ECLI:CZ:US:2023:1.US.2144.23.1
sp. zn. I. ÚS 2144/23
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Dušila, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem, sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. června 2023 č. j. 10 As 106/2023-30 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2023 č. j. 3 Na 117/2020-18, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se stěžovatel domáhal, aby vedlejší účastník řízení uvedl zákon č. 46/1971 Sb., o geodézii a kartografii, zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), do souladu s Listinou základních práv a svobod podle §6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. Stěžovatel spatřoval diskriminační postup vedlejšího účastníka řízení v tom, že podle platné právní úpravy je úřední oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností udělováno pouze osobám s dokončeným vysokoškolským vzděláním magisterského studijního programu. Jelikož z podané žaloby nebylo jednoznačně zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, vyzval jej městský soud k jejímu doplnění. V něm stěžovatel uvedl, že podanou žalobou se domáhá, aby bylo konáno v souladu s Ústavou České republiky. Dále doplnil, že žaloba nesměřuje proti žádnému rozhodnutí správního orgánu ani nezákonnému zásahu či nečinnosti, je mimo působnost občanského soudního řádu a podává ji pouze vzhledem k povinnosti vyčerpat všechny opravné prostředky před tím, než se obrátí na Ústavní soud.
2. Napadeným usnesením městského soudu byla stěžovatelova žaloba odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního pro nedostatek pravomoci soudu. V odůvodnění městský soud uvedl, že ve stěžovatelově věci není dána pravomoc žádného soudu, neboť tvorba zákonů je v pravomoci zákonodárce, a obecné soudy jsou oprávněny pouze posoudit, zda jsou uplatněné nároky, napadený postup nebo rozhodování správních orgánů v souladu se zákonem.
3. Kasační stížnost byla zamítnuta napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, který neshledal stěžovatelem tvrzené porušení práva na soudní a jinou právní ochranu.
II. Obsah ústavní stížnosti
4. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími byly porušeny čl. 4 odst. 4, 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svoboda čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky.
5. Stěžovatel rekapituluje obsah napadených rozhodnutí a opakuje námitky uplatněné v předchozích řízeních. Opětovně namítá, že zákon č. 200/1994 Sb. "nesplňuje podmínky zákona č. 23/1993 Sb., není v souladu s Listinou a je v kontradikci s mezinárodní smlouvou." Z obsahu ústavní stížnosti je seznatelné, že stěžovatel - jako osoba s ukončeným středoškolským vzděláním zeměměřického směru - považuje za porušení rovnosti postup, kdy je úřední oprávnění pro ověřování zeměměřických činností udělováno pouze osobám s ukončeným vysokoškolským vzděláním. Ačkoli požádal stěžovatel podle svých slov o soudní ochranu, byla mu odmítnuta.
6. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud nařídil České republice uvést zákon č. 46/1971 Sb., zákon č. 200/1994 Sb. a zákon č. 144/1991 Sb. do souladu s Listinou základních práv a svobod podle §6 ústavního zákona č. 23/1991 Sb.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, že k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízeních nebyla dotčena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem také je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Těmto požadavkům přitom městský soud i Nejvyšší správní soud dostály. Skutečnost, že se stěžovatel s právními hodnoceními neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou.
9. Obsah ústavní stížnosti představuje pouze polemiku s právní úpravou udělování úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřických činností uplatněnou již v předchozích řízeních. Dle svých vyjádření absolvoval stěžovatel soudní řízení pouze proto, aby splnil zákonný požadavek vyčerpání všech procesních prostředků před podáním ústavní stížnosti. Stěžovatel je tedy sice nyní účastníkem řízení o ústavní stížnosti, avšak mylně se domnívá, že Ústavní soud se může jeho argumenty zabývat.
10. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je Ústavní soud oprávněn pouze zkoumat, zda v předchozím řízení byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva nebo svobody. Důvodem odmítnutí stěžovatelovy žaloby nebyly věcné důvody, ale skutečnost, že městský soud k jejímu projednání nebyl pravomocný. Jak uvedl v napadeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud, jednou ze zákonných podmínek projednání věci správními soudy je podání návrhu předvídaného ustanoveními soudního řádu správního a jeho dostatečná konkretizace. Takový návrh však stěžovatel nepodal, a městský soud proto jeho podání zákonem předvídatelným způsobem odmítl, přičemž svůj závěr řádně a dostatečně odůvodnil. Závěrům obou soudů nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
11. Podle §74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Stěžovatel žádný takový návrh na zrušení nepodal, ačkoliv je z jeho ústavní stížnosti seznatelné, že právě nyní od Ústavního soudu očekává posouzení ústavnosti právní úpravy udělování úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností. Tento stěžovatelův předpoklad je opět mylný, neboť příslušné předpisy nebyly v řízení před městským soudem ani Nejvyšším správním soudem vůbec aplikovány, a Ústavní soud se tedy takovou námitkou nemůže zabývat.
12. Jak již ostatně stěžovatele upozornil v napadeném rozhodnutí městský soud, Ústavní soud posuzoval podmínku vysokoškolského vzdělání pro ověřování zeměměřických činností ve stěžovatelově věci sp. zn. IV. ÚS 266/09 a dospěl k závěru, že se nejedná o omezení práva na svobodnou volbu povolání, které by nerespektovalo čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
13. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže stěžovateli přisvědčit, že by napadená rozhodnutí porušila jeho ústavně zaručená práva.
14. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2023
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu