ECLI:CZ:US:2023:1.US.2117.23.1
sp. zn. I. ÚS 2117/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Mgr. Libuše Ondreášové, advokátky se sídlem Jungmannova 153/12, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 70/2023-104 ze dne 16. 3. 2023, za účasti vedlejších účastníků 1) Jitky Kolečkářové, 2) Ing. Jiřiny Šlancové a 3) Františka Živného, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 9. 2022 (nenapadeným v tomto řízení) ustanovena právním zástupcem 1. vedlejší účastnice, která je žalobkyní ve sporu o zaplacení částky 50 080 000 Kč. Proti tomuto ustanovení zástupkyní podala stěžovatelka odvolání, ve kterém, stručně řečeno, uváděla především praktické skutečnosti v jejím osobním životě, pro které by pro ni zastupování bylo obtížné. Odvolání zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2022.
2. Následně stěžovatelka podala k obvodnímu soudu dne 7. 12. 2022 novou žádost o zrušení jejího ustanovení právní zástupkyní ve věci. Obvodní soud se tak věcí zabýval již podruhé a žádost stěžovatelky zamítl. Obvodní soud především zdůraznil, že stěžovatelka již obdobné argumenty dříve předestřela ve svém odvolání k městskému soudu, a tedy se jimi znovu podrobně nezabýval. Novým tvrzením stěžovatelky bylo pouze to, že odkazovala na svou povinnost navýšení základního pojištění advokáta. Stěžovatelka uváděla, že by vzhledem k výši žalované částky v daném řízení byla nucena navýšit limit svého pojistného krytí a vynaložit tak navíc částku ve výši 44 000 Kč ročně, což by ji dle jejích tvrzení dostalo do finančních problémů. K tomuto argumentu uvedl obvodní soud, že pro její ustanovení zástupkyní není rozhodující.
3. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl městský soud napadeným rozhodnutím tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. Nad rámec odůvodnění obvodního soudu odkázal městský soud znovu na své původní rozhodnutí ze dne 2. 11. 2022 s tím, že tam uvedené podmínky pro ustanovení stěžovatelky trvají. K argumentu ohledně vysokého ročního pojištění pak městský soud uvedl, že stěžovatelka přehlédla, že si pojištění lze sjednat i pro jednu určenou kauzu a že má dále možnost požádat o přiměřenou zálohu na odměnu, která by dodatečné náklady na pojištění spolehlivě pokryla.
4. Ve své ústavní stížnosti brojí stěžovatelka výhradně proti usnesení městského soudu, nikoli proti usnesení soudu obvodního. Namítá, že se městský soud nevypořádal s její námitkou stran rozporných zájmů mezi advokátem a klientem (§19 a 20 zákona o advokacii). Stěžovatelka hodnotí jako nepřiléhavý závěr městského soudu, který odkázal na možnost pozastavení výkonu advokacie podle §29 zákona o advokacii. Z hlediska ústavněprávní argumentace uvádí stěžovatelka, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces tím, že se nemůže domoci zproštění svého ustanovení, přestože jsou k tomu dle stěžovatelky dány zákonné důvody. Tím vším došlo dle stěžovatelky k porušení práva podle čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Z čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce.
6. V tomto případě k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky zjevně nedošlo. Především nelze stěžovatelce přisvědčit v tom, že by se městský soud nevypořádal s tvrzením ohledně rozporu jejích zájmů se zájmy klientky (1. vedlejší účastnice). Stěžovatelka tyto důvody údajného rozporu v zájmech formulovala neurčitě, převážně s odkazem na praktické překážky v jejím životě a na vysoké roční pojištění. Je evidentní, že tyto skutečnosti nezakládají rozpor zájmů klienta a advokáta ve smyslu §19 odst. 1 písm. e) zákona o advokacii, když toto ustanovení svým účelem míří především na situace, kdy advokát nebo jeho blízká osoba jsou osobně zainteresováni na jiném výsledku, než jakého chce dosáhnout klient (srov. Čáp, P. §19. In: Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 131.). Městský soud se s tímto argumentem náležitě vypořádal a navíc správně poukázal na to, že stěžovatelka formuluje (vyjma výše pojistného) totožné námitky jako již dříve, proto se jimi nezabýval podrobněji.
7. Městskému soudu nelze vytknout ani to, že odkazoval na §29 zákona o advokacii, tedy na možnost pozastavení výkonu profese. Naopak, pokud městský soud zamítl žádost o zproštění ustanovení, lze považovat za vhodné, že upozornil na to, jaké jsou jiné možnosti postupu stěžovatelky (další možnosti jsou též uvedeny pod bodem 13 odůvodnění). Tím, že městský soud odkazuje na tento zákonem předpokládaný postup, nedochází k zásahu do práva stěžovatelky podnikat.
8. Nelze navíc přehlédnout, že z výkonu profese advokáta plynou nejenom práva, ale i povinnosti. Tím spíše je tomu tak u advokátů ustanovených. Ustanovený advokát má jiné postavení než advokát smluvní např. v tom, že není oprávněn ukončit zastupování výpovědí; může pouze soud požádat, aby jeho ustanovení zástupcem zrušil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 107/2010-133 ze dne 25. 8. 2010). Ani tato žádost však neznamená, že jí musí být automaticky soudem vyhověno. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů, že účelem této úpravy je, aby nedocházelo ke zneužívání institutu ustanoveného zástupce a tento zástupce si nevybíral kauzy, kterým se chce věnovat.
9. Není ani pravdou, jak stěžovatelka tvrdí, že nemá žádnou možnost se na podkladě relevantních argumentů domoci svého "zproštění". Obecné soudy pouze tyto zákonné důvody správně neshledaly. Pokud si stěžovatelka i přesto nepřeje být ex offo ustanovována a zároveň nejsou dány důvody podle §19 a 20 zákona o advokacii, je skutečně na místě, jak na to odkázaly obecné soudy, nacházet jiná řešení, než ad hoc žádat o zrušení ustanovení zástupcem.
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu