ECLI:CZ:US:2023:1.US.2098.23.1
sp. zn. I. ÚS 2098/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele por. Davida Jánka DiS., zastoupeného Mgr. Lumírem Kapiasem, advokátem se sídlem v Ostravě, 30. dubna 3128/2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 129/2023-56 ze dne 1. 6. 2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 47 C 271/2022-45 ze dne 31. 3. 2023, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2 Vyšehradská 424/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele ze dne 22. 3. 2023 na vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením změnil své usnesení
č. j. 69 Co 129/2023-52 ze dne 24. 4. 2023 tak, že usnesení nalézacího soudu se potvrzuje.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí; namítá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
3. Stěžovatel uvádí, že podle položky 8a sazebníku soudních poplatků se soudní poplatek určuje taxativní částkou 2 000 Kč, a to pro celé řízení, bez ohledu na to, kolik dílčích nároků stěžovatel v žalobě uplatnil. Podání stěžovatele ze dne 12. 1. 2023, v němž požadoval vedle náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč dalších 23 009,36 Kč jako náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, obecné soudy nesprávně posoudily jako návrh na rozšíření žaloby. Dále stěžovatel namítá, že odvolací soud usnesením č. j. 69 Co 129/2023-52 ze dne 24. 4. 2023 (podle něj správně) změnil napadené usnesení nalézacího soudu tak, že se stěžovateli vrací soudní poplatek 2 000 Kč s tím, že soudní poplatek je v těchto věcech určen paušální pevnou sazbou; toto rozhodnutí ovšem stěžovateli ani jeho právnímu zástupci nebylo doposud doručeno, přestože o jeho zaslání žádal. Následné usnesení odvolacího soudu je protiústavní, neboť jeho zdůvodnění je pouze právním názorem předmětného senátu odvolacího soudu, který je v rozporu se sazebníkem soudních poplatků. V tomto konkrétním případě nejde o více nároků s rozdílným skutkovým základem, nýbrž o nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobený vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.").
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Stěžovatel se domáhá vrácení zaplaceného soudního poplatku ve zjevně bagatelní výši - 2 000 Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)].
6. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jeho výjimečný kasační zásah. Ostatně sám stěžovatel žádnou (kvalifikovanou) ústavněprávně relevantní újmu, která by mu nevrácením soudního poplatku ve výši 2 000 Kč měla vzniknout, ani neuvádí. Nešlo-li vzhledem ke stěžovatelovým poměrům pro něj o bagatelní částku, nic mu nebránilo, aby případně požádal o osvobození od soudních poplatků.
7. Nadto, již v minulosti nepovažoval Ústavní soud za protiústavní závěr obecných soudů, že je-li v žalobě kumulováno více nároků se samostatným skutkovým základem, je třeba vybrat soudní poplatek za každý takto žalovaný nárok, neboť každý z nároků by mohl být žalován zvlášť, což platí i při uplatnění více nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 634/19 ze dne 18. 6. 2019; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) - o takový případ jde i nyní.
8. Namítá-li stěžovatel nesprávný postup odvolacího soudu spočívající ve změně právního názoru vydáním nového usnesení a v nedoručení usnesení předchozího, odkazuje Ústavní soud na bod 7 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v němž tento svůj postup odkazem na zákonnou úpravu (§168 odst. 2 a §170 odst. 1 o. s. ř.) vysvětlil.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2023
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu