ECLI:CZ:US:2023:1.US.181.23.1
sp. zn. I. ÚS 181/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Michalem Bartalem, advokátem se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 2392/17, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 284/2022-25 ze dne 24. listopadu 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Vězeňské služby České republiky, Věznice Břeclav, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením k žádosti stěžovatele zamítl (I) žádost o osvobození od soudních poplatků, návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (II) a stěžovatele vyzval (III), aby zaplatil do patnácti dnů soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, (IV) předložil do jednoho měsíce plnou moc advokáta k zastupování v řízení o kasační stížnosti a (V) zaplatil soudní poplatek za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je přesvědčen, že napadeným usnesením byla porušena jeho práva na přístup k soudu, právní pomoc, ochranu vlastnictví a na pokojné užívání majetku zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Stěžovatel se domáhal ochrany před nezákonným zásahem vedlejšího účastníka žalobou, kterou Krajský soud v Brně usnesením č. j. 55 A 37/2022-36 ze dne 27. září 2022 odmítl podle §46 odst. 2 s. ř. s., neboť vedlejší účastník nevystupoval jako správní (vrchnostenský) orgán, a proto měl věc rozhodovat soud v občanském soudním řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele zjevně nemůže být úspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.), a proto jej neosvobodil od soudního poplatku a neustanovil mu zástupce.
4. Stěžovatel je přesvědčen, že výše uvedený závěr není správný, neboť postupuje-li vedlejší účastník podle §25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 169/1999 Sb."), jedná jako správní orgán. Tento závěr vyvozuje z nálezu sp. zn. IV. ÚS 1351/16 ze dne 6. dubna 2017 (N 55/85 SbNU 35), v němž Ústavní soud mimo jiné zakázal předmětné věznici pokračovat v porušování práv. Podle stěžovatele Nejvyšší správní soud tento nález nerespektoval a namísto toho odkázal na své judikáty č. j. Konf 1/2018-6 ze dne 12. února 2019 a Konf 9/22-7 ze dne 12. října 2022, které citovanému nálezu odporují, na rozdíl od rozsudků Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 317/2017 ze dne 20. prosince 2017 či Krajského soudu v Praze č. j. 51 A 36/2019-42 ze dne 9. dubna 2020. Stěžovatel je přesvědčen, že o jeho žalobě mají rozhodovat správní soudy, a proto důvod pro neosvobození od soudního poplatku pro zjevný neúspěch neobstojí.
5. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na druhý důvod, pro který Nejvyšší správní soud vydal napadené usnesení, jímž bylo nevyčerpání všech prostředků nápravy podle §85 s. ř. s., konkrétně dozoru státního zastupitelství podle §16a odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 283/1993 Sb."). Takový závěr nepovažuje za správný, neboť se obrátil na Krajské státní zastupitelství v Brně podáním ze dne 9. září 2022, s jeho rozhodnutím č. j. KDT 526/2022-34 stěžovatel nesouhlasil a navrhl jeho přezkum, o němž rozhodlo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (č. j. VDT 413/2022-7).
6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoliv běžné zákonnosti. Na obecných soudech pak je zjišťovat, jsou-li dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a vyslovené závěry zákonem stanoveným postupem odůvodnit - těmto požadavkům Nejvyšší správní soud v napadeném usnesení dostál; srozumitelně a jasně vysvětlil, proč sdílí přesvědčení krajského soudu o věcné nepříslušnosti správních soudů, proč považuje návrh stěžovatele za zjevně neúspěšnou snahu takový závěr zvrátit, a proč tedy nepovažuje osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce za opodstatněné.
7. Jde-li o citovaný nález, pak v něm Ústavní soud rozhodoval primárně o napadeném exekučním příkazu, který příslušná věznice pouze realizovala. Kasační nález byl vydán přesto, že nebyly vyčerpány všechny procesní nástroje, které zákon k ochraně práv poskytuje, protože Ústavní soud dospěl k závěru, že věc přesahuje zájmy tehdejšího stěžovatele, neboť se dotýká postupu orgánu veřejné moci - správce daně při správě daní a poplatků, jakož i navazujícího postupu vězeňské služby k odsouzeným. Věcnou příslušností konkrétních soudů k přezkumu postupu vězeňské služby se Ústavní soud nezabýval; rozhodl o ní opakovaně zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. o rozhodování některých kompetenčních sporů, který určil, že příslušnými k projednání postupu podle §25 zákona č. 169/1999 Sb. jsou soudy rozhodující v občanském soudním řízení. Ústavní soud nemá důvod se od takového závěru odchylovat.
8. Jde-li o vyčerpání procesních prostředků před podáním žaloby postupem podle §26 zákona č. 169/1999 Sb., ve spojení s §16a odst. 5 zákona č. 283/1993 Sb., pak stěžovatelem zmíněná rozhodnutí se podle informace Krajského státního zastupitelství v Brně týkají jiné osoby než stěžovatele.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o zásahu do jeho základních práv napadeným usnesením, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud své rozhodnutí srozumitelně a zákonným způsobem odůvodnil a jeho považuje Ústavní soud za ústavně konformní.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu