ECLI:CZ:US:2023:1.US.1802.23.1
sp. zn. I. ÚS 1802/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů A. M. a K. M., obou zastoupených Mgr. Lucií Zapletalovou, advokátkou, sídlem Údolní 388/8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2023 č. j. 28 Co 118/2023-52 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. února 2023 č. j. 32 Nc 1201/2023-20, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, sídlem U Nemocnice 499/2, Praha 2 - Nové Město, a nezletilého D. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 9 odst. 1, čl. 12 a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, a v čl. 23 odst. 4 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") odmítl návrh stěžovatelů ze dne 23. 2. 2023 v rozsahu, ve kterém se domáhali toho, aby první vedlejší účastnici, Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, bylo uloženo, aby se zdržela zásahů do rodičovských práv stěžovatelů při péči o druhého vedlejšího účastníka, jejich nezletilého syna, dále též jen "nezletilý" (výrok I.). Obvodní soud dále zamítl návrh stěžovatelů ze dne 23. 2. 2023 v rozsahu, ve kterém se domáhali toho, aby Všeobecné fakultní nemocnici v Praze bylo uloženo, aby umožnila jednomu z rodičů (stěžovatelů) nepřetržitý vzájemný kontakt s nezletilým při jeho absolvování rehabilitačního stacionáře Foniatrické kliniky, Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, v termínu od 27. 2. 2023 do 24. 3. 2023 (výrok II.).
3. Proti výroku II. usnesení obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodl, že odvolací řízení se zastavuje (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud dospěl k závěru, že v předmětné věci nejsou splněny podmínky řízení ve smyslu §103 a §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť předmět sporu odpadl. Stěžovatelé se návrhem na nařízení předběžného opatření domáhali toho, aby mohli být přítomni při absolvování rehabilitačního stacionáře foniatrické kliniky synem v termínu 27. 2. 2023 do 24. 3. 2023. V době rozhodování městského soudu již tento program proběhl a odpadl předmět sporu, což našlo odraz rovněž v odvolacím návrhu stěžovatelů, kteří navrhovali napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušit. Městský soud odvolací řízení podle §211 o. s. ř. a §104 odst. 1 o. s. ř., zastavil, neboť dospěl k závěru, že je zde takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil městský soud odkazem na §224 odst. 1 o. s. ř., a §146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť vedlejší účastnici v odvolacím řízení náklady nevznikly.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že jim bylo zřejmé, že v době rozhodování městského soudu již nebude možné nařídit předběžné opatření, neboť situace, která měla být předběžným opatřením dotčena, již zanikla, resp. výše uvedený program proběhl. To se ostatně promítlo také do petitu stěžovatelů, kteří žádali, aby městský soud zrušil rozhodnutí o předběžném opatření. Může-li soud přistoupit ke zrušení předběžného opatření, kterým bylo na určitou dobu, která již v době rozhodování odvolacího soudu uplynula, kupř. zakázán vstup do obydlí, domnívají se stěžovatelé, že může zrušit i rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým nesprávně nebylo nařízeno předběžné opatření. Postupem městského soudu, který věc meritorně neprojednal a nezabýval se důvodností nařízení předběžného opatření, bylo zasaženo do práva stěžovatelů na přístup k soudu a na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny a do práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy.
5. Stěžovatelé dále v ústavní stížnosti polemizují se závěrem obvodního soudu, že návrh na vydání předběžného opatření je koncipován příliš široce, a domnívají se, že požadavek soudu na vymezení všech situací, za kterých by měl nebo mohl být povolen nepřetržitý kontakt s dítětem, je objektivně nedosažitelný, čímž dochází k vyloučení možnosti pozitivního rozhodnutí vůči návrhu na předběžné opatření, a tudíž i k porušení práva na přístup k soudu a práva na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp., který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. V předmětné věci městský soud odvolací řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení podle §103 a §104 odst. 1 o. s. ř., když předmět sporu odpadl. Stěžovatelé se návrhem na nařízení předběžného opatření domáhali toho, aby mohli být přítomni při absolvování rehabilitačního stacionáře foniatrické kliniky jejich synem v termínu od 27. 2. 2023 do 24. 3. 2023, avšak v době rozhodování městského soudu již tento program proběhl a odpadl tak předmět sporu, to ostatně také našlo odraz v odvolacím návrhu stěžovatelů, kteří navrhovali napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušit.
10. Zastavil-li městský soud napadeným usnesením za výše popsané procesní situace odvolací řízení, nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatelů. Městský soud ve svém usnesení vyložil dostatečně své argumenty odůvodňující zastavení odvolacího řízení a Ústavní soud, byť chápe složitou a náročnou rodinou situaci stěžovatelů při zajišťování potřebné zdravotní péče o jejich syna, nemá na základě tvrzení stěžovatelů v ústavní stížnosti důvod tyto závěry jakkoli zpochybňovat. Stěžovateli odkazovaný nález ze dne 22. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 3319/22 řešil zcela jinou situaci - materiální náhled na splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu v souvislosti s účastí otce u porodu, která spadá do rozsahu základního práva na rodinný život zaručeného čl. 32 Listiny a čl. 8 Úmluvy, zatímco v posuzované věci šlo o vydání předběžného opatření týkající se účasti rodičů při absolvování rehabilitačního stacionáře Foniatrické kliniky, Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jejich synem, v termínu od 27. 2. 2023 do 24. 3. 2023, přičemž v době rozhodování odvolacího soudu již tento program proběhl a odpadl tak předmět sporu, a nebylo tak možno již předběžným opatřením řešit přítomnost rodičů při absolvování rehabilitačního stacionáře jejich synem. Proto není uvedený nález na posuzovaný případ použitelný.
11. Ústavní soud konstatuje, že městský soud své rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnil, přičemž v závěrech městského soudu Ústavní soud nezjistil znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. V závěrech městského soudu Ústavní soud nezjistil ani žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelů. Ústavní soud proto neshledal důvod pro svůj případný kasační zásah.
12. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelů (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu