ECLI:CZ:US:2023:1.US.2057.23.1
sp. zn. I. ÚS 2057/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Františka Franka Starmana, zastoupeného doc. JUDr. Janem Tryznou, Ph.D., advokátem, sídlem Botičská 4, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2023 č. j. 25 Cdo 3615/2022-268 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2022 č. j. 22 Co 80/2022-243, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Arch. Davida Damašky, Ph.D., jako vedlejšího účastníka řízení, o vyloučení soudce Jana Wintra z projednávání a rozhodování věci, takto:
Soudce Jan Wintr není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2057/23.
Odůvodnění:
1. Právní zástupce stěžovatele podáním ze dne 3. 8. 2023 oznámil, že v návaznosti na informaci o složení senátu příslušného k projednávání a rozhodování ústavní stížnosti, jehož členem je rovněž soudce Jan Wintr, z procesní opatrnosti Ústavnímu soudu sděluje, že soudce Jan Wintr je jeho kolegou z Katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Uvedl, že se soudcem Janem Wintrem se zná více než dvě desetiletí a pravidelně se s ním setkává v rámci pedagogické a vědecké činnosti. Zdůraznil, že ani přes tento "kolegiální a přátelský vztah" ho nepovažuje za podjatého, když již "jeho osobnost je... dostatečnou zárukou nestranného a nezaujatého posouzení věci".
2. Přípisem ze dne 8. 8. 2023, doručeným předsedovi IV. senátu, soudce Jan Wintr uvedl, že se s právním zástupcem stěžovatele dlouhodobě zná z působení na témže univerzitním pracovišti, a že ten rovněž působí ve stejné advokátní kanceláři jako jeho bývalý školitel v doktorském studijním programu a vedoucí katedry prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc. Je podle něj proto na místě, aby IV. senát posoudil, zda tento vztah z univerzitního prostředí je důvodem k jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci.
3. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi o vyloučení soudců opakovaně uvedl, že výčet těchto vztahů má sestupnou tendenci co do potenciálu vztahu založit podjatost soudce či zdání podjatosti a je zapotřebí tyto vztahy náležitě rozlišit, přičemž za vztah s největším potenciálem lze považovat vztah k věci samotné, na opačné straně spektra se pak nachází vztah k právním zástupcům (viz např. usnesení ze dne 17. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Nestrannost soudce je třeba posuzovat jednak z hlediska subjektivního, jež vychází z osobního vztahu soudce k účastníkům řízení či k věci, tak i z hlediska objektivního, tj. zda soudce skýtá veřejně dostatečné záruky, vylučující legitimní pochybnosti o jeho nepodjatosti (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 40/06). K závěru o podjatosti musí existovat rozumně opodstatněná obava, že soudce není zcela nestranný. Na druhé straně se soudce jako nestranný musí veřejně "jevit".
5. Ústavní soud již mnohokrát konstatoval, že kolegiální vztahy vyplývající z působení soudce a některého z účastníků řízení nebo jeho zástupce v rámci stejné katedry, nejsou bez dalšího důvodem pro vyloučení soudce. Ostatně zákon o Ústavním soudu tento typ kolegiálních vztahů u soudců Ústavního soudu připouští, když podle jeho §4 odst. 2 je výkon soudce slučitelný s vědeckou, pedagogickou, literární nebo uměleckou činností, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního soudu.
6. Není-li prokázán opak, je třeba vycházet z předpokladu, že soudce Ústavního soudu je profesionálem, který je schopen a připraven rozhodovat nezávisle a nestranně na tom, že některého z účastníků řízení nebo právních zástupců (byť i dlouhodobě) zná ze svého akademického působení. V opačném případě by ostatně mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti soudců Ústavního soudu a plnění jejich dalších povinností (usnesení ze dne 14. 1. 2014 sp. zn. II. ÚS 3694/13). Ústavní soud ve světle těchto východisek například rozhodl, že v situaci, kdy je právní zástupce účastníka děkanem fakulty a zároveň vedoucím katedry, jejímž je soudce členem a na níž má pracovní poměr, nelze soudce vyloučit z projednání a rozhodování věci, a to právě z důvodu absence jiných vztahů než profesních, resp. kolegiálních (usnesení sp. zn. II. ÚS 3694/13). Ústavní soud přistupuje v obdobných případech (kolegiálních vztahů z akademického prostředí) k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci výjimečně, a to tehdy, objeví-li se další významná skutečnost mající zásadní vliv na závěr o jeho (ne)podjatosti. Taková skutečnost však v posuzované věci nenastala. Žádný z účastníků řízení ani vedlejší účastník ostatně nevznesli vůči soudci námitku podjatosti, a soudce současně výslovně neprohlásil, že se podjatým být cítí.
7. Ze shora uvedených důvodů IV. senát, který je podle §10 odst. 1 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2023 (Org. 01/23 v účinném znění), příslušným k vyloučení soudce I. senátu, rozhodl tak, že soudce Jan Wintr není vyloučen z projednávání a rozhodování věci.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2023
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu