závěru, že důvody pro prodloužení předběžného opatření jsou i nadále dány, což zdůvodnil tím, že u stěžovatelky absentuje sebereflexe a vzhledem k úporně nátlakovému chování zůstává osobou ohrožující zdravý vývoj nezletilého. Odkázal také na důvody opakovaně popsané v předchozích rozhodnutích a nově poukázal na svévolné odvezení nezletilého stěžovatelkou ze školy v přírodě. Konstatoval, že v zájmu nezletilého je, aby jeho poměry byly stabilizovány a řízení bylo ukončeno co nejdříve. Obvodní soud uzavřel, že byť se z objektivních důvodů nepodařilo opatřit ústavní znalecký posudek, na 30. 5. 2023 je nařízeno jednání ve věci samé a lze očekávat ukončení dokazování a meritorní rozhodnutí, okamžikem jehož vykonatelnosti předběžné opatření zanikne.
5. Ústavní stížností napadeným usnesením městského soudu č. j. 54 Co 185/2023-4991 ze dne 9. 6. 2023 bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud uvedl, že dne 30. 5. 2023 došlo k vyhlášení rozsudku a nezletilý byl obvodním soudem svěřen do péče otce a stěžovatelce byl s nezletilým upraven styk (písemné vyhotovení rozsudku nebylo ke dni rozhodování městského soudu vyhotoveno). Uváděla-li stěžovatelka ve svém odvolání, že hlavním důvodem prodloužení předběžného opatření měl být znalecký posudek a výslech znalce, který se měl dopustit trestného činu křivé výpovědi, upozornil městský soud, že v napadeném usnesení není o tomto znalci ani zmínka a obvodní soud své rozhodnutí založil na setrvale ohrožujícím chování stěžovatelky a očekávání konečného rozhodnutí ve věci spojeného s potřebou stabilizace poměrů nezletilého. Pokud jde o odvezení nezletilého ze školy v přírodě, uvedl městský soud, že styk nezletilého se stěžovatelkou proběhl v náhradním termínu, přesto nezletilého ze školy v přírodě odvezla, aniž by otec o jejím jednání věděl, z čehož je zřejmé, že není schopna rodičovský konflikt ukončit a soustavně jedná proti zájmu nezletilého a je tedy na místě, aby předběžné opatření trvalo i nadále.
II.
6. V ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje, že již dne 3. 3. 2022 obvodní soud předběžným opatřením nezletilého odevzdal do péče otce. Toto předběžné opatření bylo postupně prodlouženo na maximální možnou délku trvání jednoho roku. Dne 8. 3. 2023 mělo předběžné opatření ex lege zaniknout. Další návrh otce na nařízení předběžného opatření obvodní soud zamítl s odkazem na skutečnost, že předběžné opatření ve věci nezletilého nesmí trvat déle než rok. Městský soud však odvolání otce vyhověl a usnesením ze dne 7. 3. 2023 předběžné opatření prodloužil (na patnáct měsíců) s odůvodněním, že se nejedná o prodloužení předběžného opatření, ale o nové předběžné opatření. Usnesením obvodního soudu ze dne 29. 5. 2023 bylo předběžné opatření prodlouženo popáté, celkově již na dobu osmnácti měsíců.
7. Rozhodnutí obvodního soudu potvrdil městský soud ústavní stížností napadeným usnesením z 9. 6. 2023, kterým podle stěžovatelky došlo k porušení čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Městský soud dle přesvědčení stěžovatelky zcela popřel znění, smysl a účel právní úpravy i konstantní judikaturu Ústavního soudu, když fakticky nad zákonný limit jednoho roku prodloužil předběžné opatření, které by tak mohlo trvat v podstatě donekonečna.
III.
8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech vystupuje jako soudní orgán ochrany ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti.
9. Zvláště restriktivně přistupuje Ústavní soud k přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech, což se týká zvláště předběžných opatření. Jde totiž o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu; jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Rozhodování o nařízení předběžného opatření, a tedy i hodnocení toho, zda jsou v daném případě splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, změnu či zrušení, je především věcí obecných soudů, a Ústavní soud proto taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. 12. 2022 či sp. zn. IV. ÚS 2465/21 ze dne 19. 10. 2021 a mnohá další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V rozhodnutích týkajících se nezletilých musí být zároveň v souladu s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zohledněn nejlepší zájem dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
10. K argumentaci stěžovatelky je předně třeba uvést, že se do značné míry míjí s podstatou posuzované věci. Stěžovatelka brojí proti postupu soudů, jenž bezprostředně souvisí nikoliv s napadeným rozhodnutím, ale s rozhodnutím dřívějším. O nařízení nového předběžného opatření (které časově navázalo na předchozí předběžné opatření opakovaně prodlužované na dobu jednoho roku) městský soud rozhodl již usnesením ze dne 7. 3. 2023, proti tomuto rozhodnutí však stěžovatelka ústavní stížností v minulosti nebrojila a nečiní tak ani nyní.
11. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení městského soudu ze dne 9. 6. 2023, kterým potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 29. 5. 2023 o prodloužení nového předběžného opatření ze dne 7. 3. 2023. Pro posouzení ústavní stížnosti je pak podstatné především to, že stěžejní námitku obsaženou v ústavní stížnosti (týkající se prodlužování původního předběžného opatření novým předběžným opatřením nad zákonný limit jednoho roku) stěžovatelka neuplatnila v odvolání proti usnesení obvodního soudu z 29. 5. 2023 a městský soud se s ní tak v ústavní stížností napadeném usnesení neměl příležitost vypořádat (městský soud ve svém rozhodnutí odvolací námitky stěžovatelky rekapituloval a stěžovatelka v ústavní stížnosti městskému soudu nevytýká, že by tato rekapitulace odvolacím námitkám neodpovídala a že by městský soud snad některou z námitek opomněl). Je-li ústavní stížnost založena toliko na námitce, kterou stěžovatelka (ačkoliv jí v tom nic nebránilo) neuplatnila v odvolacím řízení, nemohl se Ústavní soud touto námitkou blíže zabývat, jakkoliv může být na opakované prodlužování předběžných opatření z pohledu ústavněprávního přezkumu nahlíženo jako na problematické (viz bod 14. tohoto usnesení).
12. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech totiž patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci a zejména pak obecných soudů (čl. 4 Ústavy). Subsidiarita ústavní stížnosti však nespočívá jen ve formálním vyčerpání příslušných prostředků v procesním smyslu, nýbrž i v jejich efektivním vyčerpání, tedy v nutnosti v těchto procesních prostředcích předestřít relevantní argumenty s ústavněprávním významem, které jsou předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatel je povinen v přecházejících fázích řízení tvrdit skutečnosti, ze kterých dovozuje porušení svých práv, a dát tak orgánům veřejné moci možnost přihlédnout k jeho tvrzením a napravit případná pochybení.
13. Námitky, které stěžovatel neuplatnil řádně již před obecnými soudy, ačkoliv tak učinit mohl, Ústavní soud - v souladu se zásadou subsidiarity ústavní stížnosti a zásadou minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů - považuje za nepřípustné v materiálním smyslu (tzv. vnitřní subsidiarita) a nemůže se jimi věcně zabývat (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3726/19 ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 698/20 ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 189/20 ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2453/20 ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 1721/22 ze dne 9. 8. 2022 či usnesení sp. zn. I. ÚS 889/23 ze dne 30. 5. 2023).
14. Odkazuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti na nález sp. zn. I. ÚS 2903/14 ze dne 12. 5. 2015 (N 94/77 SbNU 377), dle kterého by předběžné opatření v oblasti péče soudu o nezletilé mělo být pouhým krátkodobým provizoriem a nikoliv - z důvodu případné neúměrné délky řízení ve věci samé - "kvazidefinitivním" rozhodnutím, týkal se tento nález poněkud odlišné situace (nezletilá byla odebrána z péče rodičů a umístěna do dětského centra předběžným opatřením, které bylo následně mechanicky prodlužováno bez náležitého, resp. jakéhokoliv odůvodnění). V nynějším případě byl nezletilý předběžným opatřením zatímně odevzdán do péče otce za současného stanovení styku se stěžovatelkou, přičemž prodlužování předběžných opatření (ať už původního či nového) bylo vždy pečlivě zdůvodněno a stěžovatelce tak muselo být jednoznačně zřejmé, od jakého svého chování má upustit.
15. Navíc, jak předeslaly obecné soudy, dne 30. 5. 2023 bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem obvodního soudu č. j. 32 P 17/2019-5028, kterým byl nezletilý svěřen do péče otce a stěžovatelce byl s nezletilým stanoven styk v každém lichém kalendářním týdnu od pátku od skončení školního vyučování do bezprostředně následujícího pondělí do začátku školního vyučování, a taktéž v průběhu svátků a prázdnin. Jelikož obvodní soud rozhodl o předběžné vykonatelnosti rozsudku, jsou poměry nezletilého nyní upraveny právě tímto rozsudkem.
16. Na základě shora uvedené argumentace byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu