ECLI:CZ:US:2023:1.US.2050.23.1
sp. zn. I. ÚS 2050/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Ladislavem Vrubelem, advokátem se sídlem v Brně, Staňkova 103/18, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 70 Nt 456/2023-24 ze dne 22. června 2023, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka (právnická osoba) se domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), který jí ustanovil opatrovníka podle §34 odst. 5 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 418/2011 Sb."), přestože stěžovatelka si dříve sama zvolila zmocněnce podle §34 odst. 4 téhož zákona.
2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení, usnesením č. j. KRPB-79269-16/TČ-2020-060083-RES-C ze dne 8. listopadu 2022, zahájila trestní stíhání stěžovatelky (a několika fyzických osob) pro podezření ze spáchání pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a) a c) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu. Vzhledem k tomu, že jediná jednatelka stěžovatelky byla rovněž obviněna, a proto nemohla za stěžovatelku činit úkony, zvolila jí jednatelka zmocněnce (§34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb.). Současně stěžovatelce podle §35 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. zvolila jednatelka obhájce (advokáta, který ji zastupuje v řízení před Ústavním soudem). Po několika měsících stěžovatelku vyzvalo Krajské státní zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství"), aby určila jiného zmocněnce, neboť není možné, aby za ni činil úkony dříve zvolený zmocněnec, který je současně obhájcem její jediné jednatelky. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka setrvala na svém původním zmocnění, vydal městský soud k návrhu státního zástupce napadené usnesení.
3. Stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3740/19 ze dne 11. února 2020 (N 25/98 SbNU 310), podle kterého je porušením práva na obhajobu, neumožní-li orgány činné v trestním řízení jedinému členu statutárního orgánu, byť vyloučenému podle §34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb., určit právnické osobě zmocněnce, aby hájil její zájmy a zvolil nejlepší strategii pro řízení. Ustanovení opatrovníka by mělo být až krajním prostředkem, hrozí-li, že obviněný statutární zástupce může upřednostňovat své zájmy před zájmy právnické osoby. Podle stěžovatelky se právo volby vztahuje i na obhájce, který může poskytnout promyšlenou, vzájemně provázanou obhajobu a současně má jako zmocněnec lepší vhled do problematiky a může rozhodovat s větší mírou samostatnosti, než byl-li by jen obhájcem. Tím, že stěžovatelce zvolila zmocněnce, usilovala jednatelka o co nejkvalitnější zastoupení. Opačný závěr vedoucí k ustanovení opatrovníka, by byl v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 618/22 ze dne 24. května 2022 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz), podle kterého mohou "orgány činné v trestním řízení považovat volbu zmocněnce za neúčinnou pouze tehdy, je-li z konkrétních okolností zřejmé, že jde o zjevné zneužití práva". Dále stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3139/19 ze dne 21. ledna 2020 (N 12/98 SbNU 92), podle kterého je opatrovník pro právnickou osobu zpravidla "cizím subjektem, který nemá dostatečný přehled o vnitřních záležitostech ... a k níž osoby uvnitř právnické osoby jakožto k extraneovi nemusí mít potřebnou míru důvěry, aby mu poskytovaly veškeré informace, které jsou pro řádné uplatňování práva právnické osoby na obhajobu nutné. Spolupráce takového opatrovníka s osobami podílejícími se na činnosti právnické osoby je tak zpravidla značně problematická".
4. Usnesení městského soudu považuje stěžovatelka za porušení svých práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje jeho zrušení.
5. K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník i vedlejší účastník řízení. Městský soud považuje zvolený postup za správný. Je-li zvolený zmocněnec stěžovatelky současně obhájcem stěžovatelky i jednatelky, jde o střet zájmů odporující účelu §34 odst. 4 zákona č. 418/2011 Sb. Podle účastníka hrozí riziko upřednostnění zájmů jednatelky před stěžovatelkou, a proto není ustanovení opatrovníka v rozporu ani s nálezem sp. zn. IV. ÚS 3740/19. Zmocněnec fakticky vstupuje do postavení stěžovatelky, má její práva a povinnosti, a vystupuje-li současně jako obhájce (jednatelky i stěžovatelky), bylo by namístě jeho vyloučení podle §37a odst. 1 písm. a) trestního řádu. Vzhledem k okolnostem věci považuje účastník ustanovení opatrovníka za menší zásah do práv stěžovatelky.
6. Podle státního zastupitelství má zvolený zmocněnec stejná práva jako ten, proti komu je řízení vedeno (§34 odst. 6 zákona č. 418/2011 Sb.), fakticky má postavení obviněného a je vyloučeno, aby v řízení současně vystupoval (například při výslechu) jako "obviněný" i jako obhájce jednatelky. Ve své výzvě stěžovatelce sdělil, že není vyloučeno, aby advokát v řízení vystupoval jako společný obhájce stěžovatelky i její obviněné jednatelky. V případě vyloučení obhájce podle §37a odst. 1 písm. a), ve spojení s §35 odst. 2 trestního řádu, by stěžovatelku ani jednatelku obhajovat nemohl.
7. Stěžovatelka v replice považuje za nelegitimní, byla-li zbavena svobodné volby zmocněnce jen z důvodu kumulace postavení. Zmocněnec i obhájce hájí její práva odlišnými prostředky a jeho postup není na rozdíl od opatrovníka v rozporu se zájmy stěžovatelky; argumentaci vedlejšího účastníka považuje za formalistickou a nezohledňující účel právní úpravy.
8. Stěžovatelka byla řádně zastoupena, ústavní stížnost byla podána včas a splňuje všechny požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
9. Úkolem Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti je zjistit, zda postupem orgánů veřejné moci byla porušena základní práva účastníka řízení. Ne každý postup, byť je o tom účastník řízení přesvědčen, znamená takové porušení.
10. Podle citované judikatury Ústavního soudu je ustanovení opatrovníka právnické osobě subsidiárním krokem, kterému musí předcházet možnost právnické osoby zvolit si někoho, kdo za ni bude jednat. To platí i při nebezpečí, že statutární zástupce může upřednostnit zájmy své před zájmy právnické osoby. V projednávané věci nebylo stěžovatelce upřeno právo určit ve stanovené lhůtě zmocněnce a opatrovník jí byl ustanoven až poté, co si znovu zvolila zmocněnce, jenž byl dříve podle orgánů činných v trestním řízení v kolizním postavení.
11. Podle §34 zákona č. 418/2011 Sb. činí úkony v trestním řízení za právnickou osobu primárně ten, kdo je k tomu oprávněn podle občanského soudního řádu (odst. 1). Právnická osoba si může plnou mocí zvolit jednoho zmocněnce (odst. 2), v řízení za ni může vystupovat jen jedna osoba (odst. 3). Úkony nemůže vykonávat ten, kdo je obviněným, poškozeným nebo svědkem, v takovém případě musí být právnická osoba vyzvána, aby ve stanovené lhůtě určila jinou osobu (odst. 4). Teprve nestane-li se tak, nebo není-li, kdo by za právnickou osobu jednal, ustanoví jí soud opatrovníka (odst. 5), který má stejné oprávnění jako zmocněnec nebo osoba podle prvního odstavce (odst. 6). Právo na obhajobu zůstává právnické osobě zachováno (§35 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb.).
12. Účelem uvedené právní úpravy je oddělit jednání obviněných osob (právnické a fyzické) a vyloučit, aby spoluobviněná fyzická osoba činila úkony za osobu právnickou. Zákonodárce odlišuje určení zmocněnce od volby obhájce, stejně jako odlišuje práva obviněného (§33 trestního řádu) a obhájce (§41 trestního řádu) - každému přiznává jiná oprávnění. Určí-li proto spoluobviněná jednatelka, ze zákona vyloučená ze zastupování stěžovatelky, za zmocněnce toho, kdo je současně jejím obhájcem, jde zjevně o obcházení účelu zákona.
13. Zabránil-li městský soud obcházení zákona ustanovením opatrovníka, neupřel stěžovatelce právo na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny), ale umožnil, aby zvolený advokát mohl v řízení působit jako (její) obhájce. Usnesením nebylo porušeno ani právo stěžovatelky na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), jež zaručují, že každý se může svých práv domáhat u nestranného a nezávislého orgánu, který bude rozhodovat na základě předem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. Z výše uvedeného vyplývá, že městský soud rozhodoval jako nezávislý a nestranný orgán v rámci zákonem dané pravomoci. Ústavní stížnost je v tomto případě jen vyjádřením nespokojenosti stěžovatelky s napadeným usnesením a jejího subjektivního výkladu právní úpravy
14. Protože Ústavní soud nezjistil, že by byla porušena základní práva stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu