ECLI:CZ:US:2023:1.US.185.23.1
sp. zn. I. ÚS 185/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené Mgr. Pavlem Grošpicem, advokátem, sídlem Sokolovská 6/85, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2022 č. j. 12 Co 319/2022-121, ve znění opravného usnesení ze dne 14. listopadu 2022 č. j. 12 Co 319/2022-124, a III. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. dubna 2022 č. j. 8 C 72/2019-103, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
1. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka dne 10. 2. 2015 uzavřela s vedlejší účastnicí pojistnou smlouvu, mimo jiné, o úrazovém pojištění stěžovatelky. V roce 2019 se stěžovatelka žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici zaplacení celkem 1 519 000 Kč s příslušenstvím jako pojistného plnění s tvrzením, že dne 17. 12. 2015 utrpěla úraz pádem ve vaně, v jehož důsledku trpí trvalými obtížemi se zády. Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem zčásti žalobu zamítl (I. výrok), zčásti řízení zastavil (II. výrok), uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 88 814 Kč na nákladech řízení (III. výrok) a rozhodl o nákladech řízení státu (IV. výrok). Podle obvodního soudu obtíže stěžovatelky nevznikly v důsledku úrazu, nýbrž dlouhodobých degenerativních změn její páteře. Úraz stěžovatelky proto neodůvodňuje podle dohodnutých podmínek výplatu pojistného plnění. Obvodní soud přiznal vedlejší účastnici plné právo na náhradu nákladů řízení, protože byla ve věci plně úspěšná. Výši nákladů určil podle hodnoty sporu.
2. Stěžovatelka podala odvolání proti III. výroku rozsudku obvodního soudu (o nákladech řízení). Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil III. výrok rozsudku obvodního soudu (I. výrok) a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 9 062,90 Kč na nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Městský soud nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že náklady vedlejší účastnice vynaložené na zastoupení advokátem nejsou účelné. Vedlejší účastnice je soukromoprávním subjektem, nikoli subjektem veřejného práva, a proto se neuplatní judikatura Ústavního soudu o (ne)účelnosti nákladů vynaložených v souvislosti s vázaností činnosti účastníka řízení na veřejné prostředky. Je třeba respektovat právo vedlejší účastnice nechat se zastoupit právním profesionálem.
3. Dále městský soud k námitce stěžovatelky neshledal předpoklady moderace nákladů podle §150 o. s. ř. Stěžovatelka sice byla v řízení před soudem prvního stupně z 80 % osvobozena od soudních poplatků z důvodu její invalidity, avšak nyní žádné konkrétní okolnosti o její majetkové, osobní a výdělkové situaci nepředkládá. Invalidita sama o sobě výjimečnou moderaci práva na náhradu nákladů neodůvodní. Uvedené moderační oprávnění neslouží ke zmírnění či odstranění majetkových rozdílů mezi účastníky a okolnosti jeho využití se posuzují komplexně, ve vztahu k celému řízení. Městský soud výjimečné okolnosti ve věci stěžovatelky neshledal.
II.
Argumentace stěžovatelky
1. Stěžovatelka nesouhlasí se svou povinností hradit vedlejší účastnici náklady řízení. Obecné soudy rozhodly mechanicky a s argumentací stěžovatelky se nevypořádaly. Stěžovatelka zaprvé zdůrazňuje, že vedlejší účastnice je nadnárodní obchodní korporací, jednou z nejvýznamnějších pojišťoven na trhu a má vlastní interní právní oddělení. Věc se přitom týkala výnosného segmentu trhu, ve kterém vedlejší účastnice působí. Z toho důvodu stěžovatelka nepovažuje náklady vedlejší účastnice vynaložené za advokáta za účelné. Stěžovatelka zadruhé tvrdí, že jsou zde důvody pro moderaci náhrady nákladů podle §150 o. s. ř. V odvolacím řízení přitom tvrdila, že je invalidní a jejím jediným příjmem jsou dávky v hmotné nouzi a invalidní důchod, což osvědčila na počátku sporu při rozhodování o osvobození od soudního poplatku. Napadené rozhodnutí městského soudu je "stroze formální", tvrdé a asociální.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
1. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další k dispozici neměla (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
2. V nyní posuzované věci jde výhradně o náklady řízení, k nimž Ústavní soud přistupuje ve své praxi rezervovaně. Vychází z předpokladu, že přestože se stanovení nákladů řízení může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod [viz např. usnesení ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. II. ÚS 130/98, ze dne 1. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02, ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. III. ÚS 255/05 či bod 23 nálezu ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. II. ÚS 2578/18 (N 89/94 SbNU 153); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
3. Toliko procesní povaha orgánem veřejné moci konstituovaného práva, resp. povinnosti způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním ústavně zaručeným právům a svobodám, které jsou chráněny předpisy ústavního pořádku. Východisko pro výjimku představují situace, kdy se rozhodnutí obecného soudu vyznačuje (zmíněnými) "kvalifikovanými vadami" (excesem, nepředvídatelností, libovůlí, absencí rozumného odůvodnění apod.) značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Zesíleno je proto uplatnění zásady, že nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu (viz usnesení ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 3696/14). Uvedená zdrženlivost se uplatní o to více, měl-li by Ústavní soud omezovat obecnému soudu možnost uvážení, zda v konkrétní věci byly naplněny předpoklady použití moderačního práva podle §150 o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. III. ÚS 1183/15 či bod 8 usnesení ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. III. ÚS 2383/22).
4. Městský soud v napadeném rozsudku reagoval na námitky stěžovatelky o účelnosti nákladů vedlejší účastnice a možném uplatnění moderace nákladů řízení podle §150 o. s. ř. Zdůraznil v prvé řadě, že toliko ze skutečnosti, že vedlejší účastnice jako ekonomicky silný subjekt disponuje vlastním právním oddělením, nečiní její náklady vynaložené na advokáta neúčelnými, protože je třeba respektovat její právo, jako subjektu soukromého práva, nechat se zastoupit právním profesionálem. Tyto závěry nejsou projevem libovůle či excesem. Úvahy městského soudu jsou přiměřeně odůvodněné a vychází z (řádně odkazované) ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz k tomu souhrnně bod 19 nálezu ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3318/21).
5. Jde-li o nesouhlas stěžovatelky s tím, že městský soud nepřiznal dostatečnou váhu tvrzením o její majetkové situaci, i zde Ústavní soud považuje závěry městského soudu za ústavně konformní. Požadavek městského soudu na podložení tvrzení stěžovatelky o její aktuální majetkové situaci Ústavní soud považuje za přiměřený. Městský soud tyto okolnosti posuzuje v jiném kontextu než dříve obvodní soud, a s časovým odstupem, kdy se majetková situace stěžovatelky mohla měnit. Ani v ústavní stížnosti ostatně stěžovatelka svá tvrzení v tomto směru nijak nerozvíjí. Oprávněný požadavek na doložení svých tvrzení nereflektuje. Městskému soudu lze rovněž přisvědčit v tom, že majetková situace stěžovatelky, která nadto zůstává v rovině tvrzení, není jediným kritériem pro uplatnění výjimečného postupu podle §150 o. s. ř.; je třeba vážit i oprávněné zájmy vedlejší účastnice, které by případným uplatněním moderačního oprávnění soudu byly dotčeny. Městský soud i zde podpořil svou argumentaci přiléhavými odkazy na judikaturu Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí proto tzv. kvalifikovanými vadami netrpí.
1. Z těchto důvodů Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2023
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu