ECLI:CZ:US:2023:1.US.2129.23.1
sp. zn. I. ÚS 2129/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů M. Š. a I. Š., zastoupených JUDr. Vladislavem Vnenkem, Ph.D., advokátem se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 k domovní prohlídce sp. zn. 43 Nt 1068/2023 ze dne 26. května 2023 a proti postupu Národní centrály proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky při domovní prohlídce konané dne 14. června 2023, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 vydal příkaz k domovní prohlídce bytu užívaného stěžovateli. Učinil tak na návrh státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, a to na základě žádosti Národního protikorupčního úřadu Ukrajiny o právní pomoc. Domovní prohlídka byla provedena dne 14. června 2023 Národní centrálou proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky (dále jen "policie").
2. Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti příkazu obvodního soudu a proti následnému postupu policie spočívajícím v provedení domovní prohlídky. Tvrdí, že se soud řádně nevypořádal s návrhem státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, tyto důvody blíže nerozvedl a návrh toliko parafrázoval. Dále uvádí, že jsou v trestním řízení vedeni toliko v procesním postavení svědků, takže nařízení domovní prohlídky má být v rozporu s principem proporcionality. Současně tvrdí, že soud neodůvodnil posouzení oboustranné trestnosti.
3. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými a řádně zastoupenými stěžovateli. Ústavní soud je k projednání stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.
4. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud musí být v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci zdrženlivý a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena ústavně zaručená základní práva. Ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio, což platí zvláště o ingerencích soudu do přípravného řízení trestního. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení totiž může znemožnit účel celého trestního řízení, kterým jsou chráněny důležité veřejné zájmy a práva třetích osob.
6. Uvedené platí i pro domovní prohlídku. Prostor pro zásah Ústavního soudu zde nastává až v případě porušení čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ne každé porušení podústavního práva, resp. procesních předpisů týkající se domovních prohlídek, přitom zakládá porušení Listiny. Pokud zákonodárce nevytvořil řádný opravný prostředek proti příkazu o domovní prohlídce v soustavě obecných soudů, není úkolem Ústavního soudu takový opravný prostředek suplovat v řízení o ústavní stížnosti. Úkolem Ústavního soudu je v těchto věcech bránit toliko excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení, typicky svévoli a zneužití pravomoci.
7. Judikatura Ústavního soudu v souladu s tím akcentuje požadavek řádného odůvodnění příkazu k domovního prohlídce, přičemž jádrem stížnostních námitek je právě tvrzené nedostatečné odůvodnění. V tomto kontextu je však důležité připomenout, že Ústavní soud pravidelně takové stížnosti odmítá, byť jsou některé aspekty odůvodnění vypracovány s menší pečlivostí či větší stručností, jsou-li důvody rozhodnutí z celkových okolností případu zřejmé (srov. např. usnesení ze dne 16. března 2011 sp. zn. I. ÚS 2816/10, usnesení ze dne 19. května 2015 sp. zn. I. ÚS 3655/14, nebo usnesení ze dne 6. června 2023 sp. zn. III. ÚS 1135/23).
8. K námitkám stěžovatele Ústavní soud uvádí, že z napadeného příkazu je patrné, jaké prostory a proč právě prostory stěžovatelů měly být podrobeny prohlídce. Současně je v příkazu vysvětleno, za jakým účelem byla prohlídka nařizována. Účelem prohlídky bylo zajištění obchodní dokumentace společnosti X, která měla udržovat obchodní styky s osobami, které jsou předmětem trestního řízení na Ukrajině, a jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je stěžovatelka. Jak již Ústavní soud uvedl v usnesení ze dne 6. června 2023 sp. zn. III. ÚS 1135/23, v přípravné fázi trestního řízení vedeného v zahraničí není vždy možné po orgánech činných v trestním řízení požadovat bližší specifikaci důkazů, které by měly být zajištěny, neboť orgány činné v trestním řízení v tu chvíli leckdy nemohou vědět, jaké dokumenty se v objektech nacházejí; proto je ostatně prohlídka nařizována. Na základě skutečností tvrzených stěžovateli přitom nelze dojít k závěru, že by domovní prohlídka byla vzhledem k jejich pozici v trestním řízení natolik nepřiměřeným zásahem, že by vyžadovala ingerenci Ústavního soudu.
9. Je-li domovní prohlídka nařízena v režimu mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, musí soud posoudit splnění podmínky oboustranné trestnosti. Z nařízení domovní prohlídky musí být zřejmé, že si soud tuto zákonnou podmínku uvědomoval, že se jí zabýval a k jakému dospěl závěru (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18).
10. Ve vztahu k námitce nedostatečného odůvodnění oboustranné trestnosti je pro Ústavní soud s ohledem na výše uvedené podstatné, že si v této věci obvodní soud tento požadavek uvědomoval a zahrnul jej do svého rozhodnutí. Z příkazu k domovní prohlídce je zřejmé, že na Ukrajině probíhá trestní řízení, mj. pro trestný čin zpronevěry podle čl. 191 odst. 5 trestního zákoníku Ukrajiny. Obvodní soud se přitom ztotožnil s hodnocením státní zástupkyně, že řešený skutek by byl trestný i podle českého práva, a to jako trestný čin (zločin) zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. a), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Byť odůvodnění soudu nepřidává nic nad rámec návrhu státní zástupkyně, který parafrázuje, nelze jej v daném kontextu považovat za nakolik excesivní, aby tím byla založena protiústavnost příkazu k domovní prohlídce.
11. Ústavní soud uzavírá, že v postupu obvodního soudu při vydání příkazu k domovní prohlídce, a tedy ani v postupu policejního orgánu, neshledal žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2023
Pavel Šámal, v. r.
předseda senátu